Perloočky

Jak číst taxoboxPerloočky
alternativní popis obrázku chybí
hrotnatka velká (Daphnia magna)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
(nezařazeno) Pancrustacea
Třída lupenonožci (Branchiopoda)
Podtřída Phyllopoda
Nadřád Diplostraca
Řád perloočky (Cladocera)
Latreille, 1829
infrařády a čeledi
  • Anomopoda
    • Bosminidae
    • Chydoridae
    • Daphniidae
    • Ilyocryptidae
    • Macrothricidae
    • Moinidae
  • Ctenopoda
    • Holopedidae
    • Sididae
  • Haplopoda
    • Leptodoridae
  • Onychopoda
    • Cercopagidae
    • Podonidae
    • Polyphemidae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perloočky (Cladocera) nazývané též vodní blechy je řád malých vodních lupenonožců (Branchiopoda). Tvoří monofyletickou skupinu, která je tvořena asi 620 známými druhy[1] v 80 rodech a 11 čeledích. Vývojově pocházejí již z paleozoika. V Česku žije asi 90 druhů, nejznámější jsou hrotnatky (Daphnia).

Anatomie

Perloočky jsou plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Dosahují velikosti 0,2 až 6 mm (rod Leptodora až 18 mm).[1] Mají dva páry tykadel, první je malý a slouží jako smyslový orgán, druhý je mnohem větší, rozvětvený a používaný k pohybu. Na hlavě mají jediné velké pigmentované složené oko tvořené 22 ommatidii, které je vnořeno do hlavy a pokryto průhlednou pokožkou. Na jeho povrchu se nachází množství lesklých částic, které se lesknou jako malé perličky, což dalo perloočkám jejich jméno.[2] 4-6 párů drobných hrudních nožek fungují jako filtr ke získávání částeček potravy, u většiny druhů je zadeček zakončen drápkovitou vidličkou. Dýchají celým tělem nebo žábrami. Pohybují se jakoby skákavým pohybem pomocí svých obrvených tykadel - udělají několik temp, poté pomalu klesají dolů a následně opět udělají několik temp.

Cévní soustava

Cévní soustava je otevřená, tvořená jednoduchým srdcem s kruhovitou svalovinou, které tepe 200–250krát za minutu. Srdce leží v čelistním článku hřbetní části těla. Hemolymfa je bezbarvá.

Rozmnožování

U perlooček dochází ke střídání generace rozmnožující se pohlavně a generace, která se množí partenogenezí, tento jev se nazývá heterogonie. V létě se jen samičky množí partenogenezí a tvoří také jen samičky. Na podzim se z neoplozených vajíček líhnou i samečkové, kteří brzy oplodní mladé samičky. V zimě se líhnou zimní vajíčka, uzavřena v párech v sedélku (schránce z chitinu = efipium). Díky této schránce dokáží přečkat i suché a chladné období.[2] Vývoj je přímý.

Ekologie, význam

Perloočky obývají především sladké i slané kontinentální vody, přičemž preferují vody stojaté. Několik druhů je možno nalézt i v moři.[1] Společně s vířníky a klanonožci tvoří nejvýznamnější skupinu planktonních živočichů. Jako takoví jsou potravou ryb i dalších vodních tvorů. Samy se naopak živí fytoplanktonem (řasami a sinicemi), čímž zlepšují kvalitu vody.[1][2] Některé druhy jsou predátoři a živí se zooplanktonem.[1] Z toxikologického hlediska je důležitá jejich mimořádná citlivost na látky typu organofosfátů, která je srovnatelná s citlivostí plynové chromatografie. Zvláště hrotnatka velká (Daphnia magna) se používá jako testovací organismus k biologickým zkouškám toxicity; známým zástupcem tohoto rodu je i hrotnatka obecná (Daphnia pulex).

Lidé je využívají při různých vědeckých studiích, neboť se snadno množí, chovají a zkoumají.[1]

Taxonomie

Rozdělení perlooček na podřády a čeledi:

Řád Cladocera Latreille, 1829

  • Podřád Ctenopoda Sars, 1865
    • Holopediidae Sars, 1865
    • Sididae Baird, 1850
  • Podřád Anomopoda Stebbing, 1902
    • Bosminidae Baird, 1845
    • Chydoridae Stebbing, 1902
    • Daphniidae Straus, 1820
    • Gondwanotrichidae Van Damme et al., 2007
    • Macrotrichidae Norman & Brady, 1867
  • Podřád Onychopoda Sars, 1865
    • Cercopagididae Mordukhai-Boltovskoi, 1968
    • Podonidae Mordukhai-Boltovskoi, 1968
    • Polyphemidae Baird, 1845
  • Podřád Haplopoda Sars, 1865
    • Leptodoridae Lilljeborg, 1900

Galerie

  • Zimní vajíčko perloočky (ephippium)
    Zimní vajíčko perloočky (ephippium)
  • Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
    Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
  • Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky
    Hrotnatka průhledná (Daphnia longispina) s vajíčky
  • Hladinovka (Scapholeberis)
    Hladinovka (Scapholeberis)
  • Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia)
    Mikrosnímek břichatky (Ceriodaphnia)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f FORRÓ, L.; KOROVCHINSKY, N. M.; KOTOV, A. A. Global diversity of cladocerans (Cladocera; Crustacea) in freshwater. Hydrobiologia. 2008-01-01, roč. 595, čís. 1, s. 177–184. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. ISSN 0018-8158. DOI 10.1007/s10750-007-9013-5. (anglicky) 
  2. ↑ a b c MOTYČKOVÁ, Hana; MOTYČKA, Vladimír. Korýši nejsou jen raci. Naše příroda. 2017, roč. X, čís. 4, s. 18. 

Externí odkazy

Zdroj