Oortovy konstanty se označují písmeny a . Vycházejí z Lindbladova-Oortova modelu, který předpokládá, že pohyb hvězd ve slunečním okolí lze vysvětlit jako rotaci okolo vzdáleného středu (galaktického centra). Jedná se tedy o pohyb uspořádaným způsobem kolmo na průvodič. Pro sluneční okolí jsou hodnoty
Odvození
V odvození se předpokládá, že okolní hvězdy jsou výrazně blíže ke Slunci než ke galaktickému středu. Lze se proto omezit pouze na lineární závislosti. Tento předpoklad je pro hvězdy do vzdálenosti 1 kpc dobře splněn. Dále se předpokládá, že je galaktický disk tenký a že je galaktická šířka pro okolní hvězdy blízká nule, tj. .
Indexem se označují proměnné vztažené ke Slunci. Definujme tedy vzdálenost Slunce od galaktického centra , okamžitou rychlost obíhání Slunce a úhlovou rychlost Slunce (z definice pro úhlovou rychlost tuhého tělesa)
.
Schéma slunečního okolí
Uvažujme hvězdu ve vzdálenosti od Slunce a od galaktického středu s galaktickou délkou , která obíhá rychlostí a úhlovou rychlostí . Označme úhel, který svírá vektor rychlosti hvězdy se zorným paprskem (viz obrázek).
První Oortova konstanta
Je zřejmé, že radiální rychlost hvězdy (tj. rychlost ve směru zorného paprsku) bude
.
Víme-li navíc, že pohyb Slunce ve směru zorného paprsku je
,
můžeme zapsat relativní radiální rychlost hvězdy vůči Slunci jako
.
Ze sinové věty pro trojúhelník s vrcholy Slunce, hvězdy a galaktický střed plyne
a tedy
.
Protože je , použijeme na závorku v předchozím vztahu Taylorův rozvoj do lineárního členu.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.