Nerol

Nerol
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název (Z)-3,7-dimethyl-2,6-oktadien-1-ol
Sumární vzorec C10H18O
Vzhled bezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 106-25-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 203-378-7
PubChem 643820
ChEBI 29452
SMILES OC\C=C(/CC/C=C(/C)C)C
InChI 1S/C10H18O/c1-9(2)5-4-6-10(3)7-8-11/h5,7,11H,4,6,8H2,1-3H3/b10-7-
Vlastnosti
Molární hmotnost 154,25 g/mol
Teplota tání <−15 °C (<258 K)[1]
Teplota varu 225 °C (498 K)[1]
Hustota 0,88 g/cm3 (20 °C)[1]
Index lomu 1,4746 (20 °C)[1]
Rozpustnost ve vodě 131,1 mg/100 ml[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu a chloroformu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v diethyletheru[1]
Tlak páry 4 Pa[1]
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-věty H315 H317 H318 H319[1]
P-věty P261 P264 P272 P280 P302+352 P305+353+338 P310 P321 P332+313 P333+313 P337+313 P362 P363 P501[1]
Teplota vzplanutí 108 °C (381 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nerol (systematický název (Z)-3,7-dimethyl-okta-2,6-dien-1-ol) je monoisoprenoidový alkohol vyskytující se v olejích z chmelu a rostlin rodu Cymbopogon. Používá se na výrobu parfémů.[2]

Izomerem nerolu je geraniol ((E)-3,7-dimethyl-2,6-oktadien-1-ol)

Nerol lze připravit pyrolýzou beta-pinenu za vzniku myrcenu, následnou hydrochlorací vytvářející směs hydrochloridů a jejich přeměnou na nerylacetát, který se nakonec hydrolyzuje na nerol.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nerol na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/643820
  2. Karl-Georg Fahlbusch, Franz-Josef Hammerschmidt, Johannes Panten, Wilhelm Pickenhagen, Dietmar Schatkowski, Kurt Bauer, Dorothea Garbe, Horst Surburg "Flavors and Fragrances" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, Wiley-VCH, Weinheim, 2002. DOI:10.1002/14356007.a11_141

Zdroj