Petra Buzková

JUDr. Petra Buzková
Petra Buzková na 43. KVIFF
6. ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci: 15. července 2002 – 4. září 2006
Předseda vlády	Vladimír Špidla Stanislav Gross Jiří Paroubek
Předchůdce	Eduard Zeman
Nástupce	Miroslava Kopicová
Místopředsedkyně ČSSD
Ve funkci: 25. března 1990 – leden 2000
Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 27. června 1996 – 19. června 1998
Ve funkci: 17. července 1998 – 20. června 2002
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 1. ledna 1993 – 21. září 2004
Poslankyně České národní rady
Ve funkci: 6. června 1992 – 31. prosince 1992 [1]
Zastupitelka Hlavního města Praha
Ve funkci: 21. října 2006 – 30. listopadu 2006
Stranická příslušnost
Členství	ČSSD (od 1989)
Narození	7. prosince 1965 (58 let) Praha Československo Československo
Choť	Josef Kotrba
Vztahy	František Modráček (pradědeček)
Děti	dcera Anna
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politička a advokátka
Náboženství	katolická církev
Commons	Petra Buzková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petra Buzková (* 7. prosince 1965, Praha) je česká právnička, politička ČSSD, v 90. letech a na počátku 21. století poslankyně České národní rady a Poslanecké sněmovny, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a česká ministryně školství. V komunálních volbách roku 2006 neúspěšná kandidátka ČSSD na primátorku hlavního města Prahy. Po odchodu z politiky pracuje jako společnice advokátní kanceláře VKS Legal.^[2]

Život

Je pravnučkou významného prvorepublikového sociálnědemokratického politika Františka Modráčka a patří k zakladatelům obnovené polistopadové sociální demokracie. V roce 1984 odmaturovala na gymnáziu Jana Keplera v Praze, následně vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia dokončila v roce 1989.^[2][3][4] Již v roce 1989 vstoupila do obnovené ČSSD, v roce 1990 se stala poprvé její místopředsedkyní.^[4]

V rámci ČSSD se zpočátku angažovala jako předsedkyně klubu Sociálně demokratické ženy.^[5]

Ve volbách v roce 1992 byla zvolena za ČSSD do České národní rady (volební obvod Jihočeský kraj). Zasedala ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti a v mandátovém a imunitním výboru.^[6][7] Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát v poslanecké sněmovně obhájila ve volbách v roce 1996, volbách v roce 1998 a volbách v roce 2002. V letech 1996–2002 byla místopředsedkyní sněmovny. V období od června do srpna 2002 byla krátce místopředsedkyní poslaneckého klubu ČSSD.^{[8][9][10][11]}

Po nástupu Miloše Zemana na post předsedy ČSSD v roce 1993 patřila k představitelům proudu kritického vůči Zemanovi. Tato skupina (patřil do ní mj. i Petr Kučera) ale byla relativně slabá.^[12] V roce 1996 se její výhrady k Miloši Zemanovi vyhrotily. Spolu se Stanislavem Grossem kritizovala angažmá Miroslava Šloufa ve volební kampani ČSSD. Sjezd strany v Bohumíně roku 1997 ovšem pozici kritiků Miloše Zemana oslabil, byť Buzková si udržela post místopředsedkyně ČSSD. Od Zemanova vedení strany se odlišovala i hodnocením opoziční smlouvy z roku 1998, kterou považovala za krátkodobé řešení a nehodlala ustupovat v programových otázkách ODS. I přesto byla v roce 1999 opětovně potvrzena na postu místopředsedkyně strany. Na místopředsednické křeslo rezignovala v roce 2000 jako výraz nesouhlasu s tím, že ODS a ČSSD podepsaly takzvaný toleranční patent (dohoda posilující spolupráci ODS a ČSSD). V polovině roku 2000 pak vnitrostranický konflikt okolo Petry Buzkové eskaloval během takzvané aféry Olovo, kdy byl jeden z poradců premiéra Zemana obviněn ze sepsání plánu veřejné diskreditace Buzkové.^[13] Neshody mezi Zemanem a Buzkovou se později ještě řešily veřejně. V Zemanově vzpomínkové knize Jak jsem se mýlil v politice i v rozhovorech pro média označil bývalou místopředsedkyni strany za „příšerně línou“.^[14] Buzková na to reagovala s tím, že Zeman „se zachoval jako prase“.^[15]

Její politická kariéra vyvrcholila v následném volebním období, tedy již po odchodu Miloše Zemana z předsednického postu. V letech 2002–2006 byla ministryní školství ČR ve vládě Vladimíra Špidly, vládě Stanislava Grosse a vládě Jiřího Paroubka. Kvůli ministerskému angažmá složila v září 2004 poslanecký mandát.^[16]

Počátkem roku 2006 ohlásila odchod z politiky a ve volbách do Poslanecké sněmovny již nekandidovala.^[17] Později se rozhodla účastnit se komunálních voleb roku 2006. Byla kandidátkou ČSSD na primátora Prahy. ČSSD ale získala jen 15 % hlasů a primátorem se stal občanský demokrat Pavel Bém.^[18] Byla nicméně zvolena do Zastupitelstva hlavního města Prahy, když získala nejvíce preferenčních hlasů z kandidátů ČSSD. Svého mandátu se však vzdala.^[19]

V letech 2006–2016 byla spolumajitelkou a jednatelkou společnosti Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář;^[20] od roku 2016 je společníkem advokátní kanceláře VKS Legal, do roku 2020 byla členkou rozkladové komise ÚOHS. Profesně se zaměřuje na finanční a obchodní právo a právo veřejných zakázek. Ovládá angličtinu a ruštinu.^[3][2]

V prezidentských volbách v letech 2013 a 2018 vždy podpořila protikandidáta Miloše Zemana: Karla Schwarzenberga a Jiřího Drahoše. V roce 2023 podpořila Danuši Nerudovou.^[21]

Je vdaná za finančníka Josefa Kotrbu. Má dceru Annu, která se jí narodila v prosinci 1996, tedy během jejího funkčního období jakožto místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.^[22][3]

Odkazy

Reference

Literatura

• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 71. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 87. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 165. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petra Buzková na Wikimedia Commons
• Buzková političkou jen naoko – Štěpán Kotrba, Britské listy, 1. prosince 2006

Zdroj