Plískavice jižní

Jak číst taxoboxPlískavice jižní
alternativní popis obrázku chybí
Plískavice jižní
alternativní popis obrázku chybí
Srovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád kytovci (Cetacea)
Podřád ozubení (Odontoceti)
Čeleď delfínovití (Delphinidae)
Rod plískavice (Lagenorhynchus)
Binomické jméno
Lagenorhynchus australis
(Peale, 1848)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plískavice jižní (Lagenorhynchus australis) je druh menšího kytovce z čeledi delfínovití, který se vyskytuje v mořích kolem jižního cípu Jižní Ameriky včetně Falklandů a Drakeova průlivu. Výskyt druhu je silně spojován s chaluhovými lesy.

Systematika

Druhové jméno australis v latině znamená „jižní“ nebo „australský“, což odkazuje na areál rozšíření druhu.[2]

Areál rozšíření a populace

Plískavice jižní se vyskytuje ve vodách kontinentálních šelfů u jižního cípu Jižní Ameriky od pobřežních oblastí do vod vzdálených desítky kilometrů od pobřeží. Obývá především mělčí vody, avšak v oblasti Ohňové země se může vyskytovat i v hlubších vodách fjordů.[3] Areál rozšíření zahrnuje Falklandy a zasahuje poměrně hluboko do Drakeova průlivu.[4] Výskyt plískavice jižní je silně spojován s chaluhovými lesy, které tvoří její hlavní biotopové stanoviště.[5]

Popis

Skupinka plískavic jižních u vodní hladiny

Tento nevelký kytovec dosahuje délky těla kolem 1,8–2,1 m[6] a váhy do 115 kg.[7] Hřbetní strana těla je tmavě šedá až černá.[5] Boky jsou světle šedé a odděleny od bílého břicha tmavou čárou.[2] Další podlouhlá zadní boční skvrna se táhne od konce těla k oblasti pod hřbetní ploutví.[5] Hřbetní ploutev je vysoká, srpovitá s relativně ostrou špičkou. Prsní ploutve jsou tmavé, mírně zakroucené s ostrou špičkou. Zobák je krátký, tmavě šedý až černý, a tato černá může zasahovat až na tváře a hrdlo. To se nicméně individuálně liší, stejně jako zbarvení a tvar podélných světlých skvrn.[7] Ocas je mírně zakřivený, jeho konečky jsou zakulacené. Z obou strany je tmavý.[6]

Biologie

O biologii je známo jen pramálo informací. Plískavice jižní se typicky vyskytuje v menších skupinkách o 5–30 jedincích, někdy tyto skupiny mohou dosahovat i početnosti kolem jednoho sta plískavic. Délka ponorů se nejčastěji pohybuje kolem půl minuty, může se však potopit i na 3 minuty. U hladiny se projevuje různými akrobatickými kousky zahrnujícím vykukováním nad vodu, skákáním nad hladinu nebo pleskáním hlavou, ploutvemi či ocasem o vodní hladinu. Může i jezdit ve vlnách, často i ve vlnách za loděmi.[4]

Plískavice jižní vyskakující z vlny

Sbírání potravy je spojováno s chaluhovými lesy, kde loví mj. chobotnice. Mohou nicméně lovit i mimo chaluhové lesy, kde požírají hlavně ryby. K nejdůležitějším druhům požíraných ryb patří sliznatka jižní (Myxine australis), morida patagonská (Salilota australis) a treskovník patagonský (Macruronus magellanicus). Z pojídaných hlavonožců lze jmenovat chobotnici Enteroctopus megalocyathus nebo oliheň Doryteuthis gahi.[5]

Ohrožení

V 70. a 80. letech byly plískavice jižní hojně harpunovány kolem Ohňové země a Magalhãesova průlivu. Jejich maso bylo používáno jako návnada pro chytání rakovců jako jsou Lithodes santolla a Paralomis granulosa. V Chile byl lov plískavic zakázán v roce 1977, nicméně lov plískavic pokračoval až do poloviny 90. let. Tento lov snad sporadicky a příležitostně pokračuje dodnes, i když o tom nejsou věrohodná svědectví. Novodobou hrozbou plískavic jsou spíše tenatové sítě, do kterých se plíkavice mohou snadno zamotat a utonout.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 235. 
  3. ↑ a b Lagenorhynchus australis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2019 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2019-1.RLTS.T11143A50361589.en. (anglicky) 
  4. ↑ a b JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 300-302. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d CIPRIANO, Frank. Peale's dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 698–701. (anglicky)
  6. ↑ a b BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 134-135. (anglicky) 
  7. ↑ a b CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 344-347. (anglicky) 

Literatura

česky
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 68–69. (anglicky) 
  • CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
  • CIPRIANO, Frank. Peale's dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 698–701. (anglicky)

Externí odkazy

Zdroj