Peggy Guggenheim

Peggy Guggenheimová
Peggy Guggenheimová (1937)
Peggy Guggenheimová (1937)
Narození 26. srpna 1898
New York
Úmrtí 23. prosince 1979 (ve věku 81 let)
Camposampiero
Bydliště Benátky
Alma mater Calhoun School
Povolání sběratelka umění, patronka, obchodnice s uměním a společenská celebrita
Choť Max Ernst (1942–1946)
Laurence Vail[1]
Děti Pegeen Vailová Guggenheimová[2]
Rodiče Benjamin Guggenheim a Floretta Seligman
Rod Guggenheim family
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marguerite „Peggy“ Guggenheim[3][4][5] (26. srpna 1898 New York – 23. prosince 1979 Camposampiero) byla americká sběratelka umění, galeristka a zakladatelka muzea moderního umění v Benátkách (dnes Peggy Guggenheim Collection). Řadí se k nejvýznamnějším sběratelům umění, kteří žili ve 20. století. Věnovala se sbírání uměleckých děl v Evropě a v Severní Americe hlavně mezi lety 1938 a 1946. Soustředila vynikající kolekci děl kubismu, surrealismu a abstraktního expresionismu. V letech 1939 až 1941 zachránila před nacisty nejen velké množství výtvarných děl moderního umění, ale také řadu umělců, kterým pomáhala finančními prostředky i společenskými kontakty dostat se z okupované Francie. Podporovala je i po jejich emigraci, kterou směřovali hlavně do Spojených států. Střední věk a stáří prožila v Benátkách, kde v jednom z historických paláců na Canal Grande vystavovala svou sbírku, řadící se k jedné z nejkvalitnějších a nejzajímavějších evropských sbírek Ta je nyní součástí muzea Peggy Guggenheim Collection.[6] Muzeum je jedním z nejnavštěvovanějších míst Benátek. Rovněž jde o jedno z nejdůležitějších muzeí vystavujících evropské a americké umění první poloviny 20. století nejen v Itálii, ale i celosvětově.

Dětství a mládí

Pocházela z židovské aškenázské rodiny. Dohledatelné kořeny rodu sahají do Alsaska 17. století. Jméno Guggenheim se pak objevuje ve Švýcarsku v roce 1696. Odtud odešel Simon Guggenheim, pradědeček Peggy, v roce 1847 s celou rodinou do Ameriky. Otec Peggy se jmenoval Benjamin a rodinný majetek rozmnožoval aktivitami v těžařském a ocelářském průmyslu na přelomu 19. a 20. století. Situace rodiny se prudce změnila v roce 1912, kdy zahynul na Titanicu. Její strýc Solomon R. Guggenheim byl zakladatelem nadace pro podporu výtvarného umění Solomon R. Guggenheim Foundation.

Ač Peggy pocházela z bohaté rodiny, pracovala a v časném mládí prošla mnoha různými zaměstnáními. Pro její další vývoj byla významná práce v avantgardním uměleckém knihkupectví s názvem Sunwise Turn na Manhattanu. V roce 1920 začíná Peggy žít v Paříži a postupně se seznamuje s pestrou uměleckou komunitou. Jejími přáteli byli například Man Ray, který ji fotil, a dalším umělci, jejichž umění pomáhala prosadit – Constantin Brâncuși a Marcel Duchamp.

Sběratelství před 2. světovou válkou

V lednu 1938 Peggy Guggenheim otevřela galerii moderního umění Guggenheim Jeune v Londýně a začala tvořit svou sbírku moderního umění. Rozhodnutí věnovat se sběratelství výtvarného umění korespondovalo s duchem doby – v této době se sběratelství začíná věnovat mnoho velmi majetných lidí a svým způsobem to tehdy ve vysokých kruzích byla společenská móda[3] Na zahajovací výstavě byly poprvé prezentovány návrhy nábytku a další práce Jeana Cocteau. Dalším vystavujícím umělcem byl Vasilij Kandinskij. Byla to jeho první samostatná výstava v Anglii. Dále zde vystavovali: Yves Tanguy, Wolfgang Paalen a další známí i méně známí umělci. Peggy též zorganizovala skupinové výstavy soch a koláží. Na nich prezentovali svá díla Antoine Pevsner, Henry Moore, Henri Laurens, Alexander Calder, Raymond Duchamp-Villon, Constantin Brâncuși, John Ferren, Hans Arp, Max Ernst, Pablo Picasso, Georges Braque a Kurt Schwitters. Také velice obdivovala práce Johna Tunnarda (1900–1971) a zásadně se zasloužila o jeho objevení mezinárodními modernisty.

Plán na založení muzea

Galerie Guggenheim Jeune byla sice dobře přijata, avšak byla prodělečná. Proto ji Peggy v červnu 1939 zavřela. Měla v plánu založit v Londýně muzeum moderního umění, podobně jako jej založil její strýc v New Yorku pod názvem Museum of Non-objective Painting (1939, od roku 1952 pod názvem Solomon R. Guggenheim Museum). Dokonce na realizaci tohoto úmyslu vyčlenila 40 tisíc dolarů – tato částka však byla brzy překročena. S plány založení muzea jí pomáhal anglický kunsthistorik a umělecký kritik Herbert Read.

V srpnu 1939 se vydala do Paříže vyjednávat o zápůjčkách uměleckých děl pro muzeum. Seznam zajímavých umělců jí pro tento účel vypracoval Herbert Read. Ve Francii ji zastihl počátek války (1. září 1939). Rychle se rozhodla a začala nakupovat umělecká díla z Readova seznamu. Naštěstí měla k dispozici dost peněz. Situace byla kritická, neboť nacisté moderním uměním opovrhovali, díla dokonce ničili a moderní umělce pronásledovali, jakož i fyzicky likvidovali. Peggy se snažila soustředit tolik děl abstraktního umění a surrealismu, kolik jen bylo možné. V krátké době nakoupila 10 děl Picassa, 40 prací Ernsta, 8 obrazů Magritta, 4 práce Ferrense, 3 od Man Raye, 3 od Dalího, po jednom Kleeovi, Paalenovi a Chagallovi a další práce. Také hledala místo pro muzeum a v dubnu 1940 si pro ně pronajala prostory na Place Vendôme. 10. května 1940 začal německý útok na severní a západní Evropu. Několik dnů před tím, než se Němci dostali až do Paříže (14. května 1940), zrušila Peggy plán na založení muzea a uprchla do jižní Francie. Tam několik měsíců organizovala záchranu již nakoupených uměleckých děl i samotných umělců. Do New Yorku se přesunula v létě roku 1941. Umělecká díla byla z okupované Francie poslána do USA jako „vybavení domácnosti“, neboť při přiznání, že jde o moderní umění, by hrozilo, že je nacisté zabaví.[3]

Ještě v témže roce založila v New Yorku instituci na pomezí galerie a muzea, s názvem The Art of This Century (Umění tohoto století). Surrealismus a kinetismus byly ke spatření ve vstupních prostorách, jež současně sloužily jako komerční galerie. Další tři místnosti byly věnovány kubismu a abstraktnímu umění. Peggy v této galerii prezentovala také například v roce 1943 výstavu Exhibition by 31 Women, první výstavu v rámci USA, na které vystavovaly jen ženy. Na výstavě, trvající jeden měsíc, mohli návštěvníci zhlédnut díla známých, ale i ještě neobjevených umělkyň. Byla zde zastoupena Frida Kahlo, Gypsy Rose Lee, Meret Oppenheim, Leonora Carrington, Louise Nevelson a další. Peggyin zájem o moderní umění byl zásadní pro vzestup kariéry takových umělců, jakými byli Američané Jackson Pollock a William Congdon, australský surrealista Wolfgang Paalen, básnířka Ada Verdun Howell, proslulá svou „akustickou poezií“ (sound poet) a německý malíř Max Ernst.

Sběratelství v období po 2. světové válce

Peggy Guggenheim uzavřela The Art of This Century Gallery v roce 1947 a vrátila se do Evropy. V roce 1949 se usídlila v Benátkách v historickém paláci jménem Palazzo Venier dei Leoni na Canal Grade[7]. Zde měla i svou sbírku moderního umění. Na začátku 60. let přestala umělecká díla nakupovat a soustředila se již spíše na vystavování těch, která měla ve vlastnictví. Zapůjčovala je k výstavám v Evropě a také v Americe. Nakonec se rozhodla věnovat palác i sbírky nadaci Solomona R. Guggenheima. Sbírka, řadící se k nejkvalitnějším a nejzajímavějším nejen evropským, ale i světovým sbírkám, je nyní součástí muzea Peggy Guggenheim Collection.[6]

Soukromý život

Jejím prvním manželem byl Laurence Vail, dadaistický sochař, se kterým měla dvě děti (Michael Cedric Sindbad Vail (1923–1986) and Pegeen Vail Guggenheim (1925–1967)). Rozvedli se asi v roce 1928. Krátký ale intenzivní vztah prožila se Samuelem Beckettem. Byl to on, který ji nasměroval k výhradnímu zájmu o moderní umění. Jejím druhým manželem byl malíř Max Ernst. Vzali se v roce 1941 a rozvedli v roce 1946. Dalším osudovým mužem pro ni byl Marcel Duchamp, kterého znala od začátku 20. let, kdy žila v Paříži se svým prvním manželem. Duchamp ji uvedl do světa umění: díky němu se seznámila s mnoha umělci, on ji zasvětil do myšlenek současného umění a jeho stylů a také koncipoval několik výstav pro galerii Guggenheim Jeune.

Literární dílo

Peggy Guggenhem napsala autobiografii, která byla poprvé publikována v roce 1946 pod názvem Out of This Century.[8] Později práci revidovala a vydala jako Confessions of an Art Addict.

Reference

  1. ↑ Union List of Artist Names. 30. října 2020. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
  2. ↑ Union List of Artist Names. 30. října 2020. Dostupné online. [cit. 2021-05-22]
  3. ↑ a b c TÁBORSKÁ, Eva. Peggy Guggenheimová v kulturně-politickém obraze doby. Praha: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta,Ústav dějin křesťanského umění, 2012. 125, včetně 74 fotografií obrazových příloh s. Dostupné online. 
  4. ↑ Peggy Guggenheim [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ heslo Peggy Guggenheim v anglické Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/Peggy_Guggenheim
  6. ↑ a b Venice Museum: Peggy Guggenheim house museum | Peggy Guggenheim Collection. www.guggenheim-venice.it [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Guggenheim museum in Venice: exhibition and guided tour - Peggy Guggenheim Collection. www.guggenheim-venice.it [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GUGGENHEIM, Peggy. Out of this Century. Confession of an Art Addict. New York: Universe Books, 1946. Dostupné online. ISBN 0-87663-511-7. 

Externí odkazy

Zdroj