Nippo Jišó

Ukázka ze slovníku

Nippo Jišó (日葡辞書, anglicky „Nippo Jisho“, doslova „japonsko-portugalský slovník“) sepsaný jezuitskými misionáři a vydaný v japonském Nagasaki roku 1603. Portugalsky se nazývá Vocabulario da Lingoa de Iapam.

Historie

Hlavním účelem slovníku bylo pomoci misionářům prolomit jazykovou bariéru. Na rozdíl od obchodníků, kteří si vystačili s minimem slovní zásoby, hrála znalost místního jazyka pro evropské misionáře v Japonsku nesmírně důležitou roli. V Tovaryšstvu Ježíšovu se začalo studiem jazyků brzy po přistání průkopníka Františka Xaverského v roce 1549. Otcové sestavovali osobní slovníky s vlastní slovní zásobou a idiomy, které si vyměňovali, vylepšovali a dávali k dispozici nově příchozím. Japonsko-portugalské glosáře tak vznikaly již na konci 16. století.[1] Po importu evropského knihtisku do Japonska v roce 1591 bylo možné začít tisknout japonské texty latinkou.[2]

V roce 1595 byl vydán latinsko-portugalsko-japonský slovník, což byl původní latinsko-portugalský slovník italského lexikografa Ambrogia Calepina rozšířený o japonské překlady.[3] V letech 1604–1608 byla vytištěna průkopnická gramatika Arte da Lingoa de Iapam, kterou sestavil João Rodrigues, vynikající znalec japonského jazyka a kultury. Byl to pravděpodobně Rodrigues, kdo se ujal vedení při sestavování japonsko-portugalského slovníku.[1] Přípravy, na nichž se podíleli i japonští křesťané, trvaly mnoho let. V roce 1603 byl slovník vytištěn v Nagasaki, nejdůležitější základně jezuitů v Japonsku. V následujícím roce pak byl doplněn o rozšiřující dodatky.

Struktura

Na osmi stech stranách obsahuje přibližně 32 000[pozn. 1] japonských hesel s vysvětlivkami v portugalštině. Původní vydání bylo psané výhradně latinkou, bez japonských znaků. Slovník obsahuje nejen odpovídající portugalské překlady, k dispozici jsou i vysvětlivky vytištěné kurzívou. Uspořádání textu je po dvou sloupcích na stránku.

Podle potřeby v něm autoři označují regionální dialekty, psané a mluvené formy, výrazy specifické pro ženy a děti, zdvořilostní či vulgární slova a buddhistickou slovní zásobu. Mnohá z těchto slov nebyla před vydáním Nippo Jišó zapsána v žádném známém textu. Systém zápisu používaný v Nippo Jišó také odráží fonetiku japonštiny 16. století, která je odlišná od moderní japonštiny. Proto poskytuje lingvistům cenný vhled do japonštiny období Sengoku a do vývoje japonštiny do její moderní podoby. Slovník přináší také informace o rýmovaných slovech, jednotlivých výslovnostech, významu, použití, názvech rostlin a zvířat, oblíbených frázích i dobových zvycích.

Naskenovaná verze původního slovníku v pdf formátu. Samotný slovník začíná od str. 11.

Není divu, že velmi časté jsou ve slovníku odkazy na japonská náboženství, protože misionáři byli vybízeni ke studiu konkurenčních vyznání, i když jen proto, aby je mohli lépe vyvracet. Jen pod písmenem „A“ je uvedeno více než padesát pojmů souvisejících s buddhismem a šintoismem a pod písmenem „B“ je jich více než sto. Jeden z nejdelších záznamů v celém díle je věnován výkladu en, v buddhistickém smyslu osudu. Stručné, i když dostatečné, jsou ve slovníku uvedeny i popisy Izanagi a Izanami – příběh o stvoření Japonska.[1]

Ve Vocabulariu je také zmíněna řada dalších legend, například Yembudagon (česky „Velmi jemné zlato“). Jedna z japonských pověstí vypráví, že v Tenjiku roste strom zvaný Yambuyu, z něhož kape jakási tekutina. Ta se při dopadu na zem mění ve velmi čisté zlato, které se nazývá Yembudagon.[1][pozn. 2]

V moderní době

Protože tento slovník obsahuje nejstarší známý písemný přepis mnoha japonských slov, slovníky japonského jazyka jej často uvádí jako primární zdroj, například čtrnáctisvazkový Nihon Kokugo Daidžiten (japonsky: 日本国語大辞典) vydaný nakladatelstvím Šogakukan.

Počet výtisků prvního vydání z roku 1603 není znám. Mnoho svazků padlo za oběť pronásledování křesťanství. Z původního vydání se dochovaly pouze čtyři výtisky. Jeden je uložen v Bodleyově knihovně v univerzity v Oxfordu, druhý ve Francouzské národní knihovně v Paříži, třetí v Portugalsku, v knihovně v Évoře. Poslední dochovaný výtisk je uložen v brazilské národní knihovně v Rio de Janeiru. Tento výtisk patřil manželce brazilského císaře Doma Petra II., Tereze Marii. V roce 2020 byla vydána faksimile tohoto výtisku.[4]

Poznámky

  1. ↑ Údaje o celkovém počtu hesel se liší zdroj od zdroje. Uvádí se 32 293, 32 798 nebo i jiná čísla. Součty se ale liší jen zanedbatelně.
  2. ↑ Tenjiku má v závislosti na kontextu různé významy, ale ve spisech prvních Evropanů se tento termín obvykle vztahuje k Siamu.
    Yembudagon je jedním z mála slov, která jsou ve slovníku zařazena ve špatném abecedním pořadí.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nippo Jisho na anglické Wikipedii a Vocabulario da Lingoa de Iapam na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Cooper, Michael. “The Nippo Jisho.” Monumenta Nipponica, vol. 31, no. 4, 1976, pp. 417–30. JSTOR, https://doi.org/10.2307/2384310. Accessed 31 Jan. 2024.
  2. ↑ LAURES, Johannes. Kirishitan Bunko: A Manual of Books and Documents on the Early Christian Mission in Japan [online]. Sophia University, 1985 [cit. 2024-01-31]. (Monumenta Nipponica monographs). Dostupné online. 
  3. ↑ Dictionarium Latino Lusitanicum, ac Japonicum ex Ambrosii Calepini volumine depromptum. Amacusa 1595. Reprint Tokio 1953. Vgl. Telmo Verdelho: O Vocabulario da lingoa de Iapam (1603), uma fonte inexplorada da lexicografia portuguesa. In: Giovani Ruffino (Hrsg.): Atti del XXI Congresso Internazionale di Linguistica e Filologia Romanza (Palermo, 18-24 Setembro 1995). Vol. III (Lessicologia e semantica delle lingue romanze). Tübingen 1998 (PDF).
  4. ↑ COSTA, Claudia. Acaba de ser lançada edição fac-símile de dicionário japonês raro. Journal da USP [online]. Universidade de Sau Paulo, 2020-05-29 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. (portugalsky) 

Zdroj