Přech Hodějovský z Hodějova

Přech Hodějovský z Hodějova
Erb Hodějovských z Hodějova
Přísedící Českého zemského soudu
Panovník Rudolf II.
Hejtman Kouřimského kraje za panský stav
Ve funkci:
1608 – 1609
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Karel Mracký z Dubé
Nástupce Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic
Ve funkci:
1606 – 1607
Panovník Rudolf II.
Předchůdce Zikmund II. Smiřický ze Smiřic
Nástupce Karel Mracký z Dubé
Hejtman Vltavského kraje za rytířský stav
Ve funkci:
1596 – 1597
Panovník Rudolf II.
Předchůdce seznam se nedochoval
Nástupce Oldřich Myška ze Žlunic na Kamýku
Ve funkci:
1593 – 1594
Panovník Rudolf II.
Předchůdce seznam se nedochoval
Nástupce seznam se nedochoval
Narození 1566
Úmrtí 4. dubna 1610
Titul rytíř, Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán 1604 Svobodný pán
Choť Dorota Hrzánová z Harasova († 1613)
Rodiče Bernard starší (III.) z Hodějova († 1595) a Johanka z Čestic († 1573)
Děti Johana, provd. z Roupova
Markéta, provd. Budovcová
Bernard mladší († 1646)
Jan Jiří
Přech mladší († 1617)
Adam († 1640)
Příbuzní děd: Smil Hodějovský z Hodějova († 1567)
sestra: Eliška Hodějovská z Hodějova, provd. Bechyňová
sestra: Anežka Hodějovská z Hodějova, provd. Kavková z Říčan
švagr: Heřman Kavka z Říčan
bratr: Jan Hodějovský z Hodějova († 1595)
synovec: Smil Hodějovský z Hodějova
zeť: Adam (III.) mladší Budovec z Budova (1587 – po 1621/1628)
zeť: Vilém z Roupova († 1629)
Zaměstnání politik
Náboženství římskokatolické, později bratrské
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přech II. Hodějovský z Hodějova (1566 – 4. dubna 1610)[1] byl český šlechtic z rodu Hodějovských z Hodějova. Několikrát zastával úřad krajského hejtmana. Na počátku 17. století patřil mezi patnáct nejbohatších šlechticů v zemi a v roce 1604 byl povýšen do panského stavu.

Život a majetek

Vstupní brána zámku Konopiště s aliančním znakem Přecha Hodějovského a jeho ženy Doroty

Přech Hodějovský z Hodějova se narodil jako syn Bernarda staršího (III.) z Hodějova († 1595) a jeho manželky Johanky z Čestic († 1573). Jeho bratr Jan († 1595) zemřel krátce po úmrtí otce.

Byl císařským radou a opakovaně zastával úřad krajského hejtmana (ve Vltavském kraji v letech 1593–1594 a 1596–1597 a v Kouřimském kraji 1606–1607 a 1608–1609).[2] V roce 1604 byl přijat do panského stavu.[3][4][5] Kapr v erbu byl původně snad stříbrný, po povýšení vždy už jen zlatý.[4][6] Působil jako přísedící většího zemského soudu.[7] Konvertoval na bratrskoou víru a v letech 1608–1609 se politicky angažoval a usilovně prosazoval náboženskou svobodu, která nakonec byla potvrzena vydáním Rudolfova majestátu.[8]

Byl milovníkem literatury podobně jako jeho otec, který měl sbírku starých biblí v češtině, a další příbuzní.[3] Jako mecenáš podporoval vydávání knih.[9]

Po otci zdědil Čestice, Milevsko a Maršovice.[3] Spolu s manželkou byli dobrými hospodáři a majetkovou držbu značně rozšířili. Bohatství se domohl také lichvářskými obchody.[9] Dorota od roku 1596 držela tvrz a dvůr Nedvězí, které koupila od Jana staršího Chobotského z Ostředka a na Nespeřích a Jana mladšího Chobotského z Ostředka a na Chotýšanech.[10] Téhož roku koupila od Mikuláše Paběnického z Voračic Prčice (s výjimkou nového cihlového domu), později je ale prodala Humprechtovi Czerninovi z Chudenic.[11] V roce 1597 koupila manželka Benice od Velemyských z Velemyšlevsi.[12] Panství Konopiště koupila Dorota 18. října 1603 za 110 tisíc kop grošů míšeňských v komisionálním prodeji, o který zažádal zadlužený předchozí majitel Arkleb z Kunovic český zemský soud.[8][13] Zámek Konopiště pak byl renesančně upravován. V roce 1607 koupila od Jaroslava Velemyského z Velemyšlevsi Týnec nad Sázavou.[14]

V roce 1603 se stal se svými 916 osedlými 15. nejbohatším šlechticem v zemi.[15] S manželkou vlastnili značnou část dnešního okresu Benešov.[8]

Rodina

Oženil se s Dorotou Hrzánovou z Harasova († 22. listopadu 1613),[3] pohřbena byla v kostele v Benešově.[8] Narodily se mu následující děti (nejsou uvedeny chronologicky),[pozn. 1] pět synů ho přežilo:[3]

  • 1. Johana
  • 2. Markéta († před 1652 Praha[17])
  • 3. Bernard (VI.) mladší († 1646) – zdědil Milevsko,[3] po zemřelém bratru Přechovi zdědil Konopiště.[8][13] Během stavovského povstání byl vojenským komisařem a „mustrmistrem“, opatřoval finanční prostředky pro stavovské vojsko. Koncem září 1620 při tažení do jižních Čech se u něho na Konopišti zastavil sám král Fridrich Falcký.[13] Po porážce stavovského povstání byl potrestán, v roce 1622 mu byly zabaveny dvě třetiny majetku, k němuž patřilo Konopiště, velká část Benešova, nemovitosti na Strakonicku a v Praze.[8] V pobělohorském období odešel do emigrace, sloužil u Švédů, vrátil se však do vlasti a zemřel na Moravě.[3]
  • 4. Jan Jiří († před 1622[1]) – zdědil Čestice a Lčovice
  • 5. Přech (III.) mladší († 1617) – zdědil Konopiště
  • 6. Bohuslav – zdědil Benice s Nedvězím, po roce 1620 mu byl majetek zkonfiskován a on opustil Čechy
    • ∞ Rejna z Talmberka
  • 7. Adam († 1640[20]) – zdědil Týnec nad Sázavou, po roce 1620 odešel z vlasti a působil v dánských službách. V roce 1627 velel sedlákům, kteří se vzbouřili v Kouřimsku. Po porážce uprchl do ciziny a sloužil ve vojsku výmarského vévody Bernarda.[14] Doložen je i ve švédských službách.[20]

Kromě Přecha, který zemřel v necelých 21 letech a třicetileté války se nedožil,[8] všichni synové přišli o majetek, protože se aktivně podíleli na českém stavovském protihabsburském povstání. Bohuslavovi se narodila jediná dcera Dorota Kunička, která se provdala za Adama z Říčan a zemřela jako poslední příslušnice rodu Hodějovských.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jedna z dcer byla pokřtěna 21. ledna 1592.[16]

Reference

  1. ↑ a b BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. S. 801. Dále jen Životy posledních Rožmberků II. 
  2. ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. 203 s. Dostupné online. S. 173. 
  3. ↑ a b c d e f g h Ottův slovník naučný XI. Hédypathie–hýždě. Praha: J. Otto, 1897. 1066 s. Dostupné online. S. 427–428. 
  4. ↑ a b MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník I. Praha: Horizont, 1993. ISBN 80-7012-070-3. S. 47. 
  5. ↑ DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Prostopravda. Paměti. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. 581 s. (Stará česká literatura). Dostupné online. S. 269. 
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., barevná příloha mezi s. 432 a 433
  7. ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 97. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. 
  8. ↑ a b c d e f g Hodějovští z Hodějova [online]. Spolek přátel Konopiště [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 137
  10. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 227
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 273
  12. ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 30. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV.. 
  13. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 151
  14. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 365
  15. ↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 63.
  16. ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 175–176
  17. ↑ a b JIROUT, Vlastimil. Budovec [online]. Patricus.info [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 589
  19. ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 788
  20. ↑ a b Povstání poddaných /1627/ [online]. Posázaví.com [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 

Zdroj