Právní řád České republiky

Právní řád České republiky je uspořádaný systém pramenů práva platných v České republice nebo v rámci mezinárodního společenství, jehož je členem.[1][2] Český právní řád, jenž je součástí kontinentálního typu právní kultury, je založen na psaném právu a patří do něj právní předpisy, ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy (netýká se všech států, jen těch co mají inkorporační normu), k nimž dal souhlas Parlament ČR a nálezy Ústavního soudu, kterými Ústavní soud zrušil právní předpis nebo jeho část.

Zvláštní kategorií jsou v českém právu právní principy, jež sice nejsou formálními prameny práva, ale vzhledem k dynamice společenských změn mohou orgány aplikující právo za určitých omezených podmínek právě prostřednictvím právních principů dovodit právní řešení posuzované věci.[3] Ústavní soud ČR v této věci uvedl, že právní princip má charakter samostatného pramene práva, pouze pokud psané právo nestanoví jinak.[4]

Také kolektivní smlouvy, resp. jen jejich normativní část, jsou v českém právu pramenem práva.[5] Také konstantní judikatura vyšších soudů (především Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu) působí, jako by byla pramenem práva.[6]

Právní normy a předpisy

Právní předpis může zahrnovat několik právních norem, jednu právní normu, ale také jedna právní norma může být upravena v několika právních předpisech. Právní normy je možné rozdělit podle jejich postavení v systému právní regulace na hmotněprávní a procesněprávní normy.[7] Nejvýznamnější je však členění podle právní síly. Právní síla je vlastnost právní normy (právního předpisu), která může být chápána absolutně nebo relativně.[7]

Podle absolutní právní síly se v českém právním řádu rozeznávají primární (zákonné) předpisy, kterými jsou ústavní zákony, zákony a zákonná opatření Senátu, a sekundární (podzákonné) předpisy, které jsou přijímané bezprostředně podle ústavy (právní předpisy vlády a prezidenta republiky) a přijímané na základě výslovného zákonného zmocnění (právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů samosprávy v přenesené působnosti).[8][9] Terciární tvorba práva není v České republice přípustná.[9]

Podle relativní právní síly se rozlišují právní normy původní (originární) a odvozené (derivativní), tj. takové, které byly vydány na základě a k provedení normy původní.[9] Právní předpisy originární jsou primární právní předpisy, ale také i ty zákony, které provádějí některá ustanovení ústavních zákonů. Svou povahou jsou originárními předpisy také obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obcí a krajů, jež jsou však právní předpisy podzákonné.[10] Derivativní předpisy jsou nařízení vlády, rozhodnutí prezidenta republiky obecně normativní povahy, právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů územní samosprávy (s výjimkou vyhlášek zastupitelstev).[9][10]

Názvosloví a autor právního předpisu

Právní předpis legislativy Právní předpis exekutivy Právní předpis územní samosprávy
Parlament ČR Vláda ČR Ministerstva a jiné ústřední správní úřady Česká národní banka Obce a kraje
(v přenesené působnosti) 		Prezident ČR Obce Kraje
ústavní zákony nařízení vyhlášky vyhlášky nařízení některá rozhodnutí obecné povahy (např. rozhodnutí o amnestii) obecně závazné vyhlášky obecně závazné vyhlášky
zákony
zákonná opatření Senátu PČR

Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní smlouvy jsou především pramenem mezinárodního práva, na základě vnitrostátní úpravy však mohou být pramenem také práva vnitrostátního. Čl. 10 Ústavy stanovuje, že „[v]yhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“[11] Mezinárodní smlouva tak nemá vyšší právní sílu než zákony, ale aplikační přednost. Při rozhodování soudů platí, že soudce je vázán nejen zákonem, ale i mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.[12]

Nálezy Ústavního soudu

Navzdory kritice se působení ústavního soudnictví jako náhradního zákonodárce ve všech západních demokraciích rozšířilo.[13][14]Ústavní soud ČR může zrušit právní předpis nebo jeho část. Je nutné rozlišovat závaznost vlastního výroku rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí.[15]

Evropské právo

Od vstupu České republiky do Evropské unie platí v České republice také prameny evropského komunitárního práva, přičemž významná část již byla implementována do zákonů a dalších právních předpisů. Dnes obsah zhruba 70 % až 80 % právních předpisů přijímaných v členských státech více či méně ovlivňuje ES.[16] Povinnosti vyplývající z členství v Evropské unii zahrnují, že ústava a další vnitrostátní právní předpisy jsou podřízeny právu Evropské unie.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. 247 s. ISBN 80-7179-028-1. S. 52 a 67. 
  2. ↑ GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-86473-85-6. S. 82. 
  3. ↑ HOLLÄNDER, Pavel. Filosofie práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. 303 s. ISBN 80-86898-96-2. S. 156–157. 
  4. ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 1997 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení zákona č. 243/1997 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (Pl. ÚS 33/97) [pdf]. Dostupné online.
  5. ↑ BĚLINA, Miroslav, et al. Pracovní právo. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 572 s. ISBN 978-80-7179-672-5. S. 53. 
  6. ↑ Knapp (1995). s. 133.
  7. ↑ a b Knapp (1995). s. 156.
  8. ↑ Gerloch (2004). s. 83–84.
  9. ↑ a b c d Knapp (1995). s. 157.
  10. ↑ a b Gerloch (2004). s. 84.
  11. ↑ Čl. 10 úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  12. ↑ Čl. 95 úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  13. ↑ BRÜNNECK, Alexander. Verfassungsgerichtsbarkeit in den westlichen Demokratien : ein systematischer Verfassungsvergleich. 1. vyd. Baden-Baden: Nomos-Verl.-Ges., 1992. 214 s. ISBN 3-7890-2698-0. S. 170. (německy) 
  14. ↑ Knapp (1995). s. 134.
  15. ↑ Gerloch (2004). s. 86.
  16. ↑ TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 100 s. (Edice učebnice PrF; sv. 391). ISBN 978-80-210-4253-7. S. 76. 

Literatura

  • Tomáš Říčka: Vliv hospodářské politiky na právní řád České republiky v období transformace, Univerzita Karlova, Praha 2011

Související články

Externí odkazy

Zdroj