Ptolemaiovci

Ptolemaiovci
Mince s Diem v podobě orla coby znak Ptolemaiovců
Země Ptolemaiovská říše
Mateřská dynastie Argeovci
Tituly král, faraón
Zakladatel Ptolemaios I. Sótér
Mytický zakladatel Káranos
Rok založení 323 př. n. l.
Konec vlády 30 př. n. l.
Poslední vládce Kleopatra VII. Filopatór
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptolemaiovci (též Lágovci) byla dynastie makedonského původu, která vládla v Egyptě v letech 323 př. n. l.30 př. n. l. Sotér I., zakladatel dynastie, byl jedním ze sedmi strážců a generálů Alexandra Velikého. Po Alexandrově smrti roku 323 př. n. l. byl jmenován Satrapou v Egyptě. Roku 305 př. n. l. se prohlásil králem Ptolemaiem I., později zvaným „Sótér“ – Vykupitel. Egypťané Ptolemaia brzy přijali jako nástupce faraonů nezávislého Egypta [p 1]. K nástupu na trůn egyptského faraona vydal dekret o své vládě 311 př.n.l. „Dekret Ptolemaia Lagida”[1] Ptolemaiovská dynastie vládla v Egyptě ~275 roků, až do ovládnutí země Římany roku 30 př. n. l., případně roku 27 př.n.l. kdy Římský císař Augustus ustanovil Egypt římskou provincií a přijal egyptskou korunu "sḫmty" .

Historický vývoj

Ptolemaiovci ovládaná území, Egypt v 300 - 200 př.n.l.
Ptolemaios III. Eurogetes & bůh Horus; propylon v chrámu Khonsu
Ptolelamios XII. Neos Dionýsos před bohem Horem
Chrám Philae v kresbě Davida Robertse 1838
Chrám Philae
Chrám bohyně Isis kolonáda v Philae [2]

Ptolemaiovská dynastie byla vyústěním historických politických a územních mocenských bojů o ovládnutí Středomoří v postupných peloponéských válkách v 5.- 4. století př.n.l. a formovávání Makedonie v severní části Řecka s pobřežím Egejského moře, kdy makedonský král Perdicas II. ovládl poloostrov Chalkidiki[3] a využil oslabení řeckých městských států Sparty a Athén. Jeho syn Perdikkás III. dosáhl významné mocenské pozice v celé řecké oblasti.[4] Pro makedonský stát to mělo velký význam nejen pro budoucnost, tím že nebezpečí vpádu z Chalkidiki bylo konečně zažehnáno, ale také, že tato bohatá zemědělská oblast, blízká tradiční makedonské vlasti, byla součástí jádra makedonského státu a příštího bohatství a vojenské síly. Mocenskou pozici Makedonie stabilizoval Filip II. Makedonský a v plné šíři rozvinul jeho syn Alexandr Velký, který ovládl Egypt a v roce 331 př.n.l založil město Alexandrii. Po jeho smrti 11. června 323 př.n.l. se jeho říše postupně rozpadla ve válkách diadochů. Pro Egypt bylo relativně příznivé ustanovení makedonského satrapy (323 př.n.l.), původně generála v Alexanadrově vojsku, z Lagaské dynastie Ptolemaie Sotéra.[2] Satrapou se stal ve věku ~44 roků, dalších 18 roků upevňoval a stabilizoval Egypt, Řeků s místní historickou egyptskou populací [5]

Vzestup Ptolemaiovců (323 - 204 př.n.l.)

Ptolemaios Sotér I. se ustanovil prvním ptolemaiovským faraonem "Dekret Ptolemaia Lagida, satrapa”, kde se přihlásil k egyptské historii, vzývaje boha Hora.[6][7] Jeho zkušenosti a moudré řízení správy Egypta se zúročilo po získání trůnu egyptského faraona 305 př.n.l. Svému synu a nástupci Filadelfosovi poskytl na onu dobu vynikající vzdělání s filosofem Stratónem v duchu Aristotelovské filozofie. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních, vědách a celý Egypt k prosperitě.[8] V pořadí třetí nástupce a vnuk Sotéra I. Ptolemaios III. Euergetés dovršil jeho reformy, dosáhl smíru s kněžími, kteří kromě náboženských doktrín byly významnou ekonomickou silou svými podíly zejména na zemědělské produkci, ale také udržení administrativního systému evidence jak lidské síly tak i finančního systému a svojí klášterní správou, včetně znalosti písma. Po celou dobu helénistické vlády egyptští kněží fungovali jako hlavní zprostředkovatelé, kteří utvářeli a podporovali přijetí nově příchozí makedonské autority. K vrcholu prosperity Egypta trvale přispívala peněžní reforma zavedením Ptolemaiovského zlatého standardu [p 2] s povinnou směnou cizích peněz na hranicích říše.[9][10]
Prosperita Egypta v období tří generací Ptolemaiů se promítla i do jejich vztahu k egyptské historii stavbou či obnovou řady historických staveb jako jsou Serapeum, chrámů v Edfu a Esně a zejména v Philae či Karnaku. Stavby zdobí reliéfy oslavující jejich vládu a vřelý vztah k bohům symbolizující jejich legitimitu jako vládců Egypta. Jejich identita je vyjadřována jejich kartušemi rodného a trůnního jména.[p 3]

Období stagnace (204 -116 př.n.l.)

Počínaje vládou Ptolemaios IV., který se vládě příliš nevěnoval, vedl poživačný život a využíval nahromaděné bohatství ke svým zálibám. Panovnických povinností se ujímali palácoví úředníci. Vojenské expedice vyčerpávaly státní pokladnu, nicméně se dařilo udržet vládu nad Palestinou a zadržovat Selukovce na hranicích Antiochie. Nově zavedené daně na pokrytí vojenských expedicí a nákladného života již rozvětveného rodu s trvalými ambicemi usurpace moci, byly příčinou rozsáhlých vzpour (206 - 186 př.n.l.) v Dolním i Horním Egyptě. Nedospělí následníci, Ptolemaiec V. na trůnu v 5 letech, Ptolemaios VI. pak v 6 letech za vlády regentů, sledujících vlastní prospěch, nástup úpadku a eroze panovnické moci se urychlily. Navíc se také začal ve větší míře uplatňovat vliv sílící Římské republiky, která z počátku vystupovala jako arbitr v rozbrojích mezi soupeřícími členy Ptolemaiovské rodiny.[11][12]

Kolaps (116 - 3o př.n.l.

Racionálně jednající vláda faraonů v období mezi 145-88 př.n.l. vlastně fakticky neexistovala a vliv jejich matek či manželek Kleopatry II. a III. a následně také Bereniky III. k stabilitě příliš nepřispěl. Snaha předchozího Ptolemáie VIII. o řešení důsledku dlouho trvající vzpoury, dekretem z roku 118-116 př.n.l., kromě jiného i všeobecnou amnestií[p 4] vzbouřenců a daňových dlužníků státu, nebyla příliš úspěšná.[13] Když Ptolemaios VIII. 116 př.n.l. zemřel a svým odkazem na nástupnictví svěřil manželce Kleopatře III. Euergetis volbu následnictví mezi jejími syny Ptolemaie IX. a X., kteří mezi sebou vedli otevřenou válku o moc v říši, úpadek vlastně završil.[14]Ptolemaios X. po zapuzení Alexandrijskými Řeky a sesazení z trůnu svou závětí věnoval Egypt Římanům. Tím se skončila éra Ptolemaiovců odvozujících svůj původ od zakladatele Ptolemaie I. Sotéra.

Historický význam Ptolemaiovské dynastie

Helenistická civilizace v Egyptě byla výsledkem složitých vztahů mezi dvěma symbolickými světy v neustálém procesu aktualizace. Helénistické období vytvořilo novou politickou realitu soustředěním původní egyptské populace s řeckou mocenskou nadvládou ve stejném fyzickém prostoru. Tato nová komunita koexistovala během následujících tří století. Výsledkem takové transformace kultur byl nový politický - náboženský symbolický helenistický svět– který se vyvinul v nový společenský útvar, nahrazující tradiční egyptský i helénský politický systém.[15]

Monumenty

Zlatá pentadrachma Ptolemaios II. Filadelfos, 285-246 př.n.l.

Existuje charakteristický znak, který je společný všem králům této dynastie. Ptolemaiovci, ovládající politicky Egypt, se snažili aby plnili všechny své rituály a povinnosti, požadované vůči egyptskému králi, a to stavby, přestavby a zdobení svatyní, kaplí a náboženských chrámů. Ptolemaiovci zaplnili sloupy, zdi a pylony velkých chrámů basreliéfy a výjevy značné symbolické hodnoty ne nepodobných výzdobám chrámů Nové říše. V důsledku toho existuje dodnes mnoho božských chrámů jimi postavených nebo vyzdobených, jako Edfu, Philae[p 5], Kom Ombo a chrám Hathor v Dendera[p 6] jsou hlavní příklady tohoto stylu.[16][17] Ptolemaiovci byli ve skutečnosti posledními velkými staviteli v Egyptě a velké monumenty jimi postavené na egyptské půdě mají jejich podpis. S těmito presentacemi je pak spojena záměrná ideologická a propagandistická hodnota, která ospravedlňuje označení „vizuální ideologické narativy“, tedy scény politické povahy s efektním scénickým důrazem. Postavy jsou zobrazovány v idealizované formě, přestože jejich reálný fyzický obraz byl velmi odlišný. Reliéfy v chrámech na pylonech dodržovaly staroegyptský kánon zobrazování postav, historicky nepříliš odlišný[p 7][18][19]Studie fyzického a zdravotního stavu Ptolemáiovců potvrdila, že mnozí z nich trpěli Spánkovou apnoe a vícero členů královské rodiny trpěli morbidní obezitou. Ptolemaios II. a jeho sestra Arsinoé II. byli oba extrémně obézní, obdobně jsou uváděni další členové rodu, Ptolemaios V., Ptolemaios VI., Ptolemaios VIII. a v neposlední řadě extrémně obézní Ptolemaios X. Alexandr I. Historik Polybios zaznamenal i syndromy patologické spavosti Hypersomnie.[20]Zmíněné zdravotní postižení jsou přičítány genetickým dědičným efektům příbuzenských - incestních - vztahů.[21]

Hospodářství

Rozvoj Egypta v prvních třech generacích Ptolemáiovců těžil z rozumné hospodářské politiky zavedené a v hospodářské politice státu a byrokratických aparátem, včetně respektované hospodářské zprávy chrámů, udržovalo stabilní cenové hladiny komodit, jako byly len, sůl, pivo a některé olejniny. Ptolemaiovská daňová politika a vytváření peněžních center podřízených vládci, vyžadovalo výběr některých daní nebo alespoň jejich výpočet v penězích, hrála klíčovou roli při monetizaci. Zřejmě existovaly regionální rozdíly ovlivněné tím, kde se Řekové usadili.[22][p 8] Nově byla přijata fiskální opatření ve výrobě a prodeji hlavních položek zemědělské produkce, ale také rukodělných výrobků. Zde využíval ptolemaiovský stát konkurenční nabídky a pracovní smlouvy, které fixovaly pracovníky na konkrétním místě a délce trvání kontraktu, na často dodávané suroviny a nástroje a udělení státní licence na prodej hotových výrobků. Cílem zde bylo, stejně jako v celém Ptolemaiovský fiskální systému, zajistit práci a produkovat předvídatelný příjem pro stát. Egyptské venkovské hospodářství dlouhodobě používalo peněžní směnu, která se udržela až do římského období. Smluvní mzda za práce v zemědělství, i v obdobích krátkodobých stavebních projektů, například stavbě a údržbě zavodňovacích kanálů, byla běžná vyplácena v krátkodobých intervalech, a to jak v naturální formě (obilí), tak i peněžní hotovosti. Na lokálním financování se podílely i kněžské chrámy, a to i na jejich vlastních náboženských kultovních programech. Avšak již za vlády Ptolemaie IV. se postupně měna znehodnocovala, jak snížením obsahu cenného kovu (stříbra) v mincích, nebo také změnou kursu bronzových mincí vůči stříbru či zlatu.[10]
Mezi další přednosti patřila státní podpora oběhu a ražení mincí, proces řízený daňovou politikou, pěstování pšenice, daňový systém hospodaření a vytvoření městské "helénské" třídy. Skromné zisky v písařské praxi, kontrola úrokových sazeb, použití daňových dokladů mohly být kompenzovány neefektivitou právních institucí, problémy v hospodaření s daněmi a etnickými rozdíly, které byly zvýrazněny daňovou politikou. Římané těžili z Ptolemaiovského vývoji hospodářské politiky, avšak v několika oblastech následně značně zlepšili ekonomické podmínky prosperující "Provincie Egypt (Provincia Aegypti)".[23]

Epilog

Ptolemaiovský Egypt zaujímá významné a privilegované místo v dějinách starověkého Egypta, a to nejen díky svým specifickým geografickým a klimatickým podmínkám, které pomohly zachránit mnoho dokumentů, ale také kvůli formám a pravidlům byrokratického a politického, ekonomického, finančního a ideologicko-kulturního řízení, o kterém rozhodli a zavedli Ptolemaiovci ze schématu vytvořeného předchozími staletími faraonské administrativy. Ptolemaiovci proměnili Egypt v „rodinnou záležitost“ a dali zemi původní instituce. Fungovali podle svých nových plánů, které se podstatně lišily od těch, které se praktikovaly v klasickém Řecku.[24][25]

Ptolemaios Alexander I. a slavnosti korunovace posvátného sokola, chrám Edfu[25]

Posloupnost Ptolemaiovců

PTOLEMAIOVCI I. - XI. (323-88 př.n.l.)
Král rodné jméno [26]
G38 N5
H_SPACE
trůní jméno[27]
M23 L2
období
[př.n.l.]
[28]
poznámky
Ptolemaios I.
Sótér
<
p
t
wA l M
z
>
Ptolemis
<
C12 N36 n
stp
C2
>
Vyvolený bohem Ra
a milovaný Amonem
305-282 *323 Satrapa Egypta,
*311 Alexandrem IV. potvrzený Satrapa
a místokrál Egypta *305 faraón
Ptolemaios II.
Filadelfos
<
p
t
wA l
M
i i s
>
Ptolemaios
<
kA wsr C12 C2 mr
>
Silný z Ka boha Ra,
milovaný Amonem
285-262 * 288-285 spoluvládce otce Sótéra I.
* četné války v Anatolii,
Sýrii, středomoří a Núbii
Ptolemaios III.
Euergetés
<
p
t
wA l
M
i i s anx D t
N16
p
t
H mr
>
Ptolemaios žijící věčně, milovaný Ptahem
<
M12 R8 M12 R8 F44
n
C12 C2 stp S42 S34 S3
>
Dědic bratrů, vyvolený Ra k obrazu Amona
246-221 * 267 spoluvládce otce Ptolemaios(e) II.
* Podporoval tradiční odkaz
egyptských faraonů
* Dekretem kompenzoval kalendář
podle vzestupu Siria[p 9][29]
* Zbudoval chrám Serapeum
v Alexandrii
Ptolemaios IV.
Filopatór
<
p
t
wA l
M
i i s anx D t
N17
st
t
mr
>
Žijící věčně, milovaný Isisi
<
nTr
mnx
nTr
mnx
F44
n
p
t
H stp
n
wsr
k
C2 C12 sxm
anx
>
Dědic bohů, zvolený Ptahem, silný Ka boha Re,
obrazem Amona
222-204 * Zabezpečil hranice s Palestinou
* Egypt se dostal do úpadku
* Incest se sestrou Arsinoé III.[3]
Ptolemaios V.
Epifanés
Navěky
<
p
t
wA l
M
i i s anx D&t&N17 p
t
H mr
>
Ptolemaios, milovaný Ptahem
<
W10 nTr
W10
nTr
W10
N36
W10
W10
F44
n
p
t
H
stp
wsr
kA
C2 C12 sxm
anx
>
Vyvolený Ptahem k obrazu Amona
204-180 * Krutý vládce
* Válka severu proti jihu Egypta (197-185)
* Datace Rosetské desky~179 př.n.l.
[30][p 10]
Ptolemaios VI.
Filométor
<
p
t
wA l
M
i i s anx D&t&N17 p
t
H N36
>
Ptolemaios, milovaný Ptahem
<
nTr N8 nTr F44
p
t
H n
stp
ir
Aa11
n
C2 C12 r
HH
>
Dědic bohů, vybraný Ptahem,
obnovil Maat pro Amon-Ra
180-164
163-145
* 181-176 regentka matka Kleoptara I.
* 176-145 vládce se sestrou a manželkou
(incest) Kleopatrou II.
* Vedl četné války v Syrii.
* Válka s Antiochos IV. Epifanésem
* Intervence Římanů
Ptolemaios VII.
Neos Filopatór
<
p
t
wA l
M
i i s anx D&t&N17 p
t
H N36
>
Jméno po otci (?)Ptolemaios VI.
p R8 F18
E34
n
W6V2
A17 t
I10
Z1 I10
N36
Milující nového otce
~145 * Sporný syn Ptolemaie VI.
a Kleopatry II., spoluvládce Ptolemaie VIII.,
zavražděn strýcem [31]
Ptolemaios VIII.
Euergetés II
<
p
t
wA l
M
i i s anx D t
N16
p
t
H mr
>
Žijící věčně, milován Ptahem
<
nTr N8 nTr F44
p
t
H stp
n
ir
Aa11
C2 C12 sxm anx
>
Vyvolen Ptahem, ochráncem Maat
k obrazu Amona
146-116 * Spoluvláda s Kleopatrou II. (146-126)
* Vláda s manželkou Kleopatrou III. (126-116)
* Ovládl Kyrenejku[p 11]
* Občanská válka (132-126)
* Dekrety 118 př.n.l k nápravě správy říše
a řešení sporů Egypťanů s Řeky
Ptolemaios IX.
Sótér II.
<
Q3
X1
V4 E23
Aa15
M17 M17 S29 S34 D&t&N17 Q3
X1
V28 N36
>
Převzal jméno svého otce[26]
<
mnx nTr Z1 nTr D39
z
N36
nw
t
Aa27 F44
n
A40 sxm
C12 C2 stp
ir
Aa11
n
>
116-80 * (107-88) král Kypru
* (88) vypuzen z Alexandrie
* (81) ustanovil svoji dceru Bereniku III.
spolu-vládkyní, krátce nato zemřel
Ptolemaios X.
Alexander I.
<
p
tV1
E23
Aa13
M17 M17 O34
I10
t
V1
I9
G1 D21
V31
O34
S4 t
D21
O34
>
Krasná ve dvou zemích, silný býk, věčná síla
<
mnx nTr mnx nTr t F44 p
t
H stp
n
ir
Aa11
C2 C12 S29 M23 M23 A53 S34 S4
>
Maat boha Ra živý obraz Amona
107-88 * Spoluvláda s matkou Kleopatrou III.
(107-101 př.n.l.) s manželou Berenikou III.
(101-88 př.n.l.).* Rebelie v Thébách, 91 př.n.l.
* Obsazení Horního Egypta vládci Nubie
Ptolemaios XI.
Alexandros II.
HASH
Údaje nejsou známé[26][27]
HASH
[p 12]
??
*Zavraždil svoji nevěstu Bereniku III.
*Lynčován alexandrijským davem

Pozdní období dynastie byl poznamenané nejasnými vazbami uvnitř vládnoucích rodin, ale také neurčitou datací zápisů, či reliéfů a jejich jmen na památkách v různých lokalitách. Například v chrámu Kom Ombo (budován ~180-47 př.n.l.) Chrám Kom Ombo#/media/Soubor:Kom Ombo.JPG, nebo chrámu v Edfu[4][26][32][p 13]

PTOLEMAIOVCI XII. - XV. (88-30 př.n.l)
Král
rodné jméno
G38 N5
H_SPACE
trůnní jméno
M23
t
L2
t
období
[př.n.l.]
[28]
poznámky
Ptolemaios XII.
Neos Dionýsos
<
p
t
wA l
M
i i s anx D t
N17
p
t
H st tH8
N36
>
Ptolemaios žijící věčně milován Ptahem a Isisi
<
p nTr F44
n
nwty
n
N41
D40
p
t
H8
stp
n
ir
Aa11
nw
C2 C12 sxm anx
>
Dědic boha spasitele, který je vyvoleným Ptahem,
který přináší řád Ra, živý obraz Amona
80-51
* Válečná expedice do Sýrie
vedla k občanské válce
* Střet s římským
generálem Gnaeus Pompeius Magnusem,
kterého nechal usmrtit
* Střet se sestrou Kleopatra VII. Filopatór
rozhodl bitvou u Nilu Ceasar (47 př.n.l.)
Ptolemaios XIII.
Theos Filopatór
<
p
t
wA l
M
i i s
>
Ptolemaios přijal jméno Ptolemaie II.[26]
N6 S12 M13 <
p R8 t
f
Z1
f
U6
M12 r
E23
H M42 W24 A17
>
51-47
* Spoluvláda s Kleopatrou VII.
manželka bratra[33]
Ptolemaios XIV.
Theos Filopatór II.
<
Q3
X1
V4 E23
Aa15
M17 M17 S29
>
Ptolemy
HASH
Údaje nejsou známé [26][27]
59-44
* Spoluvláda s Kleopatrou VII.
* V Římě 13. ledna 44 př.n.l. zavražděn
Kleopatra VII.
V30
N16
N16
<
q
rw
W
p
d
r
tH8
nTr t
H8
R7
t
z
N36
>
Kleopatra, božská, otce milující
wr
r
nb nfr nfr nfr H2
x
O22 O33
Horovo jméno
Velká, Paní dokonalosti
51-30
* Poslední královna Egypta;
*30.1.69 Alexandrie,† 12.8.30;
partnerka Julia Caesara
Ptolemaios XV.
Kaisarion
(Cesarion)
<
p
t
wA l
M
i i s D&d Wt
n
f
q i i s r
z
>
Ptolemaios Philopator Philometor Caesarion
<
p nTr F44
nwt
N41
a
p
t
H stp
n
ir
N36
C12C2
n
>
Dědic boha spasitele, kterého si vybral Ptah,
který zplodil Maat boha Ra, živý obraz Amona
47-30
*Otec Julius Caesar matka Kleopatra VII.[32]
* Byl popraven krátce po smrti své matky,
uvádí se, že na příkaz vítězného Octavia.[34]


Genalogický strom Ptolemaiovců; Karl Richard Lepsius 1853[35]

Poznámky

  1. Ptolemaios - Vyvolený bohem Ra a milovaný Amonem)
  2. Statér s hmotnost 14,25 g, (~299 př.n.l.)
  3. Číslování Ptolemaiovců v rodové posloupnosti je moderní konstrukce
    a může se lišit podle jednotlivých autorů a puublikací
  4. První doložený právní institut všeobecné amnestie
  5. Původní stavba z 30. dynastie, Nectanebo I.
  6. Datováno již z 18. dynastie
  7. Hlava je zobrazována z profilu, ramena a trup jsou v čelním pohledu, zatímco chodidla jsou otočena do profilu
  8. Řekové v Alexandrii byl osvobozeni od daní ze zemědělské produkce
  9. Kanopus-Dekret; Lepsius 1869
  10. Kartuše Epifanés(e) identifikována na Rossetské desce
  11. Východně od Libye
  12. vládl jen několik týdnů
  13. Hieroglyfické zápisy trůnních jmen králů v pozdním období se vyznačují zvýrazněním jejich přívlastků

Reference

  1. Granite " Satrap Stela " of Ptolemy I [online]. Cairo: Institut français d'archéologie orientale, 1904. S. pl.56. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HAENY, Gerhard. A Short Architectural History of Philae [online]. Cairo: Institut français d’archéologie orientale, 1985. S. 193–233. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Perdiccas II. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ERINGTON, R.Malcom. A History of Macedonia [online]. Berkeley: Universita of Callifornia Press, 1990. S. 218–248. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MCCOSKEY, Denise Eileen. Race Before “Whiteness”: Studying Identity in Ptolemaic Egypt [online]. Ohie: Miami University, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Granite " Satrap Stela " of Ptolemy I [online]. Cairo: Institut français d'archéologie orientale, 1904. S. p.56. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DRACH, R.M. Decree of Ptolemy Lagides, the Satrap. in: Rocord of the past; English Transalation of the Assyrie and Egyptian monuments [online]. London: The Society of Biblical Archeology., 1873. S. 62–78. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CARNEY, Elizabeth Donnelly. Arsinë of Egypt and Macedon. [s.l.]: Oxford University Press, 2013. (anglicky) 
  9. MANNING, J.G. Networks, Hierarchies, and Markets in the Ptolemaic Economy. [s.l.]: Oxford Scholarship, 2011. S. 298–323. (anglicky) 
  10. a b MANNING, J.G. The Ptolemaic Economy [online]. Stanford University, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MAHAFFY, J.P. History of Egypt Under the Ptolemaic Dynasty. New York: Charles Scribner's & Sons, 1899. Dostupné online. S. 73-74. (anglicky) 
  12. WILKINSON, Toby. The Rose and Fall of Ancient Egypt [online]. New York: Random House, 2010. S. 321–324. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Decrees of King Ptolemy VIII Euergetes II, 28th April 118 BCE [online]. Překlad 7 papyrusů (P.Tebt.0005 [ https://papyri.info/ddbdp/p.tebt;1;5]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BURSSTEIN, Stanly. The Reiign of Cleopatra [online]. London: Greenwood Press, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  15. PEREIRA, Ronald. Between religion and politics: Greek-Egyptian identity in Ptolemaic Egypt (4th – 1st centuries B.C.). [s.l.]: Universidade Nova de Lisboa., 2020. S. 8-35. (anglicky) 
  16. WILKINSON, Richard. The Complet Tamples of Ancient Egypt. [s.l.]: Thames&Hudson, 2000. (anglicky) 
  17. MINAS-NERPEL, Martina. Egyptian temple [online]. Oxford University, 2012. S. 362–382. Dostupné online. (anglicky) 
  18. CANDEIAS SALES, José. Political Ideas Expressed by Visual Narratives: The Case of the Ptolelmaic Egyptian Temples [online]. Lisboa: Boletín de la Asociación Española de Egiptología, 2019. S. 95–123. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ROBINS, Gay. The art of ancient Egypt [online]. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  20. MICHALOPOULOS, Argyris. Morbid obesity and hypersomnolence in several members of an ancient royal family [online]. Athens, Greece: 2003. S. 280–282. Dostupné online. (anglicky) 
  21. AGER, Sheila. Familiarity Breeds: Incest and the Ptolemaic dynasty [online]. Chicago: The Journal of Hellenic Studies, vol.125, 2005. S. 1-34. Dostupné online. (anglicky) 
  22. SMITH, Andrew. Decress of Cleopatra, from Heracleopolis [online]. 41 př.n.l.. Translation of Helenistic Inscription: 5. Dostupné online. (anglicky) 
  23. VERBANCK-PIÉRARD, Annie. Introduction. Le monde hellénistique, entre tradition et modernité [online]. École Normale Supérieure de Lyon, 2016. Dostupné online. (francouzsky) 
  24. CANDEIIAS SALES, José. The Ptolemies : An unlovedunknown dynasty. [online]. Lisbo: Universidade Aberta. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b COPPENS, Filip. Svátky a procesí v Ptolemaiovských chrámech [online]. Praha: Český archeologický ústav, Filozofická fakulta UK [1]. Dostupné online. 
  26. a b c d e f GAUTHIER, Henri. Livre des Rois D'Égypt Vol IV, Á la fin des Ptlolémées [online]. D'Archéologie Oriental, 1916. S. 214–389. Dostupné online. (francouzsky) 
  27. a b c BUDGE, Wallis. The King of Egypt vol. II. London: [s.n.], 1908. (anglicky) Dynasties XX-XXX, Macedoniens. 
  28. a b WELLNER, Luděk. Ptolemaiovci, z makedonských hor na trůn faraonů. Praha: Epocha Praha, 2011. 
  29. QUACK, Joachim Friedrich. Zwischen Sonne und Mond, Zeitrechnung im Alten Ägypte, Zeitrechnung in Antike und Gegenwart [online]. Bremen: 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ANDREWS, Carol. The Rosetta Stone. London: British Museum Publication, 1987. (anglicky) 
  31. Ptolemy VII Neos Philopator, king of Egypt [online]. 2008. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b BEVAN, Edwyn. A History of Egypt under the Ptolemaic dynasty [online]. London: Methuen&Co.Ltd, 1914. Dostupné online. (anglicky) 
  33. BENNETT, Chris. Ptolemy XIII [online]. Tyndale House, 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  34. BURSSTEIN, Stanly. The Reiign of Cleopatra [online]. London: Greenwood Press, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  35. LEPSIUS, Karl Richard. Der Ägyptischen Denkmäler für die Kentnise der Ptolemäergesichte [online]. Berlin: 1853. S. tab.2. Dostupné online. (německy) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj