Petro Porošenko
Petro Porošenko Петро Порошенко | |
---|---|
5. prezident Ukrajiny | |
Ve funkci: 25. května 2014 – 20. května 2019 | |
Předseda vlády |
Arsenij Jaceňuk Volodymyr Hrojsman |
Předchůdce | Oleksandr Turčynov |
Nástupce | Volodymyr Zelenskyj |
22. ministr hospodářského rozvoje a obchodu | |
Ve funkci: 23. března 2012 – 24. prosince 2012 | |
Předseda vlády | Mykola Azarov |
Předchůdce | Andrij Kljujev |
Nástupce | Ihor Prasolov |
9. ministr zahraničních věcí Ukrajiny | |
Ve funkci: 9. října 2009 – 11. března 2010 | |
Předseda vlády |
Julija Tymošenková Oleksandr Turčynov |
Předchůdce | Volodymyr Chandohij |
Nástupce | Kosťantyn Hryščenko |
Tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany | |
Ve funkci: 8. února 2005 – 8. září 2005 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Blok Petra Porošenka |
Narození |
26. září 1965 (58 let) Bolhrad, Oděská oblast, USSR, SSSR |
Národnost | ukrajinská |
Choť | Marina Porošenková |
Rodiče | Oleksij Porošenko a Yevheniia Poroshenko |
Děti | 4, včetně Oleksije Petroviče Porošenka |
Příbuzní | Mykhailo Poroshenko (sourozenec) |
Sídlo | Kyjev |
Alma mater | Ševčenkova univerzita |
Profese | podnikatel, politik, diplomat, ekonom, podnikatel a účastník mezinárodního fóra |
Náboženství | Ukrajinská pravoslavná cirkev (moskevský patriarchát) |
Ocenění | velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2010) Řád Vitolda Velikého čestná palná zbraň Řád krále Abd al-Azíze State Prize of Ukraine in Science and Technology … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Петро Порошенко |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petro Olexijovyč Porošenko (ukrajinsky Петро Олексійович Порошенко; * 26. září 1965 Bolhrad) je ukrajinský podnikatel, politik a v letech 2014–2019 pátý prezident Ukrajiny.
Politická kariéra
Porošenko je bývalý ministr zahraničních věcí a ministr obchodu a hospodářského rozvoje. V letech 2007–2014 byl členem Ukrajinské národní bankovní rady. Do ukrajinského parlamentu byl poprvé zvolen v roce 1998. Dne 28. března 2014 oznámil kandidaturu na prezidenta Ukrajiny.[1]
Ukrajinský prezident 2014–2019
Porošenko byl prostřednictvím své televizní stanice Kanál 5 jedním z organizátorů Euromajdanu, který vedl v únoru 2014 ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče.[2]
V prezidentských volbách 25. května 2014 pak hned v prvním kole zvítězil, když získal přes 50 % hlasů.[3] Dne 7. června složil přísahu, a stal se tak pátým prezidentem Ukrajiny.
Až do konference čtyř státníků v Minsku v únoru 2015 a schválení druhé minské dohody o klidu zbraní prosazoval prezident Porošenko pokračování bojových operací ukrajinské armády proti proruským separatistům na východě země,[4] které v květnu 2014 začala vláda premiéra Arsenije Jaceňuka.[5] Porošenko označuje východoukrajinské separatisty z tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky jako „bandity“ a „ruské teroristy“ a od samého počátku ukrajinské krize odmítá vést se separatisty politický dialog.[6] Podle Porošenka nejsou zástupci separatistických republik „jednou ze stran dialogu“, protože ozbrojenci a teroristé nemohou zastupovat Donbas.[7] V červenci 2014 Porošenko prohlásil, že za každého ukrajinského vojáka padlého v boji „budou zlikvidovány stovky teroristů“.[8]
Při projevu v ukrajinském parlamentu v září 2017 prohlásil, že Rusko se chystá využít vojenské cvičení Západ 2017 k napadení Ukrajiny a k rozpoutání „útočné války kontinentálního rozsahu“.[9]
V prosinci 2018 došlo z iniciativy Porošenka ke sjednocení tří pravoslavných církví působících na Ukrajině v jedinou Pravoslavnou církev Ukrajiny, s čímž nesouhlasil Moskevský patriarchát, který disponuje největším počtem kostelů.[10] V reakci na to provedli agenti tajné služby SBU v klášterech a budovách patřících Moskevskému patriarchátu razie a domovní prohlídky.[11]
Koncem roku 2018 podepsal Porošenko zákon, kterým někdejší příslušníci UPA a OUN, tzv. banderovci, získají postavení válečných veteránů a s tím související sociální výhody.[12]
Prezidentské volby 2019
V prezidentských volbách v roce 2019 získal Porošenko v prvním kole dne 31. března 16 % hlasů. Umístil se na druhém místě za Volodymyrem Zelenským, pro kterého hlasovalo více než 30 % voličů. Oba kandidáti postoupili do druhého kola voleb, které se konalo 21. dubna 2019.
Druhé kolo voleb přineslo podle očekávání vítězství Zelenského. Při volební účasti, která se předběžně pohybovala kolem 58 %, získal vítězný kandidát podle průzkumů provedených u volebních uren 74 % hlasů voličů, zatímco na dosavadního prezidenta Porošenka připadlo pouze 26 % hlasů. Porošenko svoji porážku uznal. Volodymyr Zelenskyj se tak stal novým ukrajinským prezidentem.[13]
Ruská invaze 2022
Během ruské invaze na Ukrajinu se v únoru 2022 objevil na záběrech s kalašnikovem jako člen kyjevské domobrany. Dále působil jako velitel praporu Ukrajinské domobrany a v březnu předal bojovníkům 206. praporu domobrany dva automobily (nazvané Bandero-mobily) vybavené kulomety spolu s 450 neprůstřelnými vestami.[14]
Osobní život
Petro Porošenko je ženatý, s manželkou Marinou Porošenkovou má čtyři děti; dva syny a dvě dcery.[15]
Podnikatelské aktivity a majetek
Podle údajů ruského vydání časopisu Forbes z března 2014 byl sedmým nejbohatším Ukrajincem, jeho jmění se tehdy odhadovalo na 1,2 miliardy dolarů.[16] Podle novějšího odhadu ke konci roku 2018 vlastní Porošenko majetek ve výši již jen 500 milionů dolarů, takže jej časopis Forbes neuvádí. Dříve byl v pořadí miliardářů celého světa veden na pozici 1284.[17] Patří mu mj. firma Roshen, která je největším ukrajinským výrobcem čokolády. (Tato firma vyráběla čokoládu také v Rusku, aktuální údaje k tomu nejsou k dispozici.) Porošenko je proto znám pod přezdívkou „čokoládový král“.[18]
Porošenko byl zmíněn v tzv. Panamských dokumentech.[19] Před volbami v roce 2014 slíbil prodat svou firmu na cukrovinky Rošen, ovšem místo toho podle Panamských dokumentů přesunul své podnikání do offshorového centra na Britských Panenských ostrovech a tím ušetřil miliony na daních, které by jinak musel zaplatit na Ukrajině.[20] Po zveřejnění možného daňového úniku navrhl Oleh Ljaško, předseda Radikální strany, obžalobu Porošenka.[20] Skandál rozdmýchal měsíce trvající spory mezi Porošenkovým blokem a Lidovou frontou Arsenije Jaceňuka, ve které se obě strany vzájemně obviňují z korupce.[20] Porošenko se objevil také v dokumentech Paradise Papers, které byly zveřejněny v listopadu 2017 a které odhalují daňové úniky skrze daňové ráje.[21]
V lednu 2022 rozhodl ukrajinský soud o zabavení Porošenkova majetku kvůli obvinění z vlastizrady a podpory terorismu.[22]
Kontroverze
Podle serveru WikiLeaks v letech 2006 až 2009, kdy Porošenko vedl v parlamentu výbor pro finance a bankovnictví, popisovali američtí diplomaté Porošenka jako oligarchu zdiskreditovaného nařčeními z korupce.[23]
Během předvolební kampaně Porošenko slíbil, že po zvolení prodá většinu svých podniků, včetně televizní stanice Pátý kanál a potravinářské firmy Rošen. Dodnes svůj slib nesplnil a naopak hodnotu svých aktiv několikanásobně zvýšil.[24]
Podle rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa Porošenko získal za podivných okolností pozemky v ochranné zóně poblíž památky UNESCO a v rozporu s ukrajinskými zákony na nich začal stavět, čímž poškodil část opevnění z 18. století. Vyšetřování prokuratury proti němu bylo zastaveno pět měsíců po jeho zvolení prezidentem v listopadu 2014.[25]
V září 2014 označil Porošenko bojovníky Ukrajinské povstalecké armády (UPA), v Česku známé pod označením „banderovci“, kteří bojovali za samostatný ukrajinský stát, nicméně při tom masově vyvražďovali polské i židovské civilisty za druhé světové války a spolupracovali s nacistickým Německem, za „příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině“.[26]
Na konci jara roku 2017 byly na Ukrajině zablokovány sociální sítě VKontakte a Odnoklasniky, dále také vysílání řady ruských televizních stanic a zakázáno působení ruských bank a firem zabývajících se vývojem bezbečnostních softwarů. To má podle Porošenka omezit údajnou ruskou podporu separatistů. Sociální síť VKontakte je však v rusky mluvících zemích velmi oblíbená, má v nich obdobné postavení jako v českém prostředí síť Facebook. Nařízení je proto velmi nepopulární, zvláště mezi mladými, navíc je řadou organizací považováno za omezování svobody.[27]
V prosinci 2018 podepsal zákon, kterým získali někdejší příslušníci Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) i UPA („banderovci“) postavení válečných veteránů a s tím související sociální výhody.[28]
Od ledna 2022 je na Ukrajině vyšetřován kvůli podezření z vlastizrady a z financování terorismu. Pokud bude Porošenko shledán vinným, hrozí mu až 15 let odnětí svobody.[29] Porošenko je na Ukrajině vyšetřován kvůli podezření z vlastizrady, z financování terorismu a z vytvoření teroristické organizace, protože v roce 2014 dohodl nákup uhlí z území ovládaného proruskými separatisty v Donbasu. Podle Porošenka a jeho stoupenců je obvinění z vlastizrady vykonstruované lidmi z okolí jeho nástupce v prezidentském úřadu Volodymyra Zelenského.[30] V lednu 2022 rozhodl ukrajinský soud o zabavení Porošenkova majetku.[22]
Vyznamenání
- Řád za zásluhy III. třídy – Ukrajina, 9. prosince 1998 – za mnoho let svědomité práce a za významný přínos k rozvoji ukrajinské státnosti[31]
- Řád za zásluhy II. třídy – Ukrajina, 24. září 1999 – za významný osobní přínos k reformě průmyslu Ukrajiny a za aktivní účast na legislativní práci[32]
- velkokříž Řádu za občanské zásluhy – Španělsko, 29. ledna 2010[33]
- Řád republiky – Moldavsko, 20. listopadu 2014[34]
- rytíř Řádu bílé orlice – Polsko, 16. prosince 2014[35]
- Řád Stará planina – Bulharsko, 2016[36]
- Řád za mimořádné zásluhy – Slovinsko, 8. listopadu 2016[37]
- řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 1. listopadu 2017[38]
- velkokříž Řádu Vitolda Velikého – Litva, 7. prosince 2018[39]
Galerie
-
Porošenko na recepci na velvyslanectví USA v Kyjevě, 6. června 2005
-
Porošenko hovoří k davu během tzv. Euromajdanu, 8. listopadu 2013
-
Vůdci ukrajinské opozice s americkým ministrem zahraničí Kerrym, 30. ledna 2014
-
Porošenko na předvolebním setkání ve Lvově, 22. května 2014
-
Porošenko, Angela Merkelová a Joe Biden v Mnichově, 7. února 2015
-
Podpora Porošenka během ukrajinských prezidentských voleb 2014
Odkazy
Reference
- ↑ Čokoládový král Porošenko: Západ ho uznává, v Rusku má potíže. Echo.24 [online]. 2014-03-30 [cit. 2021-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Interview with Ukrainian presidential candidate Petro Poroshenko. The Washington Post. 25. dubna 2014. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BĚLKA, Michal. Do čela Ukrajiny míří Porošenko, podle odhadů vyhrál v prvním kole. idnes.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné online.
- ↑ "Mírový plán v troskách, Porošenko zavelel k útoku na rebely Archivováno 18. 7. 2014 na Wayback Machine.". EuroZprávy.cz. 1. července 2014.
- ↑ "Ukrajinská armáda postupuje k Doněcku. Jaceňuk míří do Oděsy". Lidovky.cz. 4. května 2014.
- ↑ "‘Terrorists and bandits’ will be punished, vows Ukraine’s Poroshenko". France 24. 30. května 2014.
- ↑ "Porošenko: Krym i Donbas sa nám vrátia, keď budeme úspešní" SME.sk. 28. května 2015.
- ↑ Ukraine president vows revenge after 19 soldiers killed in rebel rocket attack. The Washington Post. 11. července 2014. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rusko se chystá k válce kontinentálního rozsahu, tvrdí ukrajinský prezident Porošenko. E15 [online]. 7. září 2017. Dostupné online.
- ↑ Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost. Týden [online]. 12. prosince 2018. Dostupné online.
- ↑ ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě. Lidovky.cz [online]. 3. prosince 2018. Dostupné online.
- ↑ Banderovci válečnými veterány, stvrdil Porošenko. Týden [online]. 24. prosince 2018. Dostupné online.
- ↑ Zelenskyj se podle průzkumů stává novým ukrajinským prezidentem, Porošenko uznal porážku. Lidovky.cz, [1], 21. dubna 2019, aktualizováno 19:39 hod.
- ↑ https://prm.ua/poroshenko-peredav-zakhysnykam-ukrainy-450-bronezhyletiv-vantazhivky-ta-bronovani-banderomobili-ozbroieni-kulemetamy/
- ↑ www.president.gov.ua [online]. [cit. 2015-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-09.
- ↑ (rusky) 9 богатейших украинцев в рейтинге Forbes-2014 (Forbes.ru)
- ↑ Petro Poroshenko. Forbes [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Petro Porošenko: čokoládový král, který míří do čela Ukrajiny. iDNES.cz [online]. 2014-5-4. Dostupné online.
- ↑ Panama Papers: Majetek si ulil i Porošenko, válčící Ukrajinu připravil o miliony. Lidovky. 4. dubna 2016.
- ↑ a b c KARMANAU, Yuras. Ukrainian president under fire over Panama Papers. bigstory.ap.org. April 4, 2016. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-06. (anglicky)
- ↑ Paradise Papers: Hamilton z dotazů vybruslil povídáním o energii a světle. F1sport.cz. 9. listopadu 2017.
- ↑ a b Ukrajinský soud nařídil zabavit Porošenkovi majetek, je podezřelý z vlastizrady. Novinky.cz [online]. Borgis, 6. ledna 2022. Dostupné online.
- ↑ "Chvíli špatný, chvíli dobrý: USA podle WikiLeaks měnily na Porošenka názor". Česká televize. 29. května 2014.
- ↑ "Porošenko rok na trůnu: v zajetí problémů, jež chtěl řešit". Týden. 7. června 2015.
- ↑ "Porošenko čelí podezření, že zneužil vlivu v kauze sporné stavby". Deník.cz. 15. května 2015.
- ↑ "Poroshenko: ‘UPA are heroes,’ will consider giving veterans legal status". 26. září 2014.
- ↑ "Kyjev zablokoval ruské internetové služby včetně sociálních sítí. Zakázal i některé ruské televize". 16. května 2017.
- ↑ "Banderovci získají postavení veteránů, Porošenko podepsal zákon". 24. prosince 2018.
- ↑ Ukrajinský exprezident Porošenko se vrátil do vlasti, kde mu hrozí vězení. Novinky.cz [online]. Borgis, 17. ledna 2022. Dostupné online.
- ↑ Porošenko zrádcem? Zelenskyj dělá to samé, říká reportér o uhelném byznysu. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 18. ledna 2022. Dostupné online.
- ↑ zakon2.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ zakon2.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 30. ledna 2010, čís. 26, s. 8926. Dostupné online.
- ↑ Президент Польши Бронислав Коморовски и президент Украины Петро Порошенко осуществляют совместный официальный визит в Республику Молдова. www.presedinte.md [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 16 grudnia 2014 r. o nadaniu orderu. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
- ↑ Порошенко и президент Болгарии обменялись орденами. ukranews_com [online]. 2016-06-30 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Predsednik Republike Slovenije | Petro Porošenko, predsednik Ukrajine. www.up-rs.si [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Riyadh, Kiev cement relations with President Poroshenko’s Saudi visit. Arab News [online]. 2017-11-02 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petro Porošenko na Wikimedia Commons
- Osoba Petro Porošenko ve Wikicitátech
- Galerie Petro Porošenko na Wikimedia Commons