Milada Marešová

Milada Marešová
Milada Marešová, asi 1930
Milada Marešová, asi 1930
Narození 16. listopad 1901
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. února 1987 (ve věku 85 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání VŠUP, AVU
Povolání malířka, ilustrátorka
Rodiče František Mareš
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec František Mareš
sestra Boleslava Marešová

Milada Marešová (16. listopadu 1901, Praha[1] – 19. února 1987, Praha) byla česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresbě a ilustrátorské tvorbě. Byla inspirována expresionismem německého ražení (die Neue Sachlichkeit, česky Nová věcnost), který byl českými umělci doby meziválečné vesměs odmítán. Dále pak malíři Picassem, Boschem a Henrim Rousseauem. Tématem obrazů jí bylo město a lidé, a to zejména ženy v různých situacích a s rozličným sociálním postavením. Dalším výrazným tématem jejích děl jsou sociální problémy.

Život

Milada Marešová se narodila do rodiny profesora Františka Mareše, fyziologa a filosofa. Studovala nejprve na Uměleckoprůmyslové škole (UMPRUM), pak u Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění (od roku 1919). V rámci studií se dostala do Berlína a Paříže, kde v roce 1923 studovala u českého výtvarníka Františka Kupky. První samostatnou výstavu měla v Topičově salonu v Praze v roce 1925. Do uměleckého světa ale výrazně vstoupila až výstavou v Aventinské mansardě (1930). Ilustrovala mnoho knih, bibliofilií a časopisů (Lidové noviny, Prager Presse, České slovo, Pestrý týden, Ženský svět).

Malířka vytvořila počátkem 20. let rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů pohádkových příběhů pro tzv. „domácí biograf“.

Za spolupráci s ilegálním časopisem V boj Vojtěcha Preissiga byla v roce 1940 zatčena a odsouzena k 12 letům vězení. Po válce vstoupila do KSČ, v roce 1969 z ní vystoupila na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po skončení 2. světové války pracovala především v oboru dětské ilustrace. Malovat znovu začala na počátku 60. let po návratu z cesty do Číny. Poslední obrazy nakreslila v roce 1983, ke konci života jí bránila v práci Alzheimerova nemoc.

Výstavy

Spisy

  • MAREŠOVÁ, Milada. Waldheimská idyla. Příprava vydání Martina Pachmanová. 2. rozšířené, upravené. vyd. Praha: Academia, 2009. 205 s. ISBN 978-80-200-1785-7. 

Odkazy

Literatura

  • MAREŠOVÁ, Milada. Milada Marešová : domácí biograf. Příprava vydání Martina Pachmanová. Řevnice, Praha: Arbor vitae, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009. 103 s. ISBN 978-80-87164-25-9. (česky, anglicky) 
  • PACHMANOVÁ, Martina. Milada Marešová. [s.l.]: Argo, Moravská galerie v Brně, 2008. ISBN 978-80-7203-987-6. 
  • heslo Marešová, Milada. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. ISBN 80-86171-13-2. Svazek VIII..
  • LAHODA, Vojtěch. Civilismus, primitivismus a sociální tendence v malířství dvacátých a třicátých let. In: Vojtěch Lahoda a kol. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV/2. S. 83.
  • TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 3. Praha: SNKLHU, 1955. Heslo Marešová, Milada, s. 125. 
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Marešová, Milada, s. 90–91. 

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech

Související články

Externí odkazy

Zdroj