Évora

Évora
Náměstí Geraldo
Náměstí Geraldo
Évora – znak
znak
Évora – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 38°33′ s. š., 7°57′ z. d.
Nadmořská výška 300 m n. m.
Stát PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Provincie Alentejo Central
District Évora
Évora na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 1 307,0 km²
Počet obyvatel 56 596 (2011)
Hustota zalidnění 43,3 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality historické centrum Évory
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iv
Odkaz 361 (anglicky)
Zařazení 1986 (10. zasedání)
Správa
Starosta José Ernesto D’Oliveira
Vznik 1166
Oficiální web www.cm-evora.pt/cmevora
Telefonní předvolba 2667
PSČ 7004-506
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Évora je město v jižním Portugalsku. Zachovalé historické centrum města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Poloha

Évora leží na 38.33° s.š., 7°57' z.d. v nadmořské výšce 300 m, v provincii Alentejo (jižní Portugalsko), přibližně 130 km od Lisabonu. Je hlavním městem okresu. Provincii Aletenjo tvoří široká rovinatá krajina na jih od řeky Tejo. S ohledem na velmi zachovalé centrum starého města, téměř úplně dochované městské opevnění a velký počet památek pocházejících z různých historických dob bylo město zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Historie města začíná před více než dvěma tisíci lety. Město založili Lusitánové a učinili jej svým hlavním městem. Římané dobyli město v roce 57 př. n. l. a opevnili jej hradbami. Městské hradby, zbytky římských lázní a chrámu se dochovaly dodnes. Julius Caesar nazýval město Liberalitas Julia. Chrám s korintskými sloupy pochází z 1. století a byl patrně postaven na počest císaře Augusta. Město získalo na významu, neboť leželo na průsečíku několika důležitých obchodních cest a ve velmi úrodné krajině. Plinius starší se o městě zmiňuje ve své knize Naturalis Historia a nazývá je Ebora Cerealis. Ve 4. století mělo již město svého biskupa, který se jmenoval Quintianus.

V období invaze barbarů se v roce 584 Évora dostala pod vládu vizigódského krále Leovigilda. Město sice později získalo statut katedrálního města, ale bylo to již období úpadku a z této doby se dochovalo jen velmi málo památek.

V roce 715 město obsadili Maurové a tehdejší vládce Tarik ibn-Zijad je nazval Jebora. Za maurské vlády (715-1165) začalo město opět prosperovat a stalo se zemědělským centrem kraje s pevností a mešitou. Výrazný maurský vliv je v městě dodnes patrný.

V září roku 1165 dobyl město Geraldo Sem Pavor (Gerald Smělý) a dostalo se tak pod vládu portugalského krále Alfonse I. V této době se rozvíjelo velice dynamicky. V první a druhé dynastii portugalských králů zde sídlil královský dvůr a bylo postaveno mnoho paláců, pomníků a kostelů. Obzvláště za vlády Manuela I. a Jana III. se město stalo centrem umění a vzdělání. V katedrále je pohřben André de Resende, žili a tvořili zde sochař Nicolau Chanterene, malíři Cristóvão de Figueiredo a Gregório Lopes, kronikář Duarte Galvão a otec portugalského dramatu Gil Vicente.

Sídlem arcibiskupství se Évora stala v roce 1540. V roce 1559 zde jezuité založili univerzitu na které vyučovali přední evropští mistři jako vlámští humanisté Nicolaus Clenardus (Nicolaas Cleynaerts) (1493-1542), Johannes Vasaeus (Jan Was) (1511-1561) a teolog Luis de Molina. V 18. století byli jezuité z Portugalska vykázáni a univerzita byla roku 1759 uzavřena. Obnovy se dočkala až v roce 1973.

Všechny významné stavební slohy a umělecké směry (románský sloh, gotika, manuelský styl, renesance i baroko) zanechaly v Évoře stopu. Dodnes se na ploše 1 km² historického centra nachází na 4000 budov.

Nejvýznamnější památky

  • Římský chrám – nesprávně nazývaný chrámem Diany. Pochází z 1. století a byl patrně věnován kultu císaře Augusta. Chrám se dochoval poměrně neporušený, protože byl později zabudován do středověké stavby. Je svého druhu jediný v Portugalsku. Stal se jakýmsi symbolem města. Chrám v korintském stylu má šest sloupů v řadě. Byl postaven z mramoru, který se nachází v blízkosti města Estremoz. Dochované sloupy jsou vysoké 7,68 m.
  • Katedrála – jedna z nejvýznamnějších gotických památek Portugalska, byla zbudována v letech 1280 až 1340. Sochy apoštolů na portálu jsou z roku 1335. Jedna z kaplí je v manuelském slohu, zbývají jsou barokní. Varhany a chór pocházejí z renesančního období (cca 1556).
  • Kaple sv. Bráse – pochází z roku 1480 a je vynikajícím dokladem mudéjárské gotiky.
  • Klášter a kostel Lóios – byl zbudován v 15. století. Obsahuje řadu hrobek, kostel a ambit v gotickém slohu, manuelskou klášterní budovu s nádherným portálem. Interiér je vyzdoben keramickými azulejos z 18. století.
  • Kostel sv. Františka (Igreja de São Francisco) – postaven koncem 15. století. Je kombinací manuelského a gotického slohu. Široká hlavní loď je mistrovským dílem gotické architektury. Obsahuje mnoho kaplí s barokní výzdobou. Velmi navštěvovaná je kostnice (Capela dos Ossos), jejíž zdi jsou zcela pokryty lidskými lebkami a kostmi.
  • Palác Vasco da Gamy – Vasco da Gama zde sídlil v letech 1519 až 1524. V této době byl jmenován hrabětem z Vidigueiry a Místokrálem Indie. Dosud se dochoval manuelský ambit a renesanční nástěnné malby.
  • Água de Prata Aqueduct (Akvadukt stříbrné vody) – 9 km dlouhý akvadukt byl postaven v letech 1531 až 1537 králem Janem III. Architektem byl významný vojenský architekt Francisco de Arruda, který postavil mimo jiné Belémskou věž v Lisabonu. Akvadukt končí na náměstí Praça do Giraldo a v jeho poslední části jsou mezi oblouky vsazeny obchody a kavárny. Známý portugalský básník Luís de Camóes jej opěvá v epické básni Os Lusíadas.
  • Univerzita – původně jezuitská kolej postavená kardinálem a pozdějším králem Jindřichem I. roku 1559.
  • Palác vévody z Basty – jednoduchý maurský hrad a rezidence králů z Alfonsovy dynastie. Jeho vnější vzhled nese rysy mudejárovské architektury, gotiky, manuelského slohu i renesance.
  • Dámská galerie v paláci Manuela I. (Galeria das Damas do Palacio de D. Manuel) – zbytky paláce vybudovaného králem Manuelem I. v goticko-renesančním stylu. Podle některých kronikářů zde Vasco de Gama obdržel rozkaz vydat se na objevitelskou cestu do Indie.
  • Renesanční fontána – renesanční fontána se nachází na náměstí Largo das Portas de Moura. Má tvar globu obklopeného vodou. Symbolizuje věk objevitelů.
  • Palác vévody z Cadavalu – palác s fasádou ze 17. století. je postaven na základech hradu, který vyhořel roku 1384. Dominantní architektonické prvky jsou z manuelského období. Palác slouží jako sídlo starosty Évory a čas od času jako královská rezidence. V prvním patře jsou uloženy sbírky rukopisů, rodinné portréty a religiosa ze 16. století.
  • Náměstí Geraldo (Praça do Geraldo) – náměstí v centru města. Král Eduard I. Portugalský (Duarte I.) zde nechal vybudovat palác (Estaus Palace), který má dnes gotický vzhled. Renesanční fontána (fonte Henriquina) je z roku 1570. Na severní straně je kostel sv. Antonína (Igreja de Santo Antão) ze 16. století. Na tomto náměstí byl roku 1483 sťat Ferdinand II., vévoda z Braganzy na rozkaz svého bratrance krále Jana II. Náměstí bylo také v době inkvizice svědkem stovek autodafé.

Fotogalerie

  • římský chrám
    římský chrám
  • katedrála v Évoře
    katedrála v Évoře
  • renesanční fontána na náměstí Largo das Portas de Moura
    renesanční fontána na náměstí Largo das Portas de Moura
  • kostnice v Igreja de São Francisco
    kostnice v Igreja de São Francisco
  • akvadukt stříbrné vody
    akvadukt stříbrné vody

Partnerská města

Externí odkazy

Zdroj