Pietro La Fontaine

Služebník Boží
Pietro La Fontaine
Kardinál-kněz
Benátský patriarcha
Fotografie z roku 1922
Fotografie z roku 1922
Církev římskokatolická
Provincie benátská
Arcidiecéze benátská
Jmenování 5. března 1915
Uveden do úřadu 1915
Emeritura 9. července 1935
Předchůdce Aristide Cavallari
Nástupce Adeodato Giovanni Piazza
Titulární kostel bazilika sv. Dvanácti Apoštolů
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 22. prosince 1883, Viterbo
světitel Giovanni Battista Paolucci
Biskupské svěcení 23. prosince 1906, Řím
světitel Pietro Respighi
1. spolusvětitel Antonio Maria Grasselli
2. spolusvětitel Raffaele Virili
Kardinálská kreace 4. prosince 1916
kreoval Benedikt XV.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • biskup z Cassano all'Jonio (1906–1910)
  • titulární biskup z Caristo (1910–1915)
  • Sekretář Kongregacepro obřady (1910–1915)
Osobní údaje
Datum narození 29. listopadu 1860
Místo narození Viterbo
Italské královstvíItalské království Italské království
Datum úmrtí 9. července 1935 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí Paderno del Grappa
ItálieItálie Itálie
Příčina úmrtí arterioskleróza
Místo pohřbení bazilika sv. Marka, Benátky, Itálie
Národnost italská
Rodiče Francesco La Fontaine a Maria Bianchini
Svatořečení
Začátek procesu 10. listopadu 1971
Uctíván církvemi římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy kardinálský oděv
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pietro La Fontaine (29. listopadu 1860, Viterbo9. července 1935, Paderno del Grappa) byl italský římskokatolický biskup a od roku 1916 kardinál.

Život

Byl druhým z pěti dětí hodináře ze Ženevy, který se po službě ve švýcarské gardě usadil v Itálii a oženil se s místní dívkou. Získal vzdělání u Kongregace školských bratří a na kněze byl vysvěcen 22. prosince 1883 ve Viterbu. Přednášel biblickou teologii a dějiny církve na místním semináři a roku 1905 byl jmenován kanovníkem. V roce 1906 se stal biskupem Diecéze Cassano all'Jonio, kde po zemětřesení v Messině 1908 organizoval pomoc sirotkům.[1] Od roku 1910 působil v římské Kongregaci pro obřady a byl vikářem svatopetrské baziliky. V roce 1915 se stal nástupcem Aristide Cavallariho v úřadu benátského patriarchy a o rok později byl přijat do kolegia kardinálů. Za první světové války odmítl opustit ohrožené město a pečoval o válečné uprchlíky. Jako připomínku vysvobození z válečných útrap nechal na ostrově Lido di Venezia postavit votivní chrám Neposkvrněného početí.[2]

Byl členem Kongregace pro východní církve a papežským legátem. Na konkláve v únoru 1922 byl řazen mezi papabile jako kandidát přijatelný pro konzervativce i reformisty. Zpočátku podporoval nástup Benita Mussoliniho k moci, avšak později kritizoval represe proti opozici.[3] Napsal životopis prvního benátského patriarchy Vavřince Giustinianiho.

Je pohřben v benátské bazilice svatého Marka. Jeho jméno nese ulice Via Cardinal La Fontaine v rodném Viterbu. Dne 10. listopadu 1971 byl zahájen proces La Fontainovy kanonizace a je proto označován jako služebník Boží.

Odkazy

Reference

  1. Famiglie illustri e nobili di Viterbo Dostupné online
  2. Chiese e parrocchie italiane Dostupné online
  3. Dizionario Biografico degli Italiani Dostupné online

Související články

Externí odkazy

Zdroj