Příběhy o kronopech a fámech

Příběhy o kronopech a fámech
Autor Julio Cortázar
Původní název Historias de cronopios y de famas
Překladatel Lada Hazaiová
Země Argentina
Jazyk španělština
Žánr surrealistické povídky
Vydavatel Grupo Santillana de Ediciones
Datum vydání 1962
Česky vydáno 2004
Počet stran 154
ISBN 978-84-204-2147-6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příběhy o kronopech a fámech (španělsky Historias de cronopios y de famas, česky doslovně Historie kronopů a fámů) je soubor krátkých povídek vydaný v roce 1962, jehož autorem je argentinský spisovatel, esejistabásník Julio Cortázar.

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges knihu zařadil mezi 75 titulů světové literatury projektu Osobní knihovna.[1]

Příběhy

Surrealistická antologie v sobě zahrnuje humorné příběhy výstřední rodiny zasazené do všedního života argentinské ulice, návody k jednotlivým stavům (jak mít strach, návod k pláči, návod ke zpěvu, jak se chovat při kondolenčních návštěvách), stejně jako různé úvahy (možnosti abstrakce, vlastnosti jednoho křesla, portrét kasuára).

V posledním oddílu jsou popisovány typy bytostí rozdělené na kronopy, fámy a naděje, které se odlišují svými vlastnostmi a chováním. Kronopové jsou charakterizováni jako naivní idealisté, zmatení, nekonvenční a citliví. Naopak fámové oplývají přísností a pořádkumilovností. Naděje jsou vykresleny jako postavy jednoduché v základu nevšímavé, těžkopádné a bez jiskry invence.

Obsah

Julio Cortázar

Kniha je rozdělena do čtyř částí:

  1. Příručka návodů
  2. Podivné kratochvíle
  3. Tvůrčí materiál
  4. Příběhy o kronopech a fámech
    1. První a dosud nejistý výskyt kronopů, fámů a nadějí. Fáze mytologická.
    2. Příběhy o kronopech a fámech

Česká vydání

  • Příběhy o kronopech a fámech. Praha : Mladá fronta, 2004. (přeložila Lada Hazaiová; EDICE POVÍDKY sv. 6)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Historias de cronopios y de famas na anglické Wikipedii.

  1. Cílek, V.: Borgesův svět. Praha : Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-109-3

Externí odkazy

Zdroj