Pjotr Nikolajevič Krasnov

Pjotr Nikolajevič Krasnov
Narození 10.jul. / 22. září 1869greg.
Petrohrad
Úmrtí 16. ledna 1947 (ve věku 77 let)
Lefortovská věznice
Choť Lidia Fjodorovna Krasnova
Děti Semyon Krasnov
Rodiče Nikolaj Ivanovič Krasnov
Příbuzní Andrej Nikolajevič Krasnov a Platon Nikolajevič Krasnov (sourozenci)
Miguel Krasnov (vnuk)
Vojenská kariéra
Hodnost generál jezdectva a generálmajor
Složka Ruská imperiální armáda
Bílá armáda
Wehrmacht
Bitvy první světová válka
ruská občanská válka
východní fronta druhé světové války
druhá světová válka
Vyznamenání Řád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Anny 3. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Stanislava 3. třídy
Řád sv. Vladimíra 3. třídy
Řád sv. Jiří 4. třídy
Řád etiopské hvězdy
zlatá zbraň Za chrabrost
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons

Pjotr Nikolajevič Krasnov (rusky Пётр Николаевич Краснов; 10. záříjul./ 22. září 1869greg. Petrohrad – 16. ledna 1947 Moskva) byl donský historik a úředník, později generál Ruské armády, ataman Donské republiky a spisovatel.[1][2]

Život a dílo

Jeho otcem byl generálporučík Nikolaj Krasnov a dědečkem generál Ivan Krasnov. Jako nadaný student navštěvoval v Petrohradě Vojenské pavlovské učiliště, roku 1889 ho ukončil jako chorunžij (poručík), a nastoupil službu v prestižním gardovém leibgvardějském atamanském pluku Jeho Vysočestva následníka.[2] Krasnov sloužil v atamanském pluku dvacet roků a stal se známou osobností v petrohradském životě - proslavil se svými příspěvky v petrohradském vojenském tisku a účastí v jezdeckých soutěžích. V roce 1897 byl vyslán do Habeše první ruský velvyslanec, donský kozák generál F. M. Vlasov a doprovázel ho kozácký oddíl, kterému velel jako setník Krasnov.[3]

V první světové válce Krasnov kozáckým útvarům od pluku až po armádní sbor. V době pádu monarchie pochodoval dvakrát s třetím kozáckým sborem na Petrohrad zachránit demokracii. Po roce 1917 bojoval proti bolševikům jako bělogvardějský velitel brigády kozáků, byl poražen a zajat. Pod podmínkou slibu, že nebude bojovat proti bolševikům, byl propuštěn.

Později uprchl do Německa, kde vydal několik literárních děl. Za druhé světové války se s wehrmachtem snažil o obnovení oddílů donských kozáků a v roce 1945 byl vydán Brity do Sovětského svazu, kde byl odsouzen k smrti za účast v německé nacistické armádě a v roce 1947 byl společně s Andrejem Grigorjevičem Škurou oběšen.[4][5]

V Krasnovových oddílech bojovali i jeho syn a vnuk. Syn zahynul v gulagu, vnuk Nikolaj gulag přežil a dostal se na Západ, kde vydal knihu Nezapomenutelné obsahující vzpomínky na lágr, plné patriotismu a útoků na komunisty a na západní demokracii.

České překlady z ruštiny (výběr)

  • Pro klid duše: novely. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. 264 S. Překlad: Milada Večeřová a Kamil Chrobák
  • Dobrodružství malíře Koreněva: fantastický román. 1. vyd. Praha: Bohumil Sojka, 1935. 238 S. Překlad: Bohumil Sojka
  • Krvelačný bůh: (largo). Praha: Šolc a Šimáček, 1934-1935. Překlad: Josef France (Pozn.: Jedná se o dva svazky)
  • Napoleon a kozáci: (Bůh je s námi). Praha: Šolc a Šimáček, 1932. Překlad: Josef France (Pozn.: Jedná se o dva svazky)
  • Bílá halena: román. Praha: Jos. R. Vilímek, 1930. 446 S. Překlad: Anna Brtníková-Petříková
  • Běda přemoženým!: povídka z bolševické revoluce. V Praze: Nakladatelství Emila Šolce, 1929. 48 S. Překlad: A. J. Kučera
  • U stupně Božího trůnu: Amazonka pustiny. V Praze: Melantrich, 1927. 216 S. Překlad: Fr. Šádek (Pozn.: ?gen. František Šádek?)
  • Na dalekém východě: obrázky z cest po Číně, Žaponsku a Indii. Praha: Eduard Beuafort, 1907. 312 S. Překlad: Jan Wagner
  • Z potulek po Mandžursku. V Praze: Eduard Beaufort, 1905. 355 S. Překlad: Albín Straka
  • Na mandžurské samotě: povídka. V Olomouci: R. Promberger, 1904. 99 S. Překlad: František Mézl
  • Kozáci v Habeši: Denník velitele průvodu carského poselství do Habeše v roce 1897-1898. Praha: Eduard Beaufort, 1901. 480 S. Překlad: Jan Wagner
  • Od carského orla k rudému praporu: román o čtyřech dílech. (Pozn.: Tento román se dle údajů NK ČR nejenom formálně skládá ze čtyř svazků, nýbrž má i svazkové členění na jednotlivé části, např. 5. a 6. část 3. dílu, jednotlivě vydaného svazku)
  • Pochopit - odpustit: román. V Praze: Šolc a Šimáček, 1934. Překlad: Josef France (Pozn.: Jedná se o dva svazky, dělené na části)

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Краснов Петр Николаевич. Собрание сочинений. az.lib.ru [online]. Lib.ru [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-10-27]. Heslo КРАСНО́В. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-22. (rusky) 
  3. ↑ KRASNOV, Nikolaj Nikolajevič. Nezapomenutelné: 1945-1956. 1. vyd. Praha: Elka Press, 1956. 230 s. (Militaria; sv. 9). ISBN 80-901694-7-3. S. 220–221. 
  4. ↑ Краснов со свастикой: в России стоит памятник пособнику нацизма. www.aif.ru [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Пётр Краснов. www.livelib.ru [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj