Pavel Frinta

Pavel Frinta
Osobní informace
Datum narození 13. srpna 1969 (54 let)
Místo narození Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Stát Československo
Česko
Rodina Petr Frinta (bratr)
Sportovní informace
Klub RH (PSK Olymp) Praha (dom. klub)
Sokol Domino Hostivař (prof. klub od 94-96)
Trenéři Václav Scheiner starší (klub, repr. OH92-96)
Ervín Varga (repr. OH88)
Kategorie střední váha
Zápasnický styl řecko-římský styl
Účast na LOH 1988, 1992, 1996
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021
Přehled medailí
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
stříbro ME 1991 Aschaffenburg −82 kg

Pavel Frinta (* 13. srpna 1969 Praha) je bývalý československý a český zápasník – klasik, účastník olympijských her v roce 1988, 1992 a 1996.

Sportovní kariéra

Zápasení se věnoval od 10 lety po vzoru svého otce. Je odchovancem Rudé Hvězdy (dnes PSK Olymp). Jeho osobním trenérem byl po celou sportovní kariéru Václav Scheiner starší. V juniorské reprezentaci se skvěle doplňoval s bratislavským Richardem Matejkou. V srpnu 1988 si po zisku titulu mistra Evropy olympijských nadějí v střední váze do 82 kg vysloužil dodatečnou nominaci na zářiové olympijské hry v Soulu.[1][2] V Soulu zaplatil v 19 letech tvrdou nováčkovskou daň, když prohrál oba zápasy v základní skupině A před časovým limitem s Američanem Johnem Morganem a favorizovaným Maďarem Tiborem Komáromim.

V roce 1989 se v dubnu podrobil operaci zraněného menisku a přišel o květnové mistrovství Evropy ve finském Oulu. Po zisku druhého místa na srpnovém mistrovství světa olympijských nadějí ukončil předčasně sezonu. V září se oženil na písecké radnici s Monikou Bímovou.[3] V roce 1991 získal svojí první velkou medaili, když na květnovém mistrovství Evropy v německém Aschaffenburgu prohrál ve finále s Maďarem Péterem Farkasem a obsadil druhé místo.[4] Na zářiovém mistrovství světa v bulharské Varně, které bylo zároveň první fází olympijské kvalifikace prohrál v úvodním kole s pozdějším mistrem světa Maďarem Farkasem diskvalifikací za pasivitu a nepostoupil ze skupiny do soubojů o umístění.

V roce 1992 mu nevyšlo dubnové mistrovství Evropy v Kodani a nekvalifikoval se na olympijské hry v Barceloně. Uspěl však s žádostí u tripartitní komise a v červenci obdržel divokou kartu.[5] V Barceloně po úvodní výhře se Švýcarem Davidem Martinettim před časovým limitem technickou převahou takticky nezvládl zápas druhého kola proti Finu Timo Niemimu a prohrál 2:4 na technické body. Ve třetím kole ho vzájemnou diskvalifikaci na pasivitu vyřadil z dalších bojů ve skupině Bulhar Christo Christov. Končeným 4. místem ve skupině postoupil do souboje o umístění s Němcem Thomasem Zanderem a po prohře na technické body 1:3 obsadil konečné 8. místo.

Od roku 1993 se změnil turnajový systém, začalo se zápasit pavoukovým systémem s možností oprav. V červnu 1994 přestoupil z PSK Olympu do profesionálního týmu podnikatele Pavla Domkaře. Byl zaměstnancem Domkařovy firmy Domino a zároveň se mohl vrcholově připravovat. Na mistrovství světa ve finském Tampere ho před branami finále zastavil o jeden technický bod Němec Thomas Zander. V opravách se po zklamání nedokázal soustředit a obsadil až 6. místo.[6]

V červnu 1995 utrpěl při rekreačním fotbale v Kestřanech luxaci kolene a podrobil se operaci.[7] Druhá rána ho postihla v září, když měsíc před domácím mistrovství světa v Praze onemocněl salmonelozou a musel předčasně ukončit sezonu.[8]

V roce 1996 se po zdravotních problémech v roce 1995 po březnovém kvalifikačním turnaji mistrovství Evropy v Budapešti nekvalifikoval na olympijské hry v Atlantě. Koncem května však obdržel divokou kartu od tripartitní komise k účasti na olympijských hrách.[9] V Atlantě prohrál v úvodním kole s domácím Američanem Danem Hendersonem 1:3 na technické body a v opravách ho z turnaje vyřadil Armén Levon Gegamjan těsnou porážkou 2:3 na technické body.

V roce 1997 se Domkařova firma Domino dostala do konkurzu[10] a v 27 letech ukončil předčasně sportovní kariéru.

Výsledky v zápasu řecko-římském

Turnaj 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996
17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27
–74 –82
Olympijské hry úč. 8. úč.
Mistrovství světa — — 5. úč. úč. 6. —
Mistrovství Evropy — — — úč. 2. úč. úč. úč. 6. úč.
MS olym. nadějí — 2.
ME olym. nadějí — 1.
MS juniorů 4.
ME juniorů 2.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rudé Právo 24.8.1988 str. 6
  2. ↑ Večerník Praha 22.8.1988 str.6
  3. ↑ Večerník Praha 8.8.1989 str.6
  4. ↑ Lidové noviny 4.5.1991 str. 6
  5. ↑ Rudé Právo 10.7.1992 str. 16
  6. ↑ Rudé Právo 17.12.1994 str.
  7. ↑ Lidové Noviny 28.06.1995 str. 9
  8. ↑ Rudé Právo 13.09.1995 str. 23
  9. ↑ https://archiv.ihned.cz/c1-878120-pavel-frinta-na-oh-do-atlanty-pojede
  10. ↑ Hospodářské noviny 23.12.1996 str. 6

Zdroj