Nohoplod sněžný

Nohoplod sněžný
Větvičky s listy nohoplodu sněžného
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	nohoplodovité (Podocarpaceae)
Rod	nohoplod (Podocarpus)
Binomické jméno
Podocarpus nivalis Hook., 1843
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nohoplod sněžný (Podocarpus nivalis) je poléhavý, dvoudomý jehličnan se široce rozprostřenými větvemi až 3 m dlouhými, nebo řidčeji vystoupavými do výšky i 3 m. Tento druh, vyskytující se v poměrně velkém počtu, je endemit přírody Nového Zélandu, kde vytváří přízemní kopulovité keře.

Mezi podobnými dřevinami je charakterizován hustým, rozvětveným růstem a větvičkami porostlými tuhými úzkými listy, které rostou ve spirále těsně u sebe a jsou tmavě zelené až tmavě vínově červené. Na Novém Zélandu neexistují žádné, ani vzdáleně podobné druhy, takže nohoplod sněžný je v tamní přírodě zřetelně rozpoznatelný.^[2][3][4]

Výskyt

Jak již uvedeno, roste výhradně na Novém Zélandu, konkrétně od 37° jižní zeměpisné šířky na Severním ostrově po 46° na Jižním ostrově. V teplejší oblasti, na severu, roste v subalpinském a alpinském pásu a vystupuje do výšky blízké k 2500 m, kdežto na jihu není tak častý a bývá ke spatření jen řídce na západním pobřeží v nižších polohách okolo 800 m.^[4][5][6][7]

Ekologie

Je dřevinou vhodnou pro půdu lehkou písčitou, střední hlinitou i těžkou jílovitou, které jsou sice průběžně vlhké, však vždy odvodněné. Dává přednost půdě kyselé až neutrální, zásaditá mu neprospívá. Poroste dobře na plném slunci a v mladém věku i v polostínu, např. v řídkých lesích. Vyskytuje se na pastvinách otevřených travnatých prostor, v alpínském křovinatém pásmu, u základen aktivních sutí, na balvanových polích, skalních plošinách, útesech i horských břidlicových hřebenech. Většinou roste nad horní hranici lesa, v chladnějších oblastech sestupuje i do údolí, stanoviště si vybírá v závislosti na místním klimatu a sluneční i větrné expozici. Je to druh, který se běžně plazí nízko po neporostlé půdě, roztroušených kamenech i skalách, ale v konkurenci vysokých travin nebo křovin rostou jeho větve šikmo vzhůru a může mít tvar téměř vzpřímenějšího keře. Větve ležící na vlhké půdě koření a dřevina se klonálně rozrůstá.

Je krátce odolný proti zmrznutí až do -25 °C, dobře zakořeněný jedinec spolehlivě v zimě přežívá v mírném klimatu na místech s velkým množstvím srážek a vysokou vzdušnou vlhkostí. Průměrná roční teplota se na většině jeho stanovišť pohybuje okolo 7 °C s průměrným minimem -2,6 °C v nejchladnějším měsíci a roční srážky oscilují okolo 2600 mm. Počet chromozomů 2n = 38.^{[2][3][4][5][7]}

Popis

Jehličnan, stálezelená rostlina s četnými, do široka rozloženými větvemi, které mohou dorůstat do délky až 3 m. Větve s kůrou v mnoha odstínech od šedé po čokoládovou vyrůstají přímo z kořene nebo z téměř nepostřehnutého, větvemi přikrytého krátkého kmínku. Jsou porostlé natěsnanými větvičkami, které jsou hustě pokryté lesklými, ve spirále rostoucími listy. Listy jsou tuhé, kožovité, kratičce řapíkaté a mají barvu zelenou, bronzově zelenou, bronzově fialovou a někdy i tmavě vínovou. Jsou dlouhé 5 až 15 mm a široké okolo 3 mm, jsou žlábkovitě podlouhlé až šídlovité, s tupým či zašpičatělým vrcholem, zřetelnou střední žilkou, ztloustlými okraji a průduchy na spodní straně.

Dřevina je dvoudomá, jednotlivé exempláře mají pouze samčí nebo jen samičí šištice, které vyrůstají na krátké stopce z paždí větviček a jsou opylovány větrem. Samčí rostlina má nažloutlé válcovité šištice s četnými mikrosporofyly obsahující lehká pylová zrna. Šištice bývají velké od 5 do 15 mm, vyrůstají na stopce jednotlivě či až po čtyřech a po vypylení opadávají. Na samičí rostlině rostou zelenavé eliptické až opakvejčité šištice velké 3 až 10 mm se dvěma plodolisty. K opylení větrem dochází v období počínaje zářím a konče listopadem.

V oplodněné samičí šištici vznikne lůžko se dvěma srostlými dužnatými červenými listeny. Nato se z nich vytvoří dužnatý míšek kryjící vajíčko, vznikající semeno setrvá u vrcholu červeného míšku až do zralosti. Semeno je vejčité, velké asi 4 mm a obvykle dozrává v čase od prosince do června. Díky svému výrazně červenému míšku jsou samčí rostliny nápadné a jejich semena bývají v zimním období pravidelně sklízena ptáky, kteří stráví jen míšek a semeno vypudí, to přes ně přejde neporušeno a je schopno klíčit. Takto se rostliny přirozeně samovolně rozšiřují.^{[3][4][5][7][8]}

Rozmnožování

Zralá semena dobře klíčí a nové semenáče se ve vlhké a úrodné půdě spolehlivě vyvíjejí. Noví jedinci se také poměrně snadno namnoží řízkováním, při kterém se dřevnaté řízky píchají do kyprého a stále mírně vlhkého substrátu. Druh je vhodný i pro pěstování v mírném pásmu Evropy, kde by měl v přímořských oblastech přečkat zimní období. Doporučuje se vysazovat do skalek k pokrytí svahů, kamenů nebo jako půdokryvná dřevina.^[2][4][8]

Ohrožení

Nohoplod sněžný je v přírodě Nového Zélandu hodnocen jako málo dotčený taxon (LC) a jeho vývojový trend je dále považován za stabilní. Důvodem je mj. jeho výskyt na velké části novozélandské vysočiny, kde není postižen odlesňováním a nehrozí mu žádná vážná nebezpečí.^[9]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nohoplod sněžný na Wikimedia Commons
• Taxon Podocarpus nivalis ve Wikidruzích

Zdroj