Pérovník
 Pérovníci | |
|---|---|
Pérovník chitinový (Ptilosarcus gurneyi)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Metazoa) |
| Kmen |
žahavci (Cnidaria) |
| Třída |
korálnatci (Anthozoa) |
| Podtřída |
osmičetní (Octocorallia) |
| Řád |
Scleralcyonacea |
| Podčeleď |
pérovníci (Pennatuloidea) Ehrenberg, 1834 |
| Čeledi:[1] | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pérovníci (Pennatuloidea) jsou skupina osmičetných korálnatců. Tradičně byli pokládáni za samostatný řád Pennatulacea, taxonomická revize osmičetných z roku 2022 jim přisuzuje status nadčeledi Pennatuloidea v řádu Scleralcyonacea.[2] Databáze World Register of Marine Species k červenci 2025 dělí pérovníky do celkem 16 čeledí.[1]
Pro pérovníky je charakteristická tvorba plochých a pružných kolonií, které svým tvarem připomínají ptačí pero. Tvoří je osní polyp, jenž kolonii kotví k substrátu, společně s postranními větvičkami nesoucími dceřiné polypy.[3] Polypi se v rámci kolonie specializují: takzvaní autozooidi mají chapadla a přijímají potravu, zatímco tzv. sifonozooidi jsou malí, bez chapadel a zajišťují proudění vody kolonií. Někteří pérovníci se však perům příliš nepodobají; např. renily (Renilla) vytvářejí zploštělý ledvinovitý útvar s polypy na jedné straně, rod Umbellula zase připomíná vysoký dětský větrník. Stolony některých zástupců mohou být i několikametrové. Mezi jednotlivými zástupci se liší počet polypů, u některých je nízký, jindy činí až 35 tisíc.[4][5] Kolonie se může vztyčit nasátím vody;[4] v osním polypu se však objevuje vnitřní vápenatá kostra.[6]
Pérovníci vyrůstají zejména na měkkých substrátech,[6] mohou se zde dokonce částečně pohybovat pomocí svalnaté stopky osního polypu.[7] Většina druhů žije v Tichém oceánu, ve Středozemním moři se vzácně vyskytuje např. pérovník červený (Pennatula rubra).[3] Pérovníci se krmí drobnými organismy, které lapají svými chapadly. Pohlavní rozmnožování zajišťují autozooidi, přičemž vývoj probíhá přes charakteristickou žahavčí larvu – planulu. Jedním z charakteristických rysů pérovníků je bioluminiscence.[4]
Zajímavostí je, že jako pérovníci byly interpretovány i některé organismy náležící do špatně známé ediakarské fauny, zejména pak Charnia.[8] Tato hypotéza však byla následně zpochybněna, mj. i na základě opačné polarity růstu obou organismů.[9][10]
Odkazy
Reference
- ↑ a b WoRMS - World Register of Marine Species - Pennatuloidea Ehrenberg, 1834. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-07-30]. Dostupné online.
- ↑ MCFADDEN, Catherine S.; OFWEGEN, Leen P. van; QUATTRINI, Andrea M. Revisionary systematics of Octocorallia (Cnidaria: Anthozoa) guided by phylogenomics. Bulletin of the Society of Systematic Biologists. 2022-10-14, roč. 1, čís. 3. Dostupné online [cit. 2025-07-30]. ISSN 2768-0819. doi:10.18061/bssb.v1i3.8735. (anglicky)
- ↑ a b SEDLÁK, Edmund, 2002. Zoologie bezobratlých. Brno: Přírodovědecká fakulta MU. ISBN 80-210-2892-0. S. 33.
- ↑ a b c Sea pen | Cnidarian, Anthozoan & Polyp | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRUSCA, R. C.; MOORE, Wendy; GIRIBET, G., 2023. Invertebrates. 4. vyd. New York: Oxford University Press. ISBN 9780197554418. S. 204. (anglicky)
- ↑ a b Brusca, Moore a Giribet 2023, s. 191.
- ↑ Brusca, Moore a Giribet 2023, s. 213.
- ↑ DONOVAN, Stephen K.; LEWIS, David N. Fossils explained 35. Geology Today. 2001, roč. 17, čís. 3, s. 115–120. Dostupné online [cit. 2025-07-30]. ISSN 1365-2451. doi:10.1046/j.0266-6979.2001.00285.x. (anglicky)
- ↑ ANTCLIFFE, Jonathan B.; BRASIER, Martin D. Charnia at 50: Developmental Models for Ediacaran Fronds. Palaeontology. 2008, roč. 51, čís. 1, s. 11–26. Dostupné online [cit. 2025-07-30]. ISSN 1475-4983. doi:10.1111/j.1475-4983.2007.00738.x. (anglicky)
- ↑ Brusca, Moore a Giribet 2023, s. 241.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pérovníci na Wikimedia Commons
- Taxon Pennatuloidea ve Wikidruzích
