Netopýr dlouhouchý

Jak číst taxoboxNetopýr dlouhouchý
alternativní popis obrázku chybí
Netopýr dlouhouchý
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád netopýrotvaří (Yangochiroptera)
Čeleď netopýrovití (Vespertilionidae)
Podčeleď praví netopýři (Vespertilioninae)
Rod netopýr (Plecotus)
Binomické jméno
Plecotus austriacus
J. Fischer, 1829[2]
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) je evropský druh netopýra.

Je rozšířen ve velké části Evropy. Podobá se netopýru ušatému. Je šedě hnědé barvy, dlouhý 4 až 6 cm, předloktí má 3,7 až 4,5 cm dlouhé a váží od 5 do 14 g.[3] Obývá níže položené lesy, jeskyně a lidská obydlí.

Hnízdiště obývají od dubna do října. Oblíbené jsou půdní prostory a jsou méně teplomilní než ostatní druhy, které obývají tyto prostory.[4]

Poddruhy

  • P. austriacus austriacus, Fischer, (1829).
  • P. austriacus ariel, Thomas, (1911).
  • P. austriacus christii, Gray, (1838).
  • P. austriacus turkmenicus, Strelkov, (1988).
  • P. austriacus wardi, Thomas, (1911).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Netopier sivý na slovenské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. HORÁČEK, Ivan. BioLib.cz – Plecotus austriacus (netopýr dlouhouchý) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-06-08]. Dostupné online. 
  3. Grzimek 's Animal Life Encyclopedia, 2nd edition. Volume 13, Mammals II, edited by Michael Hutchins, Devra G. Kleiman, Valerius Geist, and Melissa C. McDade. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003.
  4. SCHEUNERT, Agnes; KIEFER, Andreas; ZAHN, Andreas: Phenology and roosting Habits of the Central European grey long-eared bat Plecotus austriacus (Fischer 1829) [electronic resource]. European journal of wildlife research. 2010-06-01, 56, 3, s. 435-442. Převzato z kolekce Agricola. ISSN 16124642.

Externí odkazy

Zdroj