Oviječ velký

Jak číst taxoboxOviječ velký
alternativní popis obrázku chybí
Oviječ velklý
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď cibetkovití (Viverridae)
Podčeleď oviječi (Paradoxurinae)
Rod Macrogalidia
(Schwarz, 1910)
Binomické jméno
Macrogalidia musschenbroekii
Schlegel, 1877
Areál rozšíření oviječe velkého
Areál rozšíření oviječe velkého
Areál rozšíření oviječe velkého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oviječ velký[2](Macrogalidia musschenbroekii) je šelma z čeledi cibetkovití, podčeledi oviječi, endemicky se vyskytující na Sulawesi. Podle Červeného seznamu IUCN patří k zranitelným taxonům kvůli úbytku populace v důsledku ničení a degradace přirozených stanovišť.[3] Rod Macrogalidia je monotypický taxon vyskytující se pouze na Sulawesi.[4][5]

Popis

Oviječi velcí mají světle hnědě kaštanovou krátkou srst v níž mají přimíchány světlé chlupy. Zbarvení spodní části je variabilní od nažloutlé po bílou. Na zadní části těla je pár nezřetelně se rýsujících podélných pruhů a několik světlých skvrn. Hmatové vousy jsou bílo-hnědé. Na ocasu jsou střídající se kruhy tmavě a světle hnědé barvy, které jsou ve spodní části nezřetelné a směrem k temně zbarvené špičce ocasu mizí. Délka těla s hlavou je okolo 89 cm, délka ocasu je 64 cm. Lebka s kostmi patra je posazena dozadu, ale jinak tento druh svým vzhledem připomíná oviječe skvrnitého (Paradoxurus hermaphroditus). Zuby se však od všech druhů rodu Paradoxurus liší.[6]

Rozšíření a habitat

Tento druh žije v nížinném i horském lese do nadmořské výšky 2 600 m[3] a v travnatých porostech v blízkosti farem.[7] Běžnější jsou v lesích než v zemědělských oblastech. Ačkoliv se jeví jako univerzalisté, kteří pravděpodobně snášejí určitý stupeň narušeného prostředí, neexistují důkazy o tom, že by jejich populace mohly přežít nezávisle na vysokém lese.[8] Mezi zářím 2016 a dubnem 2017 byl jejich výskyt zaznamenán v Národním parku Bogani Nani Wartabone a v Národní rezervaci Tangkoko Batuangus v nadmořských výškách 253 až 1 515 m.[9]

Ekologie a chování

Oviječi velcí jsou částečně stromoví, noční všežravci, kteří se živí malými savci, ovocem a trávou. Občas loví i ptáky a hospodářská zvířata. Jejich domovský areál se odhaduje na přibližně 150 hektarů.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulawesi palm civet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ ZICHA, Ondrej. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b GROUP, William Duckworth (IUCN SSC Small Carnivore Specialist; GROUP), IUCN SSC Deer Specialist; GROUP), Erik Meijaard (IUCN SSC Wild Pig Specialist. IUCN Red List of Threatened Species: Macrogalidia musschenbroekii. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2015-04-18 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Mammal species of the world : a taxonomic and geographic reference. 3rd ed. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press 2 volumes (xxxv, 2142 pages) s. Dostupné online. ISBN 0-8018-8221-4, ISBN 978-0-8018-8221-0. OCLC 57557352 
  5. ↑ Faunal and floral migrations and evolution in SE Asia-Australasia. Lisse [Netherlands]: A.A. Balkema Publishers 416 s. Dostupné online. ISBN 90-5809-349-2, ISBN 978-90-5809-349-3. OCLC 46685099 
  6. ↑ LYDEKKER, Richard. A handbook to the carnivora : part 1 : cats, civets, and mongooses. Londýn: London : E. Lloyd, 1896. 400 s. Dostupné online. 
  7. ↑ Wemmer, C. and Watling, D. (1986). Ecology and status of the Sulawesi palm civet. Biological Conservation 35: 1–17
  8. ↑ a b Lee, R. J., Riley, J., Hunowu, I. and Maneasa, E. (2003). The Sulawesi palm civet: Expanded distribution of a little known endemic viverrid. Oryx 37: 378–381
  9. ↑ HUNOWU, Iwan; PATANDUNG, Alfons; PUSPARINI, Wulan. New insights into Sulawesi's apex predator: the Sulawesi civet Macrogalidia musschenbroekii. Oryx. 2020/11, roč. 54, čís. 6, s. 878–881. Dostupné online [cit. 2021-02-05]. ISSN 0030-6053. DOI 10.1017/S0030605319000723. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj