Nachthareheb
| Nachtnebef II. | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Nachthareheb, Nektanebés iI. | |||||||||||||||||
 Busta Nachnebef II.
| |||||||||||||||||
| Doba vlády | 380–343 př. n. l.[1] | ||||||||||||||||
| Rodné jméno |
|
||||||||||||||||
| Trůnní jméno |
|
||||||||||||||||
| Horovo jméno |
|
||||||||||||||||
| Merytauy Ten, kdo miluje Dvě země[p 1][2] | |||||||||||||||||
| Jméno obou paní |
|
||||||||||||||||
| Zlatý Hor |
|
||||||||||||||||
| Otec | generál Tjaihepimu[p 2] | ||||||||||||||||
| Matka | ? | ||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||||||
Nachthareheb, známý též jako Nektanebos nebo Nachtnebef II., byl posledním faraonem 30. dynastie. Je to také poslední egyptský faraon, který právě pocházel z této země. Po něm v Egyptě vládli pouze cizí panovníci až do období středověku. Vládl v letech 360–343 př. n. l.[3]
Počátek vlády
Králem se stal během vojenského tažení svého bratrance, faraona Džedhora do Persie, který když byl v Sýrii, rozhořel se odpor k jeho povýšenosti a neúměrnému a tvrdému výběru daní, spor s jeho řeckými spojenci a později i s vlastními vojáky. Džedhor tyto spory a nevraživosti skončil svým útěkem k Peršanům až do města Sús. Po jeho útěku převzal Nachthareheb, do té doby správce země, vedení nad vojskem a odvedl je zpátky do Egypta. Prohlásil se za faraona a za trůnní jméno přijal jméno svého děda Nachtnebefa I. Během vlády jeho předchůdce se země dostala téměř na okraj vzpoury, Nachnebench II. jí však zajistil stabilní vládu, rozvoj a prosperitu. [4][5]
Války s Peršany
Nachtnebef, který za vlád předchůdce byl správcem země a disponoval prostředky země, je po vypuzení Džedhora a usednutí na trůn, využíval hlavně ke stavbě a obnově starých chrámů a posílení vojenské moci. Obnovil přátelství a spojenectví s Řeky a Kypřany, s vědomím, že nebezpečí obnoveného perského útoku na Egypt bylo stále vážné. Tento útok přišel v roce 350 př. n. l., Egypťané jej však odrazili. Přálo jim totiž velké štěstí. Peršané chtěli totiž obejít pohraniční pevnosti, ale zabloudili v poušti, když se pak dostali k Nilu, bylo právě období záplav, spousta perských vojáků v nich nalezla smrt. Vysílené a zoufalé zbytky vojska poté napadly pevnost Pelúsion [p 3]. V bitvě o tuto pevnost Egypťané a Řekové Peršany na hlavu porazili. Tohle bylo poslední vítězství Egypťanů ve válce, ve které se bojovalo naposled na území jejich země a pod standartami jejich starých bohů a králů. Po tomto vítězství mohl Nachtnebef válku přesunout na území Persie, přednost však dal míru. Nejspíš si myslel, že Persie se z této porážky nevzpamatuje. V roce 343 př. n. l. se však perská vojska, která tentokrát vedl samotný král Artaxerxés III., dala do pohybu a již na podzim téhož roku, stála opět před Pelúsiem. Pevnost ale statečně vzdorovala perskému útoku. Poté se Artaxerxés rozhodl, že do Egypta pronikne po Nilu. Povedlo se mu to u západního ramene, kde se střetl se sborem řeckých žoldnéřů, ti však v následném boji podlehli perské přesile. Peršanům potom padlo do rukou město Bubastis. Artaxerxés měl volnou cestu k Mennoferu. Možnosti, že by obsadil bývalé hlavní město celého Egypta, se ihned chopil. Jestli do města dorazil dřív Artaxerxés či Nachthareheb, není jasné. Jisté je to, že Nachtnebef II. město obětoval bez boje a stáhl se, i když měl vojsko, které čítalo 40 000 řeckých a libyjských žoldnéřů a 60 000 egyptských vojáků. Jakmile se vzdal obrany Mennoferu, naložil na loď tolik drahocenností, kolik unesla, a odplul proti proudu Nilu na jih do Núbie. Zde mu byl udělen azyl.[4]
Monumenty
Nachtnebef II. ve stavebních činnost navázal na svého děda Nachtnebefa I. opravil a rozšířil řadu starších chrámů, [4]věnoval kněžským chrámům řadu darů.[6] V památkách po celé zemi se nacházejí nápisy s jeho jménem, jako jsou v Heliopolis, Athribis [p 4][1], Bubastis a Sebennytos a významného chrám v Behbeit El Hagar [p 5] zasvěcený bohyni Isis. Zmíněné stavby nesou také stopy po následných vkladech z Ptolemaiovské éry. Jeho podpora náboženských staveb a kněžství obecně byly motivovány jeho snahou o veřejnou legitimizaci jeho vlády získané uzurpací trůnu.[6][4]
Epilog
Vláda Nachtnebef II. ukončila několik tisíciletí vlád egyptských dynastií, i když přerušovanými přechodnými obdobími, prolínajících egyptskou kulturní linii a posloupnosti až do posledních egyptských faraonů, ukončenou perskou nadvládou.[7] Tu však po zhruba deseti letech nahradila řecko-římská doba. Nicméně po smrti Alexandra Velkého na trůn nastolené dynastie Ptolomáiovců navázali na kulturní odkazy egyptských faraonů a v mnoha případech je dále rozvíjeli.[8]
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nectanebo I na anglické Wikipedii.
- ↑ HORNUNG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
- ↑ BUDGE, Wallis. The King of Egypt vol. II. London: [s.n.], 1908. S. 100-101. (anglicky)
- ↑ BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. S. 266. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
- ↑ a b c d WILKINSON, Toby. The rise and fall of ancient Egypt. New York: he Random House Publishing Group, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0-679-60429-7. S. 305. (anglicky)
- ↑ FAULKNER, Raymond. A Concixe Dictionary of Middle Egyptian [online]. Oxford: Grifith Institue Asmolean Museum, 2017. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MYŠLIWIEC, Karol. The Ewiling of Ancient Egypt [online]. London: Cornell University, 2000. S. 167. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Architektura za Ptolemaiovců [online]. 2022. Dostupné online.
Externí odkazy
Henry Preater Colbrun, The Archeology of Achaimenid rule in Egypt; PhD disertation,University of Michigan, 2014
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nachthareheb na Wikimedia Commons
Související články
|
Předchůdce: Džedhor |
|
Egyptský král 360–342 |
|
Nástupce: Artaxerxés III. |
