První vláda Władysława Sikorského

První vláda Władysława Sikorského
Předseda vlády Władysław Sikorski
Pořadí	desátá (od 1918)
Předseda	Władysław Sikorski
Politické subjekty	SPN PPS ZLN
Jmenována	Maciejem Ratajem
Datum jmenování	16. prosince 1922
Konec v úřadu	26. května 1923
Posloupnost vlád
< Nowak Witos II >
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První vláda Władysława Sikorského byla desátou vládou Druhé Polské republiky pod vedením Władysława Sikorského. Kabinet byl jmenován 16. prosince 1922 zastupujícím prezidentem Maciejem Ratajem a podal demisi 26. května 1923.^[1]

Činnost vlády

Hlavním úkolem vlády bylo uklidnit situaci po atentátu na prezidenta Gabriela Narutowicze. Již 17. prosince kabinet vyhlásil výjimečný stav a následně byli zatčení hlavní představitelé nacionalistů. Sikorski byl nucen ke kompromisu s příznivci maršála Józefa Piłsudského. Ministrem vojenství v jeho vládě se stal Kazimierz Sosnkowski, jenž z Piłsudského udělal náčelníka Generálního štábu.

Vláda nedisponovala trvalou podporou žádné z relevantních parlamentních politických sil. Většina politických stran považovala kabinet za dočasný. Přesto jí byla 23. ledna 1923 v Sejmu vyslovena důvěra (část poslanců se neúčastnila hlasování).

Vláda řešila ekonomicko-finanční problémy, zejména se snažila snížit inflaci. Władysław Grabski vypracoval plán reforem, které ale neměly většinovou podporu v Sejmu. Kabinet dosáhl uznání východních hranic státu západními mocnostmi. V souladu s tím se polská armáda podílela dle mandátu Společnosti národů intervence v oblasti Klaipėdy, původně mezinárodně spravované oblasti, kterou v lednu 1923 obsadila Litva.

Pád vlády

Po celé období Sikorského vlády se odehrávala jednání mezi pravicí a Polskou lidovou stranou Piast, kterých se mj. zúčastnili Wincenty Witos, Stanisław Głąbiński nebo senátor PSL Piast Ludwik Hammerling. Jednání se účastnili také zástupci křesťanských demokratů a křesťanských národovců, kteří byli proti zemědělské reformě navrhované PSL Piast. V parlamentním klubu PSL Piast se zase skupina okolo Jana Dąbského bránila spolupráci s pravicí. V březnu 1923 Ústřední výbor PSL Piast odmítl koalici strany s levicí a slovanskými národnostními menšinami. Jedinou možností tak bylo spojení s pravicí, jež v dubnu schválil i parlamentní klub strany.

Dne 17. května 1923 byl v bytě senátora Juliana Zdanowského podepsán lanckoronský pakt, nazvaný podle místa dřívějších častých jednání. Po podpisu dohody zástupci PSL Piast, Lidově-národního svazu a křesťanských demokratů (křesťanští-národovci odmítli kompromis zemědělské reformy, ale přislíbili vládě podporu) zůstávala ještě možnost zapojení Národní strany dělnické. Její sjezd 20.-21. května 1923 o zapojení do nové středopravicové parlamentní většiny nerozhodl.

Za takové situace se PSL Piast a Křesťanský svaz národní jednoty rozhodly svrhnout Sikorského kabinet. Premiér Sikorski předložil Sejmu návrh rozpočtového provizoria a hlasování o něm mělo posloužit jako hlasování o důvěře vládě. K hlasování došlo 26. května. Na stranu vlády se postavily Polská socialistická strana a Polská lidová strana Wyzwolenie, protože nechtěly dopustit vládu pravice. Proti vládě se vyslovilo 279 poslanců, pro hlasovalo 117 poslanců. V návaznosti na hlasování vystoupila Dąbského skupina, jež hlasovala pro Sikorského vládu, z PSL Piast a založila parlamentní klub PSL Lidová jednota.

Složení vlády

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pierwszy rząd Władysława Sikorskiego na polské Wikipedii a Władysław Sikorski na polské Wikipedii.

Zdroj