Musurana

Musurana černá
Musurana polykající kořist
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	šupinatí (Squamata)
Podřád	hadi (Serpentes)
Čeleď	užovkovití (Colubridae)
Rod	musurana (Clelia)
Binomické jméno
Clelia clelia Daudin, 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Musurana černá (Clelia clelia nebo Pseudoboa clelia) je statný užovkovitý had, obývající Jižní Ameriku a některé ostrovy Karibiku. Je to pozemní had se zadními jedovými zuby, živící se hlavně ostatními hady včetně jedovatých druhů. Je největší a nejznámější ze sedmi druhů musuran rodu Clelia. Slovo musurana pochází z indiánského jazyka Tupí a znamená oprátka nebo smyčka.

Popis

Musurana černá je statný, ale poměrně štíhlý, elegantní had s oválnou hlavou, dobře odlišenou od těla. Dorůstá délky až 250 cm. V dospělosti má šedomodré až téměř černé zbarvení s výrazným leskem, zvláště na bocích. Mláďata v prvních dvou letech života mají červené až oranžové zbarvení s černými a žlutými proužky na hlavě a krku.

Způsob života a rozšíření

Musurana je převážně pozemní had, dovede ale také šplhat, především mláďata na stromech někdy i loví. Vyskyytuje se v savanách, druhotných lesích, ale i v kulturní krajině, např. na kávových plantážích. Má převážně noční aktivitu. Brazilci ji nepronásledují a někdy ji chovají v domech ši zahradách jako ochránce před jedovatými hady. Z téhož důbodu se musurana dostala i na brazilské mince a poštovní známky. Kromě Brazílie i další země Jižní a Střední Ameriky od Paraguaye a Bolívie po jih Mexika, a na některé Karibské ostrovy (Sv. Lucie, Trinidad a Tobago).

Potrava

Musurana je potravní specialista, živí se především jinými hady a ještěry, nevyhýbá se ani jedovatým hadům, s oblibou požírá různé křovináře (zvláště velmi nebezpečného k. sametového) a chřestýše brazilské, naproti tomu korálovce žere jen výjimečně. Kořist vyhledává v noci, zpravidla na zemi, vyhledává ji čichem a přepadá ze zálohy. Svou oběť nejprve omámí uštknutím zadních (opistoglyfních) jedových zubů, poté uškrtí a spolkne. Hady i ještěry polyká hlavou napřed, velké hady polyká a tráví po částech, takže je schopná pohltit hada delšího než dvě třetiny jejího těla. Jed musurany není člověku nebezpečný. Musurana je značně odolná proti jedu chřestýšů a křovinářů, ale proti jedu korálovců imunní není.

Rozmnožování

Musurana je vejcorodá, klade až 40 vajec, z nichž se líhnou pestře zbarvená mláďata.

Reference

Literatura

• Čihař, Jiří: Teraristika, Praha, Práce, 1989.
• Moravec, Jiří: Procházka amazonským pralesem. Praha, Academia, 2009.
• Moravec, Jiří: Svět zvířat VII - Obojživelníci, plazi. Praha, Albatros, 1999.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu musurana černá na Wikimedia Commons

Zdroj