Parisina (Byron)

Parisina
První vydání poemy roku 1816
První vydání poemy roku 1816
Autor George Gordon Byron
Původní název Parisina
Překladatel Josef Jaroslav Kalina
Jazyk angličtina
Žánr romantická poema
Datum vydání 1816
Česky vydáno 1874
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parisina (1816) je romantická lyricko-epická poema (byronská povídka) anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona. Jde o šestou a poslední z řady Byronových poem, pro které se vžil název Turecké povídky (Turkish Tales), ačkoliv se jako jediná z nich neodehrává v osmanském světě.[1]

Vznik a charakteristika poemy

Poema byla pravděpodobně napsána v letech 1812 až 1815 a publikována roku 1816 společně s poemou Obléhání Korintu. Inspirací k jejímu napsání byl příběh Parisiny Malatesty, druhé manželky markýze z Ferrary Niccola III. d'Este v 15. století, tak jak jej popsal britský historik Edward Gibbon ve svém spise Starožitnosti Brunšvického rodu (Antiquities of the House of Brunswick) z druhého svazku jeho posmrtně vydaných Různých prací (1796, Miscellaneous Works). Gibbon zde líčí, jak markýz Niccolò, když zjistí, že ho jeho žena Parisina podvádí s jeho nemanželským synem Ugem d'Este, nechá oba popravit. V poemě změnil Byron jméno markýze na Azo z důvodů „poetického metra", jak naznačuje ve své Předmluvě k poemě.[2]

V Parisině, stejně jako v Nevěstě z Abydu, zobrazuje Byron incestní romantický vztah. Ugo je Parisin nevlastní syn a jejich vztah je nejen cizoložství, ale dle tehdejšího názoru i incest. S velkou pravděpodobností se v tom odráží Byronův hluboký vztah s nevlastní sestrou Augustou, o kterém se objevovali zvěsti, že byl incestní, což byl velmi vážný a skandální přestupek.[3]

Obsah poemy

Marlýz Azo zjistí, že je mu jeho žena Parisina nevěrná s jeho nemanželským synem, když po návratu z milostné schůzky řekne ve spánku jeho jméno Hugo (Ugo). Hugo byl s Parisinou zasnouben, ale jejich sňatek byl zrušen, protože Azo chtěl Parisinu pro sebe, jejich láska však přetrvala. Jakmile je nevěra odhalena, Azo odsoudí svého syna k smrti stětím a donutí zděšenou Parisinu, aby sledovala Hugovu popravu. Ta při ní vydá výkřik, který naznačuje blížící se šílenství.

To ženy vzkřik byl, šíleněj
nevzkřikla nikdy beznaděj,
a kdo slyšeli tento kvil,
jí přáli, aby slední byl.[4]

Parisin další osud je nejasný. Z Azova zámku zmizela (asi se uchýlila do kláštera) a nikdo se o ní již nezmínil, jako by nikdy nežila. Sám Azo také o Parisině a o Hugovi nemluvil. Znovu se oženil a měl další děti, ale stále truchlil pro ztraceného syna.

Adaptace

Hudba

Plakát k premiéře Mascagniho opery Parisina

Divadlo

  • Antonio Soma: Parisina (1835), tragédie italského dramatika.[8]
  • Laughton Osborn: Ugo da Este (1861), tragédie amerického dramatika.[8]

Malířství

Dílo inspirovalo k vlastní tvorbě například anglické malíře Thomase Jonese Barkera a Forda Madoxe Browna. Brownův obraz Parisina's Sleep (1842, Parisin spánek) je dnes ztracen, ale zachovaly se studie k tomuto obrazu.[9]

  • Thomas Jones Barker: Parisina (1842)
    Thomas Jones Barker: Parisina (1842)
  • Ford Madox Brown: Azo a Parisina (1842), studie
    Ford Madox Brown: Azo a Parisina (1842), studie
  • Ford Madox Brown: Parisina (1842), studie
    Ford Madox Brown: Parisina (1842), studie
  • Ford Madox Brown: Azo (1842), studie
    Ford Madox Brown: Azo (1842), studie

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. ↑ PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 179.
  2. ↑ The Works of Lord Byron. Poetry. Volume 3. Parisina. Introduction. Edited by Ernest Hartley Coleridge and Rowland Edmund Prothero. London: John Murray 1904. Dostupné online
  3. ↑ COCHRAN, Peter. Parisina. Peter Cochran’s Website. Dostupné online
  4. ↑ Parisina, Praha: Jan Otto 1904, překlad Antonín Klášterský. S. 27.
  5. ↑ Donizetti's Works. Donizetti Society. Dostupné online
  6. ↑ SALGADO, Susana. The Teatro Solís: 150 Years of Opera, Concert and Ballet in Montevideo. Middletown, Connecticut: Wesleyan University Press 2003. S. 57-59. Dostupné online
  7. ↑ REITTEREROVÁ, Vlasta. Zpola (?) zapomenuté opery: Pietro Mascagni. Opera Plus 2017. Dostupné online
  8. ↑ a b EVANS, John Scoville. Parisina: Literary and Historical Perspectives Across Six Centuries. Provo, Utah: Brigham Young University 2014. Theses and Dissertations. S. 3. Dostupné online
  9. ↑ MacCULLOCH, Laura: Ford Madox Brown: Works on Paper and Archive Material at Birmingham Museums and Art Gallery. The University of Birmingham 2009. S. 56

Externí odkazy

Zdroj