Pivovar Žirovnice
| Žirovnický pivovar | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
muzeum | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance |
| Architekti | Antonio Cometto a Baltazar Maggi |
| Výstavba | 2. polovina 19. století |
| Přestavba | 1. polovina 20. století |
| Další majitelé | páni z Vrchovišť, Šternberkové, páni z Gutštejna, páni z Hradce |
| Současný majitel | Město Žirovnice |
| Poloha | |
| Adresa |
Žirovnice,  Česko
|
| Ulice | Hradecká čp. 81 |
| Souřadnice | 49°15′24,34″ s. š., 15°11′45,17″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 24664/3-3382 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žirovnický pivovar leží v bezprostřední blízkosti tamějšího zámku na adrese Hradecká čp. 81 ve městě Žirovnice. Jedná se o dvoupatrovou renesanční budovu. Nachází se v něm expozice o perleťářství, knoflíkářství, šicích strojích a pivovarnictví. Od 31. prosince 1967 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
Pivovar stál u žirovnického zámku již v 1. polovině 16. století, kdy panství patřilo pánům z Vrchovišť. Explicitně je pivovar připomínám v kupní smlouvě Petra Vencelíka z Vrchovišť s Albrechtem z Gutštejna z roku 1544. Mezi léty 1589–1592 dal Adam II. z Hradce postavit ve městě nový pivovar v renesančním slohu pod taktovkou italských stavitelů Baltazara Maggiho a Antonia Cometta. Na počátku 18. století pivovar náležel rodu Šternberků a jeho roční produkce činila kolem 1.350 hl piva. Po roce 1870 se výstav pohyboval kolem 1.700 hl piva ročně.[2]
Výroba piva byla v pivovaru ukončena k roku 1893 pod vedením Karla Štěpánka, posledního sládka. Později se v objektu nacházel hostinec, od konce 19. století tělocvična Sokolu (na bývalé varně) a později byly prostory adaptovány na byty.[2] V roce 2007 bylo rozhodnuto o revitalizaci areálu a odstranění necitlivých přestaveb. Práce začaly o dva roky později a skončily roku 2011. Do útrob bývalého pivovaru se nastěhovala muzejní expozice věnující se perleťářství, knoflíkářství, vývoji šicích strojů a pivovarnictví, s ukázkou části pivovarského valachu.[3]
Popis
Samostatně stojící objekt o dvou patrech stojí v západní části města. Je pokryt sedlovou střechou a v jeho fasádě jsou částečně dochovaná psaníčková sgrafita. Naproti pivovarské budově (na čp. 104) se nacházela bednárna s dalšími pomocnými provozy.[4][2]
V přístavku u budovy se do roku 2012 nacházela motorová elektrárna, jenž byla vybavena lokomobilou Wolf (od firmy Bartelmus-Donát) o výkonu 65 koní a která poháněla generátor střídavého proudu. Do provozu byla uvedena roku 1922; o jejím zřízení bylo rozhodnuto o dva roky dříve. Město se stalo členem Svazu Jihočeských elektráren a Lužického elektrárenského svazu v Táboře.[5][6]
Odkazy
Reference
- ↑ Žirovnice, pivovar. Právní ochrana. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c BERAN, Lukáš. Industriální topografie - Kraj Vysočina: průmyslová architektura a technické stavby. Praha: FA ČVUT VCPD, 2014. 273 s. ISBN 978-80-01-05544-1. Kapitola Pelhřimov, Humpolec, s. 102.
- ↑ Historie pivovaru. www.zirovnice.cz [online]. Město Žirovnice [cit. 2025-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2025-01-18]. Identifikátor záznamu 135737 : pivovar. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ MORAVA, Milan. Počátky elektrifikace v Žirovnici. S. 4. Žirovničan [online]. Město Žirovnice, březen 2010 [cit. 2025-01-18]. Roč. 39, čís. 3, s. 4. Dostupné online.
- ↑ SAJDA, Karel. Statistika elektrisace ČSR podle stavu ze dne 1. ledna 1923. Část první, Elektrárny samostatné, elektrické dráhy. Praha: Elektrotechnický svaz československý, 1924. 283 s. S. 226.
Související články
