Pierre de Coubertin

Pierre de Coubertin
2. předseda Mezinárodního olympijského výboru
Ve funkci:
1896 – 1925
Předchůdce Demetrius Vikelas
Nástupce Henri de Baillet-Latour
Rodné jméno Charles Pierre Frédy de Coubertin
Narození 1. ledna 1863
Paříž, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 2. září 1937 (ve věku 74 let)
Ženeva, ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Místo pohřbení Cimetière du Bois-de-Vaux (46°31′11″ s. š., 6°36′5″ v. d.)
Choť Marie Rothan
Rodiče Charles Louis de Frédy a Marie Marcelle Gigault de Crisenoy
Příbuzní Paul Frédy de Coubertin (sourozenec)
Alma mater École libre des sciences politiques
Profese historik, pedagog, učitel, spisovatel, rozhodčí patnáctkového ragby, politik, sportovní funkcionář a zakladatel
Ocenění World Rugby Hall of Fame (2007)
Řád rumunské hvězdy
Řád koruny
Řád Františka Josefa
Řád Leopolda II.
… více na Wikidatech
Podpis Pierre de Coubertin, podpis
Commons Pierre de Coubertin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baron Pierre de Coubertin (1. ledna 1863 Paříž – 2. září 1937 Ženeva), původním jménem Pierre de Frédy byl francouzský pedagog a historik, nejvíce známý jako zakladatel moderních olympijských her.

Život a kariéra

Narodil se v Paříži v aristokratické rodině jako třetí dítě Charlese Louise de Frédy a Agathy-Gabrielle de Mirville de Coubertin. Inspirovaný návštěvami středních a vysokých škol ve Spojeném království a Spojených státech se rozhodl zlepšit úroveň vzdělávání ve Francii. Domníval se, že součástí výuky by měla být tělesná sportovní příprava, kterou považoval za důležitou pro správný vývoj mladých lidí.

Socha v Lausanne

Rostoucí mezinárodní zájem o starověké olympijské hry, podporovaný tehdejšími archeologickými nálezy v Olympii, jej přiměl k vytvoření plánu na oživení her, zakázaných v roce 394 n. l.

Poprvé s návrhem vystoupil 25. listopadu 1892 na jubilejním zasedání Unie francouzských společností atletických sportů v amfiteátru pařížské Sorbony. Ohlasu se nedočkal.[1]

Aby svůj plán zpopularizoval, zorganizoval 16.–25. června 1894 mezinárodní Kongres pro obnovení olympijských her v Sorbonně v Paříži. Zúčastnilo se jej 79 delegátů ze 49 svazů a klubů zastupujících 12 zemí. Češi zde nebyli. Na tomto kongresu navrhl znovu zavést olympijské hry. Kongres dne 20. června s návrhem souhlasil a 23. června odsouhlasil složení řídícího orgánu – Mezinárodního olympijského výboru (MOV). On sám se stal jeho generálním tajemníkem (v letech 1894–1896). MOV rozhodl, že první olympijské hry po patnácti stoletích se budou konat v Aténach v Řecku a následně každé čtyři roky. První olympiáda byla velmi úspěšná a po jejím skončení a odstoupení prvního předsedy MOV Demetria Vikelasa se on sám stal předsedou organizace, kterou založil. Předsedou MOV byl 29 let, v letech 1896 až 1925. Vytvořil olympijský protokol, ceremoniály zahájení i zakončení her a je i autorem první olympijské vlajky, symbolu a hesla. Vše bylo předvedeno na kongresu MOV roku 1914 v Paříži.[2]

Hotel Coubertin v areálu strahovského stadionu, Praha

Přes počáteční úspěch byly následné hry v letech 1900 v Paříži a 1904 v Saint Louis zastíněny současně konanými mezinárodními výstavami a dostalo se jim jen malé pozornosti médií.

Tento trend se podařilo zvrátit čtvrtými hrami v roce 1908 a Olympijské hry se staly nejdůležitější sportovní událostí. Pro hry v roce 1912 vytvořil zcela nový sport – moderní pětiboj a po hrách v roce 1924 v Paříži odstoupil z vedení MOV. Třetím předsedou MOV se stal Belgičan Henri de Baillet-Latour.

Čestným předsedou MOV zůstal až do své smrti v roce 1937 v Ženevě. Je pochovaný v Lausanne, které je sídlem MOV, a jeho srdce bylo pochováno v památníku v blízkosti starořecké Olympie. V Praze se nachází Hotel Coubertin v areálu strahovského stadionu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Tělesná kultura v zahraničí, s. 43. 
  2. ↑ Dějiny tělesné výchovy II., s. 44

Související články

Externí odkazy

Zdroj