Oxalylchlorid

Oxalylchlorid
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Kuličkový model molekuly
Kuličkový model molekuly
Kalotový model molekuly
Kalotový model molekuly
Obecné
Systematický název Oxalyldichlorid
Ostatní názvy Oxaloylchlorid, (di)chlorid kyseliny šťavelové
Sumární vzorec C2O2Cl2
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 79-37-8
SMILES ClC(=O)C(=O)Cl
Vlastnosti
Molární hmotnost 126,93 g/mol
Teplota tání −16 °C (257 K)
Teplota varu 63 až 64 °C (337 K)
Hustota 1,4785 g/cm3
Index lomu 1,429
Rozpustnost ve vodě reaguje
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H314 H331
P-věty P261 P280 P305 P310 P338 P351
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxalylchlorid (též oxaloylchlorid, systematický název oxalyldichlorid), je organická sloučenina, diacylchlorid kyseliny šťavelové. Používá se jako reaktant v organické syntéze[2]; lze jej připravit reakcí kyseliny šťavelové s chloridem fosforečným.

Oxalylchlorid poprvé připravil roku 1892 francouzský chemik Adrien Fauconnier reakcí diethyloxalátu s chloridem fosforečným.[3]

Reakce

Oxalylchlorid reaguje s vodou, přičemž vznikají pouze plynné produkty: chlorovodík (HCl), oxid uhličitý (CO2) a oxid uhelnatý (CO)

(COCl)2 + H2O → 2 HCl + CO2 + CO

Touto vlastností se liší od ostatních acylchloridů, které se hydrolyzují na chlorovodík a původní karboxylové kyseliny.

Použití v organické syntéze

Oxidace alkoholů

Roztokem obsahujícím oxalylchlorid a dimethylsulfoxid (DMSO) se přeměňují alkoholy na odpovídající aldehydy a ketony procesem známým jako Swernova oxidace.

Syntéza acylchloridů

Oxalylchlorid se nejčastěji používá společně s N,N-dimethylformamidem (DMF) jako katalyzátorem v organické syntéze k přípravě acylchloridů. Podobně jako thionylchlorid se při této reakci mění na těkavé vedlejší produkty; jeden z menšinových vedlejších produktů je možný karcinogen.[4] Oproti thionylchloridu je mírnějším a selektivnějším reaktantem; je rovněž dražší a tak se většinou používá v menším měřítku.

Tato reakce zahrnuje přeměnu DMF na imidoylchloridový derivát (Me2N=CHCl+), podobně jako v prvním kroku Vilsmeierovy–Haackovy reakce. Imidoylchlorid je účinné chlorační činidlo.

Formylace arenů

Oxalylchlorid reaguje za přítomnosti chloridu hlinitého s aromatickými sloučeninami za vzniku odpovídajících acylchloridů v procesu známem jako Friedelova-Craftsova acylace. Vzniklý acylchlorid může být hydrolyzován na příslušnou karboxylovou kyselinu.

Příprava oxalátových diesterů

Podobně jako ostatní acylchloridy, i oxalylchlorid reaguje s alkoholy za vzniku esterů:

2 RCH2OH + (COCl)2 → RCH2OC(O)C(O)OCH2R + 2 HCl

Tyto reakce obvykle probíhají za přítomnosti zásady jako například pyridinu.

Ostatní

Oxalylchlorid byl údajně použit při první syntéze dioxantetraketonu (C4O6).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oxalyl chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Oxalyl chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Salmon, R. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. Oxalyl Chloride. New York: John Wiley & Sons, 2001. DOI 10.1002/047084289X.ro015. (anglicky) 
  3. ↑ FAUCONNIER, Adrien. Action du perchlorure de phosphore sur l'oxalate d'éthyle. Comptes Rendus Hebdomadaires des Séances de l'Académie des Sciences de Paris. 1892, s. 122–123. Dostupné online. (French) 
  4. ↑ CLAYDEN, Jonathan. Organic chemistry. Reprinted (with corrections). vyd. Oxford [u.a.]: Oxford Univ. Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-19-850346-0. S. 296. (anglicky) 

Zdroj