Otakar Hostinský

Prof. Otakar Hostinský
Otakar Hostinský (1883)
Otakar Hostinský (1883)
Narození 2. leden 1847
Martiněves
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. ledna 1910 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání muzikolog, pedagog, spisovatel, historik, libretista, literární kritik, vysokoškolský učitel, filozof, historik umění a estetik
Alma mater Univerzita Karlova
Témata estetika, hudební teorie, dějiny hudby, divadelní teorie a dějiny divadla
Manžel(ka)
  • Zdenka Hostinská
Děti
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Hostinský (2. ledna 1847 Martiněves[1]19. ledna 1910 Praha[2]) byl český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí.

Život

Narodil se v rodině Václava Hostinského (1804-1885), správce hospodářství a cukrovaru hraběnky Vilemíny Kinské v Martiněvsi na statku čp. 1, a jeho manželky Františky, rozené Maux. Rodina se později přestěhovala do Prahy[3]. Otakar navštěvoval do roku 1855 školu v Heřmanově Městci, dále u piaristů a po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze od roku 1865 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva, po roce přestoupil na filozofickou fakultu a studia dovršil ročním pobytem na univerzitě v Mnichově. Roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem ve šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na pražské Akademii výtvarných umění, na Uměleckoprůmyslové škole a na pražské konzervatoři. Roku 1877 se na Karlo-Ferdinandově univerzitě habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen (Nauka o hudebních zvucích). Roku 1883 byl na její filozofické fakultě jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky. Jeho zásluhy ve vědních oborech estetika a hudební věda byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk (mimořádný člen 6. června 1883, řádný od 7. ledna 1903), řádným členem České akademie věd a umění se stal 7. prosince 1902 (mimořádným od 2. prosince 1893).[4].

Rodina

24. listopadu roku 1883 se v Praze oženil se Zdenkou Quisovou (* 1863). Z jejich čtyř synů se proslavil nejstarší Bohuslav jako matematik a fyzik. Mladší Karel a Viktor zemřeli v dětském věku, nejmladší byl Jiří Otakar (* 1894)[5].

Dílo a vliv

Otakar a Zdenka Hostinští, před 1880

Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdivovatelem. Přispíval do Ottova slovníku a dalších encyklopedií. Přátelil se s českým hudebním skladatelem Zdeňkem Fibichem, pro něhož napsal libreto k Nevěstě Messinské. Napsal řadu knih o české hudbě, o lidové písni a o hudební teorii a významně přispěl k hudební estetice svými studiemi o Smetanovi a Fibichovi.

Seznamoval českou veřejnost s teoriemi německého hudebního skladatele Richarda Wagnera o „celkovém uměleckém díle“ (Gesamtkunstwerk). V tomto smyslu požadoval, aby divadelní představení bylo tvořeno dokonalým souladem mezi básnickým textem a výpravou, režií a hereckými výkony. Hostinský zdůrazňoval ideovost a národnost v umění a hlavně v literatuře. Ve svých studiích o českém verši dokazoval, že pro české básně není vhodná časomíra. Jeho zásadní dílo O realismu uměleckém (1890) vymezuje romantismu témata z historie a realismu témata ze současnosti. Spory o realismus charakterizuje jako spor mezi krásou a pravdou, pravdu přitom pro něj představuje realismus.

Hostinský také vychoval řadu žáků, hudebních teoretiků a estetiků. Mezi jeho oddané žáky patřili například Zdeněk Nejedlý a Otakar Zich, kteří o něm také psali.[6]

Spisy

Busta O. Hostinského v rodné Martiněvsi
  • Umění a společnost [7]
  • O realismu uměleckém (1890) [8]
  • Památníček Smetanových oslav 1944 (1905) [9]
  • Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu (1901) [10][11]
  • Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby (1908) [12]
  • Česká světská píseň lidová (1906)
  • Hektor Berlioz, Praha : Urbánek, 1885 – Ve stručné monografii věnované Berliozovi Hostinský pojednává o jeho tvorbě, hudební kariéře, koncertních cestách a vztazích s ostatními skladateli období romantismu. Otisk z časopisu Lumír z r. 1881. dostupné online
  • Jan Blahoslav a Jan Josquin (1896)
  • Krištof Vilibald Gluck (1884) [13]
  • O české deklamaci hudební (1886)
  • Richard Wagner (1871)
  • O socializaci umění (1903)
  • Vzpomínky na Fibicha (1909)
  • 36 nápěvů světských písní českého lidu ze XVI. století (1892)
  • Příspěvek k dějinám české hudby a theorie umění XVI. věku (1896)
  • O významu praktických ideí Herbartových pro všeobecnou esthetiku (1883)
  • Das Musikalisch-Schöne und das Gesamtkunstwerk vom Standpunkte der formalen Aesthetik (1877), Leipzig
  • Herbart's Aesthetik in ihren grundlegenden Teilen quellenmässig dargestellt und erläutert (1891), Hamburg
  • Ein Beitrag zur aesthetischen Begründung der Harmonielehre (1879)

Památky

  • Pomník s bronzovou bustou v Pohořicích-Martiněvsi (1909) vytvořil sochař Josef Šejnost[14].
  • V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Hostinského.[15]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí Praha-Nové Město
  3. [1]
  4. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 110. 
  5. Pobytová přihláška [2]
  6. Ottův slovník naučný, sv. 11, str. 676; Ottův slovník naučný nové doby, sv. 4, str. 1221.
  7. HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a společnost [online]. Praha: J. Otto, 1907 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  8. HOSTINSKÝ, Otakar. O realismu uměleckém [online]. Praha: Bursík a Kohout, 1890 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  9. HOSTINSKÝ, Otakar. Památníček Smetanových oslav [online]. Praha: 1944 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  10. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu [online]. Praha: Jan Laichter, 1901 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  11. HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu [online]. Praha: Jan Laichter, 1941 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  12. HOSTINSKÝ, Otakar. Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby [online]. Praha: Mojmír Urbánek, 1908 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  13. HOSTINSKÝ, Otakar. Krištof Vilibald Gluck [online]. Praha: Mojmír Urbánek, 1884 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  14. https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-otakara-hostinskeho-18221810
  15. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 

Literatura

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 108–109. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 567–568. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 82.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 506–507. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj