Palác Kotva

Palác Kotva
Základní informace
Sloh konstruktivismus
Architekt Jan Žák
Výstavba 1928
Poloha
Adresa Revoluční 655/1, Staré Město, Praha 1, ČeskoČesko Česko
Ulice Revoluční a náměstí Republiky
Souřadnice
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Naděje na Paláci Kotva

Palác Kotva je funkcionalisticko-puristická stavba, realizovaná firmou stavitele Matěje Blechy v roce 1928 podle návrhu architekta Jana Žáka.[1] Nachází se v Revoluční ulici v Praze na Starém Městě, v těsném sousedství Obchodního domu Kotva z roku 1974 a Burzovního paláce, ze severní strany pak sousedí s Palácem Batex.

Historie

Palác byl postaven v místech někdejšího premonstrátského semináře u sv. Norberta - Norbertina. Do roku 1918, kdy byl stržen, objekt využíval Ústav mladých šlechtičen.

Nová budova pro všeobecnou pojišťovací společnost ve Vídni projektoval český architekt Jan Žák. Kromě kanceláří v něm byl obchodní dům, kino, tančírna a luxusní byty.[1][2]

V 50. letech 20. století se zde nacházelo Velitelství letectva MNO a další vojenské útvary.[3] V roce 1959 bylo přízemí přestavěno v tzv. bruselském stylu pro pobočku Československých aerolinií.[1]

Pasáž paláce Kotva byla přestavěna v roce 1995 dle návrhu arch. Martina Kotíka (ateliér OMICRON-K).[4]

Na vrcholu nároží směrem k náměstí Republiky stojí kamenná socha ženy s přesýpacími hodinami a kotvou, symbolem naděje. Jejím autorem je sochař Ladislav Beneš (1884-1956), žák Stanislava Suchardy a Celdy Kloučka.[1]

Reference

  1. a b c d Palác Kotva. Měsíčník Praha 1 [online]. Praha 1, 2014-09 [cit. 2019-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-16. 
  2. NOVÁK, Daniel. Pražský Palác Kotva změní majitele [online]. E15, 2015-03-06 [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. 
  3. VYSTAVĚL, Stanislav. Praha, Palác Kotva [online]. Válka.cz, 2012 [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. 
  4. KOSTLÁN, Václav. Pasáž paláce Kotva a pasáž Burzovního paláce [online]. Langweil.info, 2007-11-29 [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy


Zdroj