Ortostatická hypotenze

Ortostatická hypotenze
Klasifikace
MKN-10 I95.1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ortostatická hypotenze, také posturální hypotenze, je stav, při kterém dochází k poklesu krevního tlaku při přechodu z polohy vleže nebo vsedě do stoje, protože tělo není schopné dostatečně rychle upravit krevní tlak a distribuci krve a přizpůsobit se změně polohy. Krevní tlak se obvykle po několika minutách vrátí k normálu. Mírná příležitostná ortostatická hypotenze je běžná a může se krátkodobě vyskytnout ve všech věkových skupinách. Častější je u starších jedinců a u hubených osob a může se také projevovat jako příznak jiné nemoci.[1]

Závažný pokles krevního tlaku může vést k mdlobám s možností úrazu. Mírný pokles může způsobit zmatenost, delirium a epizody ataxie. Chronická ortostatická hypotenze je spojena se sníženým prokrvením mozku a může přispívat ke vzniku demence.[2] Souvisí také se zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění a pádů a až 50% zvýšením relativního rizika úmrtí ze všech příčin.

Mezi příčiny ortostatické hypotenze patří neurologická onemocnění, snížený objem krve, kardiovaskulární nebo endokrinní choroby a některé léky. Kromě řešení základní příčiny lze ortostatickou hypotenzi léčit doporučením zvýšit příjem soli a vody (ke zvýšení objemu krve), nošením kompresních punčoch a někdy i léky. Solná zátěž (zvýšení příjmu soli) musí být pod dohledem lékaře, protože při příliš agresivním postupu může způsobit závažné neurologické problémy.

Popis a definice

Ortostatická hypotenze je definována jako pokles systolického krevního tlaku nejméně o 20 mmHg nebo diastolického krevního tlaku nejméně o 10 mmHg během tříminutového stání nebo při zvednutí těla nejméně o 60 stupňů během testování na sklopném stole v porovnání s hodnotami krevního tlaku naměřenými vsedě nebo vleže. Může se projevovat jako akutní nebo chronický stav, může být symptomatická i asymptomatická. Na základě etiologie a reakce srdeční frekvence se klasifikuje jako neurogenní nebo non-neurogenní. Vyskytuje se častěji u hubených osob a ve vyšším věku, až u 20 % jedinců starších 65 let[3] a u 5 % dospělých středního věku. Rizikové faktory, jako je diabetes mellitus, zvyšují prevalenci ortostatické hypotenze ve všech věkových skupinách.[4]

Ortostatická hypotenze je spojena s významnou morbiditou a mortalitou, zejména u osob s dalšími onemocněními. Několik rozsáhlých metaanalýz uvádí, že ortostatická hypotenze je spojena až s 50% zvýšením relativního rizika úmrtí ze všech příčin.[4]

Ortostatická hypotenze je také spojena se zvýšeným výskytem ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu, srdečního selhání, cévní mozkové příhody a pádů. Zejména starší lidé jsou ohroženi infarktem myokardu a opakovanými pády. U pacientů s cukrovkou je vyšší pravděpodobnost vzniku ortostatické hypotenze a zvýšené riziko úmrtí, mikrovaskulárních a makrovaskulárních komplikací a kardiovaskulárních příhod.[4]

Patofyziologie

Ortostatická hypotenze je výsledkem neadekvátní fyziologické odpovědi krevního tlaku na posturální změny (vstávání ze sedu nebo z lehu), při které dochází k opožděnému stažení cév dolní části těla, které je za normálních okolností nutné k udržení přiměřeného krevního tlaku při změně polohy do stoje. V důsledku toho se krev delší dobu hromadí v cévách dolních končetin a méně se jí vrací do srdce, což vede ke sníženému srdečnímu výdeji a nedostatečnému průtoku krve mozkem.

Primární ortostatická hypotenze se často označuje také jako neurogenní ortostatická hypotenze.[5] Pokles krevního tlaku může být náhlý (vazovagální ortostatická hypotenze), dochází k němu během 3 minut (klasická ortostatická hypotenze) nebo postupný (opožděná ortostatická hypotenze).

Příčiny

Mezi možné příčiny ortostatické hypotenze patří[3][6][5]

  • primární: poruchy autonomního nervového systému, například u Parkinsonovy choroby, mnohočetné systémové atrofie nebo čisté autonomní neuropatie
  • sekundární: diabetická neuropatie, amyloidóza, alkoholová neuropatie, kardiovaskulární a endokrinní choroby
  • léky, zejména antihypertenziva (např. diuretika, alfa-blokátory, nitráty), antidepresiva a antipsychotika, nebo po přerušení užívání vazokonstrikčních látek
  • nízký objem krve např. v důsledku dehydratace, krvácení nebo nedostatečného příjmu tekutin
  • vyšší věk, u starších osob je častější kvůli snížené citlivosti baroreceptorů a častějšímu užívání léků
  • dlouhodobý klid na lůžku (imobilizace) může vést ke snížené reaktivitě cévního systému
  • výrazný úbytek hmotnosti nebo nedávná bariatrická operace

Příznaky

Příznaky se charakteristicky objevují po rychlém vstávání z lehu nebo sedu. Mezi časté příznaky patří závratě, pocit na omdlení, nevolnost, palpitace, neostré vidění, slabost, únava a bolesti hlavy. Méně často dochází k pocitům dušnosti, bolesti na hrudi, bolesti v oblasti krku nebo mezi rameny a k synkopě.[3] Někdy dochází ke skutečným mdlobám s rizikem pádu a úrazu.[7]

Diagnostika

Diagnóza je založena na měření krevního tlaku a pulsu ve třech polohách: vleže, vsedě a vestoje. Důležitá je také anamnéza (včetně medikace a příznaků), laboratorní testy k vyloučení anémie nebo metabolických příčin. Někdy se používá specializovaný test na sklopném stole s náklonem 60°.

Léčba

Cílem léčby ortostatické hypotenze je hlavně zmírnění příznaků a zlepšení kvality života spíš než normalizace krevního tlaku. Léčba začíná identifikací příčiny. Měla by být zhodnocena pacientova současná medikace a upraveny možné příčiny.

Nefarmakologická léčba spočívá v nácviku postojů a cviků bránící nahromadění krve v dolních končetinách. U osob s těžším průběhem se používají kompresivní oděvy, které stlačují zvenčí dolní končetiny, hýždě a břicho. Doporučuje se také spánek se zvýšenou horní částí lůžka o 15–23 cm. Důležitá je dostatečná hydratace a zmnožení objemu extracelulární tekutiny pomocí zvýšeného příjmu soli nebo farmakologickou léčbou (fludrokortizon, midodrin a jiné).[3]

Reference

  1. ↑ Ortostatická hypotenze [online]. [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ HASE, Yoshiki; POLVIKOSKI, Tuomo M.; FIRBANK, Michael J. Small vessel disease pathological changes in neurodegenerative and vascular dementias concomitant with autonomic dysfunction. Brain Pathology (Zurich, Switzerland). 2020-01, roč. 30, čís. 1, s. 191–202. PMID: 31357238 PMCID: PMC8018165. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 1750-3639. doi:10.1111/bpa.12769. PMID 31357238. 
  3. ↑ a b c d Hodnocení a vedení léčby ortostatické hypotenze | MT. www.tribune.cz [online]. [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c KIM, Michael J.; FARRELL, Jennifer. Orthostatic Hypotension: A Practical Approach. American Family Physician. 2022-01, roč. 105, čís. 1, s. 39–49. Dostupné online [cit. 2025-01-10]. ISSN 1532-0650. (anglicky) 
  5. ↑ a b RICCI, Fabrizio; DE CATERINA, Raffaele; FEDOROWSKI, Artur. Orthostatic Hypotension: Epidemiology, Prognosis, and Treatment. Journal of the American College of Cardiology. 2015-08-18, roč. 66, čís. 7, s. 848–860. Dostupné online [cit. 2025-05-08]. ISSN 0735-1097. doi:10.1016/j.jacc.2015.06.1084. 
  6. ↑ CHRISTOU, G. A.; KIORTSIS, D. N. The effects of body weight status on orthostatic intolerance and predisposition to noncardiac syncope. Obesity Reviews: An Official Journal of the International Association for the Study of Obesity. 2017-03, roč. 18, čís. 3, s. 370–379. PMID: 28112481. Dostupné online [cit. 2025-05-08]. ISSN 1467-789X. doi:10.1111/obr.12501. PMID 28112481. 
  7. ↑ MOL, Arjen; BUI HOANG, Phuong Thanh Silvie; SHARMIN, Sifat. Orthostatic Hypotension and Falls in Older Adults: A Systematic Review and Meta-analysis. Journal of the American Medical Directors Association. 2019-05, roč. 20, čís. 5, s. 589–597.e5. PMID: 30583909. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 1538-9375. doi:10.1016/j.jamda.2018.11.003. PMID 30583909. 
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Zdroj