Praha-Radotín je železniční stanice ve stejnojmenné části PrahyPraha-Radotín na adrese Vrážská 43/5. Leží na trati 171. Na východnímzhlaví ústí do stanice trať od Branického mostu. Krajní koleje na východním zhlaví jsou na Branický most a prostřední na Smíchov. Staví zde pouze osobní vlaky. Některé posilové vlaky v pracovní dny zde končí. Stanicí prochází linka Pražského systému Esko - linka S7. Je to poslední stanice v Praze na trati do Berouna. V roce 2014 stanici k nástupu či výstupu využilo přes 2,3 milionu cestujících, čímž byla čtvrtou nejvytíženější železniční stanicí v Praze.[1]
Na nádraží ústí vlečka cementárny firmy Heidelberg Materials a firem v průmyslovém areálu na severovýchodním okraji Radotína, proto je zde také velký obrat nákladních vlaků.
Historie
Nádraží vzniklo v roce 1862, při stavbě České západní dráhy ve volné krajině poblíž tehdy malé obce Radotín. Nádraží bylo koncipováno jako osobní s budoucím využitím rovněž pro nákladní dopravu. Díky výhodné poloze v řídce zastavěné oblasti vznikla během následujících desetiletí až do období 1. republiky v okolí nádraží řada podniků a továren. Ty dnes obvykle již buď neexistují (cukrovar který za 1. republiky nahradily bytové domy a park, cementárna, na jejímž místě stojí sídliště, výrobna mramoru Marmorea, která ustoupila bytové výstavbě koncem 90. let 20. století) či byly adaptovány pro jiné účely (Vindyšova továrna na sportovní náčiní, dnes prodejna kol a lyží a restaurace, výroba vzduchotechniky Janka, dnes supermarket Billa a sídlo několika menších firem). Průmyslová výroba byla naopak zachována v ke kolejišti těsně přiléhající továrně Ferrovia, která původně vyráběla úzkorozchodné vlaky a dnes je sídlem společnosti Kovoklima Gürtler. Do všech zmíněných průmyslových podniků v minulosti vedly z nádraží vlečky, z nichž se do současnosti zachovala pouze část vlečky vedoucí do areálu firmy Ferrovia, ve 21. století však již není využívaná.
Samotná nádražní budova byla několikrát mírně přestavěna, například v roce 1897. Roku 1923 přibyla čekárna III. třídy, později přestavěná na dnešní nádražní restauraci, Počátkem 40. let bylo zvažováno vybudování nové, rozsáhlé funkcionalistické odbavovací budovy dle projektu architekta Josefa Dandy. Tato budova však nakonec nevznikla, v roce 1947 byla pouze přistavěna jednopatrová přístavba se zázemím a dopravní kanceláří k historické části. Tehdy rovněž vznikl podchod na druhé nástupiště a dále na sever Radotína.
Vlivem stavebního rozvoje Radotína se budova nádraží už v 1. polovině 20. století stala v podstatě součástí širšího centra města. Již před první světovou válkou se před nádražím začaly objevovat budovy městského typu, počátkem 20. let byl navíc zrušen navazující cukrovar a postupně nahrazen parkem a zástavbou rodinných a bytových domů.[2]
Po integraci železnice do městské hromadné dopravy na počátku 90. let 20. století začala výrazně stoupat vytíženost nádraží. Předmětem kritiky ze strany veřejnosti i místní samosprávy byl špatný stav nástupišť a především absence bezbariérového přístupu. Po dlouhých jednáních byla v roce 2019 započata rozsáhlá rekonstrukce dokončená v roce 2023, jejíž součástí byla kompletní optimalizace trati ze Smíchova do Radotína.
Po jejím dokončení nádraží v Radotíně disponuje třemi bezbariérovými nástupišti, dvěma bezbariérovými podchody, zrekonstruovanou výpravní budovou, moderním informačním systémem a novou odbavovací halou s pokladnami, toaletami a dvěma nebytovými prostory. V rámci rekonstrukce byla nástupiště posunuta jihozápadním směrem. Původní historická nádražní budova přestala být po rekonstrukci pro potřeby železniční dopravy využívána. V současnosti (2024) je v plánu její rekonstrukce a následné využití úřadem městské části Praha 16 jako sídlo městské policie. [3][4][5][6][7]
Služby
Nádraží Praha-Radotín z vyhlídkové věže v areálu Vindišovy továrny
V bezbariérové odbavovací hale se nachází pokladna, čekárna a toalety.
V minulosti byla ve staré nádražní budově provozována tradiční nádražní restaurace, která ukončila činnost během rekonstrukce nádraží v letech 2019-2023. Před rekonstrukcí na nádraží rovněž fungovala prodejna pečiva, trafika a stánek se zmrzlinou.
Kolejiště
Odbavovací hala1. kolej je hlavní kolej ve směru do Prahy-Smíchova. Přístupná je z ulice Vrážská a oběma podchody.
2. kolej je vedlejší kolej ve směru do Prahy-Smíchova. Přístupná je oběma podchody.
3. kolej je vedlejší kolej ve směru do Berouna. Přístupná je oběma podchody.
4. kolej je kusá kolej ve směru Praha-Smíchov. Tato kolej pokračuje na východním zhlaví na Branický most. Přístupná je oběma podchody.
5. kolej je hlavní kolej ve směru Beroun. Přístupná je oběma podchody.
6. kolej je využívaná pouze nákladní dopravou, především pro otáčení vlaků vlečky Českomoravského cementu.
Historická mozaiková dlažba před starou nádražní budovou7. kolej je využívaná pouze nákladní dopravou, především pro otáčení vlaků vlečky Českomoravského cementu.
Zajímavosti
Ve východní části 1. nástupiště před starou nádražní budovou se nachází historická ručně štípaná mozaiková dlažba z počátku 20. století zpodobňující hvězdy s vloženým dvojkřížem v červené a černé barvě. Vytvořeny byly z lochkovského a sliveneckého mramoru. V průběhu let byla mozaika necitlivými zásahy poškozena, v roce 2023 proběhla její kompletní rekonstrukce. [8]
Galerie
Odbavovací hala
Vstup do podchodu ze 3. nástupiště
Výstup z podchodu na 1. nástupiště
3. nástupiště s vlakem do Berouna
Výstup na nástupiště, východní podchod
Nástupiště od severovýchodu ve večerních hodinách
Stará nádražní budova
Navazující autobusová doprava
Navazující autobusová doprava
Parkoviště P+R severně od nádraží
Nádraží během rekonstrukce
Demolice starého nástupiště v roce 2021
Výstavba 3. nástupiště
Nádraží během rekonstrukce s provizorní lávkou nad kolejištěm
Stavba nové odbavovací haly, rok 2023
Nádraží před rekonstrukcí
Nádraží v zimě
Nádraží přes trať
Čekárna ve staré budově
Vestibul staré budovy
1. nástupiště
1. nástupiště
1. nástupiště
Pekařství na 1. nástupišti
Někdejší vzhled podchodu
Nádražní sklad v ulici Vrážská, na jehož místě je dnes vchod do podchodu
↑Kolektiv autorů. Kniha o Radotínu. Příprava vydání Dagmar Broncová-Klicperová; redakce Helena Tichá, Vladimíra Pekárková. první. vyd. Praha: MILPO MEDIA s.r.o., 2011. 231 s. ISBN978-80-87040-20-1. S. 55, 56, 189, 190, 195.
↑ Stanice v Radotíně nabízí pohodlné cestování, zbývá dokončit novou budovu - Zprávy - www.spravazeleznic.cz. www.spravazeleznic.cz [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
↑ČTK, iDNES cz. Trať z Prahy do Černošic je opravená, stavba nádraží v Radotíně pokračuje. iDNES.cz [online]. 2023-06-28 [cit. 2023-09-24]. Dostupné online.
↑ praha16.eu. www.praha16.eu [online]. Městská část Praha 16 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online.
↑ Informační server Městské části Praha 16: Optimalizace železnice - Správa železnic slavnostně ukončila stavbu optimalizace trati. www.praha16.eu [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online.
↑ČTK, iDNES cz. Stálá teplota v čekárně, kavárna i nabíječka na kola. Radotín má nové nádraží. iDNES.cz [online]. 2023-12-15 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
↑ Informační server Městské části Praha 16: Historie - Na minutku s geologem (Poslední střípky z radotínské mozaiky). www.praha16.eu [online]. [cit. 2023-09-24]. Dostupné online.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.