Stádlecký most

Stádlecký most
	Pylon a mostovka řetězového mostu
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko
Kraj	Jihočeský
Okres	Tábor
Číslo mostu	13711-3
Komunikace	silnice III/13711 a Via Czechia - Stezka středozemím (pěší)
Doprava	osobní automobily, pěší
Řeka	Lužnice
Architekt	Vojtěch Lanna
Začátek výstavby	1847
Otevřen	1848, 1975
Souřadnice	49°22′2,64″ s. š., 14°30′52,92″ v. d.
Parametry
Typ	řetězový most
Délka	157 m
Šířka	6 m
Max. rozpětí	13 m
Mapa
	Stádlecký most Stádlecký most, Česko
Další data
Kód památky	11764/3-5373 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stádlecký most přes Lužnici stojí od roku 1975 pod městysem Stádlec a je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem v Česku. Původně, v letech 1848–1960, překlenoval Vltavu u Podolska. V roce 1959 byl jako Podolský most prohlášen národní technickou památkou.^[zdroj?!] V letech 1960–1975 byl rozebrán a přemístěn na dnešní místo na Lužnici. V roce 1977 byl zapsán jako kulturní památka v nové poloze. Nařízením vlády č. 55/1989 Sb. byl prohlášen za národní kulturní památku.

Historie

Most postavil Vojtěch Lanna v letech 1847–1848 podle projektu inženýra Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku. Most sloužil dlouhá léta, až do roku 1960. Od konce třicátých let stál ale již most nový, železobetonový, přímo nad stávajícím mostem. Po napuštění přehrady Orlík by byl most potopen a proto se rozhodlo o jeho pečlivém rozebrání, dokumentaci a uložení na místě mimo zatopený břeh. Ze zahraničí přišla v šedesátých letech nabídka na odkoupení mostu, byla však zamítnuta a bylo rozhodnuto o pozdějším přestěhování a znovusestavení.^[1]

Z několika možných lokalit bylo vybráno malebné místo na Lužnici, na silnici mezi obcemi Stádlec a Dobřejice. Na tomto místě je v provozu již od slavnostního otevření 25. května 1975.

14. května 2008 vydala Česká národní banka v nákladu 10 090 kusů pamětní zlatou minci o nominální hodnotě 2500 Kč „Národní kulturní památka řetězový most ve Stádlci“ z cyklu „Kulturní památky technického dědictví“, jejímž autorem je Luboš Charvát.^[2]

Konstrukce mostu

Základní nosnou konstrukci mostu tvoří 4 řetězy uspořádané do dvou dvojic. Ty jsou uloženy na dvou kamenných pylonech, branách vysokých 13 metrů. Mostovku tvoří dubové fošny, nově instalované v roce 2007. Pod mostovkou je instalována pojízdná lávka pro drobné opravy.

Most je po celkové rekonstrukci. Vjezd je povolen jen vozidlům do hmotnosti 1,5 tuny, sloupky u vjezdů na most omezují též šířku vozidel na 2m.

Dopravní význam

Poblíž samoty a jezu U Marků propojuje území městyse Stádlec, které leží na pravém, severozápadním břehu a patří k němu i koryto řeky a většina délky mostu, s katastrálním územím Dobřejice, ležícím na levém, jihovýchodním břehu a patřícím k městysi Malšice. Tvoří část silnice III/13711, která propojuje silnice I/29 a II/122 u Opařan přes Stádlec na pravém břehu s Dobřejicemi a se silnicí II/137 u Čenkova na levém břehu Lužnice. Proti proudu řeky je nejbližším přemostěním lávka u Harrachovky, vzdálená asi 12 říčních kilometrů, a nejbližším silničním mostem Švehlův most v Táboře, vzdálený asi 15 říčních km, po směru toku je nejbližší most v Dobronicích u Bechyně, asi 4 km daleko.

Okolí

U Stádleckého mostu je křižovatka turistických tras. Proti proudu vede cesta po červeně značené trase na Lužničanku (3,5 km), oblíbenou turistickou chatu, dále pak na hrad Příběnice (6 km) nebo až do Tábora. Po proudu pak po červené nebo po modré*, vhodné též pro jízdní kola, na hrad Dobronice, dále pak po červené do Bechyně. Po žluté značce lze jít na pravý břeh do Stádlece nebo na levý břeh do Dobřejic a Malšic.

*Modrá značka již byla zrušena, část cesty po levém břehu je u chatek u Dobřejického potoka považována za soukromý pozemek a v Mapách.cz je cesta přerušena. Toto je zřejmě příčina likvidace modré značky. Jak je zde uplatňován zákon? Podle § 51 zákona č. 254/2001 Sb vlastníci pozemků sousedících s koryty vodních toků musí strpět, po předchozím projednání s nimi, po nich průchod osob.