Pískomil veverkoocasý
 Pískomil veverkoocasý | |
|---|---|
 pískomil veverkoocasý
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Řád |
hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď |
myšovití (Muridae) |
| Podčeleď |
pískomilové (Gerbillinae) |
| Rod |
Sekeetamys Ellerman, 1947 |
| Binomické jméno | |
|
Sekeetamys calurus (Thomas, 1892) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pískomil veverkoocasý (Sekeetamys calurus) je druh pískomila žijící v pouštních oblastech Blízkého východu. Je zařazen do monotypického rodu Sekeetamys.
Popis
- hmotnost: 45–90 g
- délka těla: 10–12,5 cm
- délka ocasu: 13–16,5 cm
Pískomil veverkoocasý je zhruba stejně velký jako pískomil mongolský, je však štíhlejší. Mají protáhlý úzký čenich, velké kulaté oči a poměrně velké šedé uši, hmatové chlupy jsou velmi dlouhé. Jejich těla se směrem dozadu rozšířují, pánevní končetiny jsou dlouhé a plosky nohou lysé. Nápadný je dlouhý, tlustý ocas, který je, tvláště u dominantních savců, po celé délce pokrytý huňatou, hnědošedou srstí. Hřbet je žlutavý, některé chlupy jsou černé, obvyklý je ticking. Břicho je čistě bílé.
Rozšíření a stanoviště
Žijí v kamenitých i písčitých pouštích a polopouštích v Súdánu, Egyptě, Izraeli, Jordánsku a Saúdské Arábii.
Biologie
Pískomilové veverkoocasí jsou noční zvířata, přes den se skrývají před pouštním žárem. Jsou sociální a žijí v rodinných skupinách, během výchovy mláďat jsou monogamní. Huňatost ocasu samců je znakem jejich sociálního postavení.
V přírodě se páří v únoru a březnu, v zajetí pak celoročně. Březost trvá 21–24 dní. Samice si pod kameny staví hnízdo z rozkousaných rostlin, v jednom vrhu jsou dvě až pět bezmocných mláďat. Na péči o ně se podílejí oba rodiče. Mladí pískomilové se začínají osamostatňovat ve čtyřech až pěti měsících věku.
Už 80 dní po narození pohlavně dospívají. V přírodě je průměrná délka života pískomila veverkoocasého jen asi 6 měsíců, v zajetí se dožívají až 5,5 let.
Dobře šplhá ve větvích a výborně skáče. Je to všežravec, živí se částmi rostlin, semeny i drobnými bezobratlými. Nalezenou potravu si zahrabává do skrýší a pravděpodobně se tak podílí na šíření semen. Sdílí území i zdroje s myší rezavou, která se tak stává jeho konkurentem; zdá se ale, že pískomil veverkoocasý je dominatnější.
Je kořistí fenků, písečných i pouštních lišek, damanů, sov a hadů.
Chov pískomila veverkoocasého
Podobně jako pískomil mongolský a další pískomilové se i pískomil veverkoocasý chová v zajetí. Jsou to nenáročná a ochočitelná zvířata, péče o ně se neliší od péče o jiné pískomily. Potřebují nějaký domeček, kam by se mohli schovat, větve na šplhání a koupací písek. Dobře se množí, ale nemají-li dostatečně kvalitní potravu, může dojít ke kanibalismu mláďat.
Chov v zoo
Chov pískomila veverkoocasého v evropských zoo není nikterak častý. V září 2020 byl chován jen asi ve 14 zoo tohoto regionu.[2] V rámci Česka se ve stejnou dobu jednalo o tři zařízení:
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2000.[3] Na konci roku 2019 bylo chováno 14 jedinců.[4] Zatím poslední mládě se narodilo v srpnu 2020.[5]
K vidění je v pavilonu Afrika zblízka v horní části zoo.[3]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Pískomil veverkoocasý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pískomil veverkoocasý na Wikimedia Commons
- Taxon Sekeetamys ve Wikidruzích
- ZOO Praha - Lexikon zvířat - pískomil veverkoocasý
- Carter, K. and P. Myers. 2004. „Sekeetamys calurus“ (On-line), Animal Diversity Web (anglicky)
- Gerbil information page - Bushy tailed jird (anglicky)
