Ota I. Řecký
| Ota I. Řecký | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Otto Friedrich Ludwig von Bayern |
| Narození |
1. června 1815 Salcburk |
| Úmrtí |
26. července 1867 (ve věku 52 let) Bamberk |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Kajetána |
| Povolání | politik a panovník |
| Ocenění | velkokříž Řádu nizozemského lva (1843) Královský uherský řád sv. Štěpána Řád Spasitele Řád sv. Ondřeje rytíř Řádu zlatého rouna |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Amálie Oldenburská (od 1836)[1][2] |
| Partner(ka) | Jane Digbyová |
| Rodiče | Ludvík I. Bavorský[3] a Tereza Sasko-Hildburghausenská[3] |
| Rod | Wittelsbachové |
| Příbuzní | Matilda Karolína Bavorská, Adéla Augusta Bavorská, Hildegarda Luisa Bavorská, Alexandra Bavorská, Luitpold Bavorský, Maxmilián II. Bavorský a Adalbert Vilém Bavorský (sourozenci) |
| Funkce | řecký král (1832–1862) |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ota I. (plným jménem německy Otto Friedrich Ludwig von Wittelsbach, řecky Όθων, Βασιλεύς της Ελλάδος; 1. června 1815 – 26. července 1867) byl první moderní král Řeckého království, dosazený roku 1832 na řecký trůn na základě rozhodnutí Velké Británie, Francie a Ruska.
Život
Narodil se jako druhý syn bavorského krále a filheléna Ludvíka I. Na trůn nastoupil ještě v době, kdy nebyl plnoletý, takže za něj v prvních letech vládla tříčlenná regentská rada, jejíž členové byli všichni bavorského původu. Po dosáhnutí dospělosti Ota regenty odvolal, vzhledem k jejich neoblíbenosti mezi řeckou veřejností, a dále vládl jako absolutní monarcha. Po ozbrojeném povstání však Ota roku 1843 souhlasil s vytvořením ústavy.
Během svého panování musel Ota čelit problémům s řeckou finanční situací a dále také s církevními záležitostmi. Politika řeckého království se v této době zakládala na vztazích se třemi protektorskými mocnostmi a na schopnosti udržet si jejich podporu. Aby si udržel ve státě silnou pozici, musel poštvávat řecké zástupce jednotlivých velmocí navzájem proti sobě, ale zároveň si nesměl znepřátelit samotné velmoci. Otově popularitě značně uškodily blokády řeckého pobřeží britským námořnictvem roku 1850 a znovu o tři roky později, které se uskutečnily na základě snahy donutit Řecko zastavit útoky proti Osmanské říši během krymské války. Následně byl spáchán neúspěšný atentát na královnu a poté roku 1862 byl Ota I. vyhoštěn ze země, zatímco byl na propagační cestě po Peloponésu.[4] Zemřel v exilu v Bavorsku roku 1867.
Manželství
22. listopadu 1836 se Ota oženil s princeznou Amalií Oldenburskou (18. prosince 1818 – 25. května 1875). Pár se nedočkal potomků.
Zajímavosti
- Osobnosti Oty I. Řeckého je v německém Ottobrunnu věnováno muzeum.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto of Greece na anglické Wikipedii.
- ↑ Vasilij Vasiljevič Vodovozov: Оттон I, греческий король. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXII.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1. S. 313. Dále jen [Hradečný].
Literatura
- HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1.
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota I. Řecký na Wikimedia Commons
- Galerie Ota I. Řecký na Wikimedia Commons
- Seznam prací o Otovi I. Řeckém v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
|
Předchůdce: - |
|
Řecký král 1833–1862 |
|
Nástupce: Jiří I. Řecký |
