Petru Rareș

Petru Rareș
Moldavský kníže (1. vláda)
20. ledna 1527 – 18. září 1538
Předchůdce	Štěpán IV. Moldavský
Nástupce	Štěpán V. Moldavský
Moldavský kníže (2. vláda)
19. února 1541 – 3. září 1546
Předchůdce	Alexandru Cornea
Nástupce	Ilie II. Rareș
Náboženství	ortodoxní
Narození	cca 1483 Hârlău
Úmrtí	3. září 1546 (ve věku 58–59 let) Sučava
Manželka	Jelena Jekatěrina Rareș
Potomci	Ilie II. Rareș, Ștefan VI. Rareș, Iancu Sasul, Chiajna Moldavská, Ruxandra Moldavská a Marie Moldavská
Dynastie	Bogdan-Mușatové
Otec	Štěpán III. Moldavský
Matka	Maria Rareș
Příbuzní	Jelena (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petru Rareș (vyslovováno [ˈpetru ˈrareʃ]; cca 1483 Hârlău – 3. září 1546 Sučava), známý také jako Petru IV., byl dvakrát moldavským vojvodou: poprvé od 20. ledna 1527 do 18. září 1538 a podruhé od 19. února 1541 do 3. září 1546. Byl nemanželským dítětem narozeným (pravděpodobně v Hârlău) Štěpánovi Velikému. Jeho matkou byla Maria Răreșoaia z Hârlău, jejíž existence není historicky doložena, ale o které se říká, že byla manželkou bohatého bojara a obchodníka s rybami, přezdívaného Rareș – „řídce vlasatý“ (tj. plešatý). Rareș tedy nebylo Petruovo skutečné jméno, ale přezdívka manžela jeho matky.

V mládí byl Petru obchodníkem s rybami, ale kníže Ștefăniță, vnuk Štěpána cel Mare, jej na smrtelné posteli doporučil jako vhodného uchazeče o trůn, čímž uznal Petruovu pokrevní linii odvozenou od Štěpána cel Mare.

O Petru Rareșovi se říká, že vykazoval mnoho vlastností svého otce jako jsou ambicióznost, odvaha, statečnost, zbožnost a umělecký vkus. Nicméně byl poznamenán nestálostí a nedostatkem politického instinktu.

V uherských bojích mezi Ferdinandem Habsburským a Janem Zápolským se Petru zpočátku přidal na stranu Ferdinanda, ale když Osmané uznali Zápolského nárok na trůn, změnil stranu. Výměnou za pevnost v Bistrițě vstoupil do Sedmihradska na Zápolského straně a 22. června 1529 porazil Ferdinandovy síly u Feldioary. Zápolský mu za odměnu udělil hrad Unguraș, avšak navzdory veškerému úsilí se Rareșovi nepodařilo Bistrițu obsadit. Ani Brašov se mu nepodařilo podrobit, ačkoliv jej v říjnu několik týdnů obléhal. Jeho plán ovládnout celé Sedmihradsko tak zůstal nenaplněn. Musel se spokojit s Ciceu a Cetatea de Baltă, které dříve ovládal jeho otec, a s Vadským biskupstvím.

Poté obrátil svou pozornost k Polsku a roku 1530 obsadil Pokutí. Polský generál Jan Tarnowski ho však brzy znovu dobyl. Když Petru opět vstoupil do Pokutí, byl Tarnowským poražen díky lepší taktice v bitvě u Obertynu dne 22. srpna 1531.

Události ho přiměly vrátit se do Sedmihradska. Osmané sem mezitím vyslali italského dobrodruha Lodovica Grittiho, aby nastolil pořádek. Sedmihradský vojvoda István Majláth a místní šlechta jej však přinutili ukrýt se v Mediașu. Petru, který měl od sultána rozkaz Grittiho osvobodit, vyslal svého věrného vazala jménem Huru, aby to provedl. Huru však místo pomoci Grittiho vylákal ven a předal jeho nepřátelům, kteří ho okamžitě zabili (1534). Rareș poté nechal zabít Grittiho syny, kteří mezitím vstoupili do Moldavska. Osmané nemohli tehdy zasáhnout, neboť byli zaměstnáni válkou v Persii, a tak mohl Petru pokračovat ve svých intrikách mezi Ferdinandem a Zápolským. Poláci se ho neúspěšně pokoušeli sesadit v roce 1538 a žádali sultána, aby ho potrestal.

Nakonec však příliš horlivý Petru, opuštěný vlastními bojary, s hlavním městem Jasy v plamenech, čelící turecko-tatarsko-polské armádě vedené sultánem Sulejmanem Nádherným, jenž dosadil na trůn Ștefana Lăcustu, musel uprchnout do své sedmihradské pevnosti Ciceu.

„Vojvoda Petru pozvedl hlavu k revoltě, ale kopyta mého koně jej rozdrtila v prach a já dobyl zemi Moldavii.“^[1]

— citát přisuzovaný Sulejmanovi Nádhernému

Říká se, že během tohoto útěku bloudil Rareș dva týdny neproniknutelnými lesy Sedmihradska, prodíraje se trnitými houštinami a starými stromy. Vyčerpán hladem, žízní, šokem a zoufalstvím, byl spatřen skupinou rybářů. Protože i on sám býval rybářem, poznali ho a poskytli mu útočiště a péči. Jakmile se zotavil, oblékli ho do rybářských šatů a ukázali mu zkratku k jeho pevnosti.

S Marií (zabita 28. června 1529):

• Bogdan († 3. září 1534)
• Ana († 1545), manželka valašského knížete Vlada VI. Înecatula

Se srbskou princeznou Jelenou Branković (cca 1502–1552, uškrcena), dcerou despota Jovana Brankoviće, za Rareșe provdána roku 1530:

• Chiajna (cca 1525–1588, Konstantinopol), manželka valašského knížete Mircey V. Ciobanula^[2]
• Maria (1536–1614), nejprve manželka bojara Radua Balicy, poté Ioana Movily z Hudești; matka dvou knížat – Ieremia Movily (Valašsko) a Simiona I. Movily (Moldavsko)
• Ilie II. Rareș (* 1531), moldavský kníže
• Ștefan VI. Rareș (* 1532), moldavský kníže
• Constantin (1542 – 26. března 1554, Konstantinopol)
• Ruxandra († 1570), manželka moldavského knížete Alexandra IV. Lăpușneanu

S Němkou Ecatarinou z Kronstadtu (nelegitimní potomek):

• Iancu Sasul, moldavský kníže

S neznámou ženou (nelegitimní potomek):

• Bogdan Constantin († 1573), uchazeč o moldavský trůn

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petru Rareș na anglické Wikipedii.

• CONSTANTINESCU, Radu. Moldova și Transilvania în vremea lui Petru Rareș: Relații politice și militare (1527-1546). București: Direcția Generală a Arhivelor Statului, 1978. Dostupné online. 
• DENIZE, Eugen. Țările române și Veneția: Relațiile politice (1441–1541): De la Iancu de Hunedoara la Petru Rareș. București: Editura Albatros, 1995. Dostupné online. ISBN 978-973-24-0368-6. 
• GOROVEI, Ștefan. Petru Rareș 1527-1538, 1541–1546. București: Editura militară, 1982. Dostupné online. 
• ȘIMANSCHI, Leon. Petru Rareș. București: Editura Academiei, 1978. Dostupné online. 
• URSU, Ion. Die auswärtige Politik des Peter Rareș, Fürst von Moldau (1527-1538). Wien: Konegen, 1908. Dostupné online. 

Zdroj