Oxid samaritý
| Oxid samaritý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid samaritý |
| Anglický název | Samarium(III) oxide |
| Německý název | Samarium(III)-oxid |
| Sumární vzorec | Sm2O3 |
| Vzhled | světle žlutý prášek nebo krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12060-58-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 348,72 g/mol |
| Teplota tání | 1 880 °C |
| Teplota varu | 3 500 °C |
| Hustota | 8,347 g/cm3 (α) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyseliny |
| Měrná magnetická susceptibilita | 71,64×10−6 cm3g−1 (α, 19 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura |
krychlová (α) jednoklonná (β) |
| Hrana krystalové mřížky |
α-modifikace a= 1 089,3 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 823 kJ/mol (β) |
| Entalpie tání ΔHt | 240 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 960 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 151 JK−1mol−1 (β) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 735 kJ/mol (β) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,328 JK−1g−1 (β) 0,322 JK−1g−1 (α) |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Oxid samaritý (Sm2O3) je oxidem samaria, které je v něm přítomno v oxidačním stavu III. Používá se na výrobu speciálních skel pohlcujících infračervené záření a také jako absorbér neutronů. Je také katalyzátorem dehydrogenace alifatických alkoholů.
Příprava
Tepelným rozkladem uhličitanu, dusičnanu, šťavelanu nebo síranu samaria:
- Sm2(CO3)3 → Sm2O3 + 3 CO2
Reakce
Rozpouští se v anorganických kyselinách za vzniku samaritých solí, například chloridu samaritého:
Sm2O3 + 6 HCl → 2 SmCl3 + 3 H2O
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samarium(III) oxide na anglické Wikipedii.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
