Pomník obětem druhé světové války (K Barrandovu v Praze 5)
| Pomník obětem druhé světové války (K Barrandovu v Praze 5) | |
|---|---|
 Stav pomníku v listopadu 2020
| |
| Základní údaje | |
| Autor | mozaikář Martin Sladký; básník Miroslav Florian; architekti: Jiří Danda a Ján Špičák[1] |
| Rok vzniku | 1988 |
| Datum odhalení | květen 1988 |
| Umístění | |
| Umístění | na skalním ostrohu nad Vltavou nad ulicí K Barrandovu v Praze 5 |
| Stát |
 Česko
|
| Zeměpisné souřadnice | 50°2′21,64″ s. š., 14°24′15,24″ v. d. |
  Pomník obětem druhé světové války (K Barrandovu v Praze 5)
Pomník obětem druhé světové války (K Barrandovu v Praze 5) na mapě Prahy
| |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Torzo pomníku obětem druhé světové války se nachází na skalním ostrohu (v lokalitě označované jako Háj profesora Jedličky) nedaleko Barrandovských teras[2] nad řekou Vltavou[1] nad ulicí K Barrandovu v Praze 5.[3] Jednalo se původně o památník věnovaný bojovníkům pražských barikád, kteří v květnu roku 1945 zahynuli na území Hlubočep, Zlíchova, Zbraslavi, Barrandova, Velké i Malé Chuchle a Lahovic.[1] Památník vznikl v roce 1988 jako náhrada za četné drobné pomníčky a památníčky padlých v květnu 1945, které byly rozesety v oblasti zasažené rozsáhlými stavebními pracemi[2] tj. v místech příjezdových komunikací (a silnice vedoucí směrem na Plzeň[3]), jež byly budovány v rámci výstavby pražského Barrandovského mostu.[1][3] Památník měl dvě části: mozaiku zobrazující bojující barikádníky a bronzovou[2] pamětní desku se soupisem jmen (a letopočtů narození) všech 168 (na levém břehu Vltavy v uvedených lokalitách) padlých obránců při osvobozování Prahy v květnu 1945.[3] V současnosti se již oficiálně nejedná o válečný památník a jména obětí byla přenesena na jiné místo.
Podrobnosti
Popis
V levé části díla je mozaika symbolizující bojující barikádníky[1] V pravé části se k mozaice těsně přimyká rozměrná pamětní deska se soupisem všech 168 jmen (a letopočtů narození) bojovníků, kteří v lokalitách (Hlubočepy, Zlíchov, Zbraslav, Barrandov, Velká i Malá Chuchle a Lahovice) zahynuli.[1] Celkem zde na levém břehu Vltavy v boji s tankovou divizí SS[2] zahynulo asi 400 bojovníků, z toho 168 právě ve zmíněných lokalitách.[1] Z počtu 168 hrdinů jich nebylo 39 vůbec identifikováno,[3] ostatní identifikovaní byli dne 29. května 1945 odvezeni do svých „domovských“ obcí.[1][3] Mezi padlými obránci byla jedna žena (Vlasta Leopoldová), nejmladšímu hrdinovi bylo 18 let.[1] V současné době (začátek listopadu 2020) je stav neutěšený, mosazná pamětní deska se jmény padlých zcela chybí (byla ukradena).[1]
Souvislosti
Ve dnech 6. až 8. května 1945 se snažily jednotky tankové divize SS vedené plukovníkem Emilem Kleinem dostat od jihu Prahy do centra města.[2][p 1] Právě v oblasti Zbraslavi, Lahovic, Chuchle a zejména Barrandova, Hlubočep, Zlíchova a Žvahova došlo k urputným bojům, při nichž padlo na barikádách mnoho obránců města.[1] Jednotky SS byly vyzbrojeny těžkými zbraněmi a tanky, obranu se jim přesto nepodařilo prolomit.[1] Boje v této oblasti probíhaly dokonce ještě i v průběhu dne a večera 9. května 1945.[1] Obránci spolu s obrněným vlakem ze Smíchova a 1. československou revoluční tankovou jednotkou zabránili Němcům vniknout do hlavního města po levém břehu Vltavy.[1]
Historie
S iniciativou náhrady památníčků, které pohltila stavba Barrandovského mostu, přišli v 80. letech 20. století členové Československého svazu protifašistických bojovníků.[1] Vybrán byl ostroh nad Vltavou, z několika návrhů na sochařsko–architektonické dílo byl nakonec zvolen návrh kolektivu zasloužilého umělce Martina Sladkého, národního umělce Miroslava Floriana a architektů Jiřího Dandy a Jána Špičáka.[1] Autorem velkoplošné mozaiky je akademický malíř a autor mozaik Martin Sladký (* 1920), básník Miroslav Florian je autorem verše „Padli za Prahu a řeka šeptá jejich jména jako přísahu“[3] v úvodu pamětní desky o rozměrech 2 x 2 metry.[1] Pomník byl slavnostně odhalen v květnu 1988 v předvečer 43. výročí osvobození Československa od fašismu za přítomnosti hostů, účastníků přípravy a členů realizačního týmu.[1] Pomník byl přístupný na cestě vedoucí od Vltavy, až k tehdy otevřené a fungující restauraci Terasy Barrandov.[1]
Po sametové revoluci v listopadu 1989 Terasy Barrandov restituovala rodina Václava Havla, objekt zchátral a památník nacházející se v poněkud odlehlém místě se stal cílem zlodějů kovů.[1] Městská část Praha 5 původně uvažovala jak o přemístění památníku na přístupnější místo, tak i o obnově zcizené bronzové pamětní desky.[1] Špatná přístupnost památníku byla důvodem toho, že se zde v květnových dnech nekonaly pietní akty, místo není v současné době udržované a výhledu ze skalnatého ostrohu na Vltavu a Vyšehrad brání rozbujelá vegetace stromů a keřů.[1]
Současnost
Bronzová deska se jmény padlých byla v průběhu let zcizena a nahrazena plastovou, která byla následně poškozena vandaly.[2] Ještě v roce 2019 byla mozaika posprejována,[2] ale v následujícím roce došlo k jejímu očištění.[2] Neutěšený stav byl nakonec vyřešen tak, že jména obětí přenesla městská část Praha 5 po dohodě s Ministerstvem obrany na pomník obětem Pražského povstání pod kostelem sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově, který doplnil jeho původní autor Zdeněk Kolářský. [5][6] Zchátralý barrandovský pomník byl poté vyškrtnut z evidence válečných hrobů. V současné době se tedy nejedná o oficiální válečný pomník, nýbrž o pozůstatek uměleckého díla.
Dostupnost
Památník je dostupný pouze po dlážděném schodišti vedoucím od Vltavy (od ulice Zbraslavská) nahoru na skalnatý ostroh. V současné době (listopad 2020) během oprav a přestavby Barrandovských teras je dočasně přerušena cesta, která spojuje památník s terasami i barrandovskou vilovou čtvrtí.[2] Dlážděné schodiště od Vltavy nikam dále nepokračuje a několik metrů za památníkem je dočasně přehrazeno.[1] Lze předpokládat, že dokončení rekonstrukce Barrandovských teras přinese jak úpravu nejbližšího okolí, tak i znovuotevření cesty vedoucí kolem památníku,[2] která spojuje naučnou stezku pod barrandovskými skalami s vyhlídkovou cestou, vedoucí po hřebeni skal až do Chuchelského háje.[2]
Odkazy
Poznámky
-
↑ SS-Standartenführer Emil Klein, velitel SS-Pionier-Schule 4 Hradischko velel jedné ze dvou skupin svazku SS-Kampfverband Wallenstein, což bylo souborné označení jednotek SS postupujících od 5. května 1945 proti Pražskému povstání od jihu ze cvičiště SS-Truppenübungsplatz Beneschau na Neveklovsku.[4] Z jihu na Prahu postupovaly dvě německé bojové skupiny:
- „Západní“ z Hradištka přes Zbraslav na Smíchov zvaná SS-Kampfgruppe Moldauthal (té velel Emil Klein) a
- „Východní“, která byla nasazena proti Krči a Pankráci.[4]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HOŘENÍ, Monika. A řeka šeptá jejich jména jako přísahu [online]. Halo noviny cz, 2014-01-20 [cit. 2020-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-22.
- ↑ a b c d e f g h i j k WEBMASTER. Památník padlým hrdinům na Barrandově stále nemá pamětní desku [online]. Barrandov org, 2020-05-08 [cit. 2020-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g LOUDA, Vladimír; PORTEŠ, Jiří. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2012-02-21 [cit. 2020-11-09]. Umístění: Praha 5, K Barrandovu, nad ulicí K Barrandovu, ve slepé ulici pod bývalou restaurací Terasy; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-0005-20099; GPS Souřadnice: N50°02'19.8 E14°24'13. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Wallenstein táhne na Prahu [online]. Helmut Gaensel [cit. 2020-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-10.
- ↑ SCHILLEROVÁ, Jana. Pomník na Zlíchově má novou tvář [online]. Praha TV, 2017-05-25 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ ŠTRUPL, Václav. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pomník obětem druhé světové války v háji prof. Jedličky na Wikimedia Commons
