Podolí I

Podolí I
Pohled na část obce
Pohled na část obce
Znak obce Podolí IVlajka obce Podolí I
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Písek
Obec s rozšířenou působností Písek
(správní obvod)
Okres Písek
Kraj Jihočeský
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°21′40″ s. š., 14°18′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 361 (2025)[1]
Rozloha 8,97 km²[2]
Katastrální území Podolí I
Nadmořská výška 454 m n. m.
PSČ 398 43
Počet domů 156 (2021)[3]
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 4
Kontakt
Adresa obecního úřadu Podolí I 61
398 43 Podolí I
ou.podoli@tiscali.cz
Starosta Vladislav Michal
Oficiální web: www.podoli1.cz
Podolí I
Podolí I
Další údaje
Kód obce 549754
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podolí I je obec v okrese Písek v Jihočeském kraji. Žije v něm 361[1] obyvatel. Kvůli existenci dalšího sídla stejného jména (Podolí II, části obce Předotice) v okrese se rozlišuje římskou číslicí I.

Historie

První písemné zmínky o vesnici pochází z 11. století. V roce 1209 byl prvním známým držitelem vsi panoš Jan z Podolí, který sídlil na zdejší tvrzi. V roce 1361 byl držitelem Podolí Vilém Sezima z Ústí nad Lužnicí. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1368. Posléze (1379) se Podolí stalo majetkem pražského arcibiskupství. Podolí bylo přiřazeno k vltavotýnskému panství. V roce 1439 poblíž vesnice existoval přívoz přes řeku.[4] Roku 1477 při dědickém dělení majetku připadlo Podolí společně s Rakovem a s polovinou Bernartic Burianovi z Lažan a Bechyně.[5] V roce 1553 se při dělení dědictví připomínají bratři Jan a Adam Bechyňové z Lažan. Starší Jan získal část Podolí a podolský mlýn.[6] Jeho mladší bratr Adam získal pustou podolskou tvrz, druhý díl vesnice a přívoz.[5]

Tvrz zanikla při požáru v polovině 16. století. Po bitvě na Bílé hoře byla ves společně s jiným majetkem rodu Bechyňů z Lažan zkonfiskována. V roce 1713 během morové epidemie zemřelo 26 obyvatel vesnice. V roce 1846 byl v místní části Podolsko položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu. Most byl dokončen o dva roky později.

Během první světové války se z bojišť nevrátilo sedmnáct mužů z Podolí. V roce 1942 byla dokončena stavba nového, železobetonového mostu přes Vltavu. Za druhé světové války vedla přes řeku Vltavu demarkační linie dohodnutá na jaltské konferenci.[4]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 633 674 643 636 555 583 510 396 381 384 404 384 355 355 350
Počet domů 88 95 98 99 96 95 98 110 94 106 103 110 115 153 156

Obecní správa

Části obce

Obec Podolí I se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Podolí I.

V letech 1850–1877 a v letech 1960–1990 k obci patřila i Olešná a v letech 1960–1990 také Křenovice.[9]

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 30. listopadu 2007.[10]

Pamětihodnosti

  • Výklenková kaple z roku 1860 se nachází u komunikace v obci Podolí I. Kaple je zasvěcená svatému Floriánovi.[11]
  • Kaple z roku 1970 je zasvěcená Panně Marii Královně.[12]
  • Kaple Nanebevzetí Panny Marie z počátku 20. století ve vesnici Rastory.
  • Kříž v obci směrem na Rastory
  • Kříž u silnice do obce směrem od Písku
  • Pomník obětem první a druhé světové války.
  • Silniční mosty v místní části Podolsko: Stádlecký most a Podolský most. V roce 1846 byl položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu, který zabezpečoval spojení obou břehů Vltavy. Most byl dokončený o dva roky později (v letech 1847–1848).[4] Most byl dopravní komunikací od 9. října 1848, ale postupně přestal dostačovat, a tak byla v roce 1939 zahájena stavba mostu nového.[13] V roce 1942 byl nový železobetonový most přes Vltavu dokončen.[4] Silnice Tábor–Písek byla zkrácena o serpentiny a dva kilometry délky.[13] Délka celého nového mostu je přes půl kilometru, výše 64 metrů nad zemí.[13] Most má několik oblouků. Hlavní oblouk má světlost 150 metrů. Osm menších oblouků má každý světlost 35,65 metrů. Na železobetonovou konstrukci bylo spotřebováno 180 vagonů železa.[13] Po určitou dobu zde byly vedle sebe dva mosty. Po napuštění Orlické nádrže byl starý řetězový most rozebrán a renovován. Postupně byl přemístěn na silnici III/13711 spojující Opařany s Dobřejicemi přes řeku Lužnici.[4]

Galerie

  • Pomník obětem války
    Pomník obětem války
  • Kaple Panny Marie Královny
    Kaple Panny Marie Královny
  • Kaple svatého Floriána z roku 1860
    Kaple svatého Floriána z roku 1860
  • Podolský a Stádlecký most
    Podolský a Stádlecký most

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c d e ŠINDELÁŘ, Vladimír. Milevsko a okolí. 1. vyd. Milevsko: Sdružení obcí Milevska, 1998. ISBN 80-238-2990-4. S. 26. 
  5. ↑ a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. 1. vyd. Milevsko: Odbor klubu českých turistů, 1940. 224 s. S. 209. Dále jen Kytka (1940). 
  6. ↑ Kytka (1940), s. 200.
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 392, 262. 
  10. ↑ Udělené symboly – Podolí I [online]. 2007-11-30 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 58. Hladký (2011). 
  12. ↑ Hladký (2011), s. 98.
  13. ↑ a b c d Kytka (1940), s. 193.

Externí odkazy

Zdroj