Miloslav Vojtěchovský (odbojář)

Miroslav Vojtěchovský
Jiná jména	Miloslav Vojtěchovský
Narození	10. února 1906 Strašnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. června 1942 (ve věku 36 let) Praha, Kobyliská střelnice Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	popraven zastřelením
Bydliště	Katteho čp. 12 (dnes ke Strašnické 1210/13, na místě statku je panelový dům), Praha-Strašnice
Povolání	odbojář a zámečník
Choť	Marianne Vojtěchovská, roz. Schlafová (rozvedeni)
Děti	Josef Vojtěchovský (* 11. února 1936)
Rodiče	Josef Vojtěchovský (1873–1938), Anna Vojtěchovská, roz. Sixtová (1884–1952)
Příbuzní	bratr Jiří Vojtěchovský (1917-2001), bratr Vlastimil Vojtěchovský (1911-?), synovec Miroslav Vojtěchovský (1947-1924)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav (někdy též Miloslav^{[pozn. 1]}) Vojtěchovský (10. února 1906 Strašnice – 30. června 1942 Praha, Kobyliská střelnice) byl český odbojář a spolupracovník škpt. Václava Morávka ze skupiny Tři Králové, podporovatel výsadkářů Anthropoid a Silver A z období druhé světové války popravený nacisty.

Miroslav Vojtěchovský se narodil 10. února 1906 ve Strašnicích (dnes Praha 10 – Strašnice) jako prvorozený syn Josefa Vojtěchovského (* 27. září 1873), majitele statku ve Strašnicích, a Anny Vojtěchovské, rozené Sixtové (* 19. února 1884), původem z Velimi. Rodiče byli oddáni 6. května 1905 v evangelickém chrámu Páně ve Velimi.^[1] Pokřtěn byl jako Miroslav Jan 18. února 1906 v evangelickém kostele sv. Salvátora v Praze 1 na Starém Městě.^[2][3] Měl dva mladší bratry, Vlastimila (* 12. března 1911, pokřtěný Vlastimil Josef)^[4] a Jiřího (* 16. září 1917). Další bratr Josef (Pepoušek), pokřtěný Josef Jan, zemřel v dětském věku (* 5. prosince 1908 – † 22. září 1910).^[5] Miroslavův strýc (matčin bratr) Josef Sixta (* 20. února 1890)^[6] byl známý pražský advokát.^[7]

Jeho rodiče se významně podíleli na vzniku strašnického farního sboru Českobratrské církve evangelické.^[8][9] Miroslavův dědeček Josef Vojtěchovský starší (1845–1931) byl prvním předsedou, jeho otec Josef Vojtěchovský mladší (1873–1938) byl místopředsedou evangelické kazatelské stanice ve Strašnicích založené v roce 1925. Rodina Vojtěchovských dokonce zapůjčila místnosti ve svém domě ke konání prvních bohoslužeb a v roce 1930 stála u zrodu strašnického sborového domu (dodnes na adrese Kralická 1001/4, Praha 10-Strašnice). V roce 1937 pak byl ustaven samotný sbor, který Vojtěchovští finančně podporovali, již roce 1931 pro tyto účely založili „Dotační fond rodiny Vojtě­chovských“.^[10]

Rodina Vojtěchovských byla rovněž aktivní v Sokole. Otec Josef Vojtěchovský byl členem TJ Sokol Strašnice již od jejího založení v roce 1908 a dlouhé roky působil ve vedení jednoty jako starosta či I. náměstek. Miroslavova matka Anna Vojtěchovská (1884–1952) se stala členkou v roce 1913 a členem byl i Miroslavův strýc (otcův bratr) Jan Vojtěchovský (1867–1926). Miroslav byl aktivní v Sokole od roku 1924, jeho bratr Vlastimil od roku 1932.^[11] Miroslav Vojtěchovský byl členem pořadatelského odboru jednoty Strašnice a župy Středočeské.^[12]

Vyučil se zámečníkem. Dne 4. prosince 1934 se v kostele sv. Salvátora v Praze 1 oženil s dcerou poštovního ředitele, Marianne Schlafovou (* 11. října 1914 v Praze).^[13] Jeho manželka byla židovského původu.^[8][14] Dne 11. února 1936 se jim narodil syn Josef. Na statku si Miroslav Vojtěchovský zřídil zámečnickou dílnu a autodílnu. Rodina Vojtěchovských na statku v Katteho ulici čp. 12 (dnes Ke Strašnické 1210/13) rovněž vyráběla a opravovala nákladní přívěsy a valníky.^[15][8][9] Manželství Miroslavovi nevydrželo dlouho – 23. března 1939 se rozvedl.^[13]

Miroslav Vojtěchovský se za německé okupace aktivně zapojili do sokolského odboje v rámci organizace „Jindra“.^[15] Na statku ukryl a tím zachránil archiv strašnické jednoty.^[12] Přes pplk. Václava Nováka z Uhříněvsi, Františka Kotrbu a bratry Miroslava a Otakara Šrámkových se i s bratrem Jiřím Vojtěchovským zapojil do odboje kolem pplk. Josefa Mašína a škpt. Václava Morávka.^[9][8]

Spolupracoval rovněž s radisty Jindřichem Klečkou a Otto Linhartem. V červenci až září roku 1941 vysílala ze statku Vojtěchovských vysílačka SPARTA I. V zimě a na jaře roku 1942 se zde konaly schůzky Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše (oba operace Anthropoid) a Josefa Valčíka (operace Silver A), ale i Oldřicha Dvořáka (operace Steel) s podporovateli parašutistů, např. s Ladislavem Vaňkem, Oldřichem Frolíkem, Karlem Pavlíkem, pplk. Václavem Novákem a s dalšími z řad ilegální odbojové organizace „Jindra“.^[14][15][16] Několikrát zde přespal škpt. Václav Morávek. V zahradním altánu u statku přespávali Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík.

Začátkem roku 1942 plánoval Miroslav Vojtěchovský ukrýt tři z parašutistů na statku ve Velimi u svých příbuzných. Zkontaktoval proto rodinu svého strýce z matčiny strany, Jindřicha Sixtu^[7] (* 16. listopadu 1903)^[17]. Sixtovi dokonce v prvním patře svého domu vybudovali speciální skrýš, která ale nakonec využita nebyla, protože Miroslavova teta dostala na poslední chvíli strach a odmítla takové riziko podstoupit.^[7]

V únoru a březnu 1942 se spolu s bratrem Jiřím Vojtěchovským, odbojáři okolo pplk. Václava Nováka a členy výsadku Anthropoid účastnil příprav doskokové (shazovací) plochy u Uhříněvse v blízkosti vršku Jankov. Skupina čekala dvakrát na přílet letadla. První očekávání příletu se nepodařilo kvůli počasí, hustě sněžilo. Letadlo nepřiletělo ani následující den.^[18][19] Doskokové plochy v okolí Uhříněvsi nakonec využity nikdy nebyly.

Miroslav Vojtěchovský byl zatčen 15. května 1942 na základě udání, že přechovává zbraně a vysílačku. Gestapo zatklo a vyšetřovalo i jeho nejmladšího bratra Jiřího Vojtěchovského,^{[pozn. 2]} pozdějšího evangelického faráře.^[20][21] Ten byl ale po několika dnech propuštěn pro nedostatek důkazů.^[15] Prostřední z bratrů, Vlastimil Vojtěchovský,^[22] zatčení unikl, protože v té době pobýval ve Skotsku na studiích.^[23] Živil se jako účetní.^[11]

Miroslav Vojtěchovský byl odsouzen k trestu smrti a 30. června 1942 zastřelen na Kobyliské střelnici v Praze. Jeho bývalá manželka Marianne^[24] skončila v Terezíně. Buď byla deportována do Osvětimi, kde 11. listopadu 1942 zahynula v plynové komoře,^[15][25] nebo, jak uvádí Jaroslav Čvančara, byla 4. února 1945 zavlečena do terezínského ghetta k "uzavřenému pracovnímu nasazení" a její další osud není znám.^[9]

Dne 13. září 1946 udělil prezident republiky Miroslavu Vojtěchovskému Československý válečný kříž In memoriam.^[15]

• Jeho jméno (Miroslav Vojtěchovský, 36) je uvedeno na pamětní desce popravených na Kobyliské střelnici.^[26]
• Jméno Miroslav Vojtěchovský je uvedeno na pamětní desce Obětem 2. světové války, umístěné v budově strašnického sboru Českobratrské církve evangelické na adrese Praha 10, Kralická 1001/4. Na desce je nápis: "PAMÁTCE NAŠICH PADLÝCH A UMUČENÝCH 1939 -1945 FAUL FRANTIŠEK, HÁJEK VLADIMÍR, HEJL FRANTIŠEK, HEJLOVÁ MILADA, HERZÁNOVÁ OTILIE, JELÍNEK RUDOLF, PAVLÍČEK JAN, ŠOLC MILOŠ, VINŠ FRANTIŠEK, VIRT OTAKAR, VOJTĚCHOVSKÝ MIROSLAV, ZDRCHANÝ KAREL. ČESKOBRATRSKÝ EVANGELICKÝ SBOR V PRAZE XIII."^[27]
• Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětem 2. světové války na průčelí budovy strašnické sokolovny, na adrese Saratovská 400/4, 100 00 Praha 10 - Strašnice. Na desce je nápis: "ZA NAŠÍ SVOBODU ŽIVOT POLOŽILI 1939 – 1945 (následuje výčet jmen) VOJTĚCHOVSKÝ M.^[28]
• Na hrobě rodiny Vojtěchovských na Olšanských hřbitovech I je uvedeno jeho jméno: "MIROSL. VOJTĚCHOVSKÝ * 10. II. 1906 ZASTŘELEN 30. VI. 1942".

• 
  Statek bratří Vojtěchovských na dobové fotografii
• 
  Autodílny M. Vojtěchovský, reklamní inzerát, r. 1933 (v letech 1906—1940 se ulice jmenovala Vinohradská, 1940—1945 Katteho)
• 
  Rodina Vojtěchovských, zleva: matka Anna Vojtěchovská, synové Miroslav, Vlastimil, Jiří, a otec Josef Vojtěchovský, cca. 1930
• 
  Rodina Sixtových (strýc Jindřich s manželkou a syny) před statkem ve Velimi, kde M. Vojtěchovský plánoval ukrýt parašutisty
• 
  Pamětní desky se jmény popravených na Kobyliské střelnici
• 
  Detail desek se jmény popravených dne 30. června 1942, Kobyliská střelnice
• 
  Pamětní deska na budově strašnické sokolovny se jménem M. Vojtěchovského
• 
  Rodinný hrob Vojtěchovských na Olšanských hřbitovech I v Praze
• 
  Rodinný hrob Vojtěchovských na Olšanských hřbitovech I v Praze, detail
• 
  Rodinný hrob Vojtěchovských na Olšanských hřbitovech I v Praze, detail se jménem Miroslava Vojtěchovského

• ČVANČARA, Jaroslav. Anthropoid: příběh československých vlastenců. Praha: Centrum české historie, 2021. ISBN 978-80-88162-22-3
• PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: Místa – události – lidé. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2256-1
• ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
• ŠMEJKAL, Pavel. Padevět, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2753-5
• ŠMEJKAL, Pavel. Silver A. Praha: Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2808-2
• PADEVĚT, Jiří. Tři králové. Odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2677-4
• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7.
• ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, svazek 4. Praha: Scriptorium a Archiv hl. m. Prahy, 2022. ISBN 978-80-86852-92-8, ISBN 978-80-86852-48-5, ISBN 978-80-87271-73-5.

Zdroj