Miřetice u Vintířova

Miřetice u Vintířova
Náves
Náves
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Radonice
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°18′53″ s. š., 13°16′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 29 (2021)[1]
Katastrální území Radonice u Kadaně (13,17 km²)
Nadmořská výška 320 m n. m.
PSČ 431 55
Počet domů 14 (2011)[2]
Miřetice u Vintířova
Miřetice u Vintířova
Další údaje
Kód části obce 138266
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miřetice u Vintířova (německy Meretitz) jsou malá vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov. Nachází se asi dva kilometry od Radonic. Leží v katastrálním území Radonice u Kadaně o výměře 13,17 km².[3]

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Mirata ve významu ves lidí Miřatových. Jméno Mirata vychází ze staročeského výrazu mier (mír) nebo miera (míra). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Mirzeticz (1394), Meretitz (1787 a 1846) a Miřetice u Vintířova (1854).[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1394, kdy jsou zmiňováni Pešek a Buda z Miřetic.[5] Ovšem podle listiny z roku 1367 patřila k panství hradu Hasištejn, které tehdy měli v zástavě bratři Heřman a Bernard ze Šumburku.[6] V šestnáctém století byla vesnice připojena k vintířovskému panství, jehož součástí zůstaly až do roku 1850, kdy se stala součástí Vintířova.[5]

Zatopený hnědouhelný lom Anna Eleanora

Třicetiletá válka Miřetice příliš nepostihla. Ve čtrnácti domech zde žilo pět sedláků, sedm chalupníků a dvě rodiny závislé na obci. Dohromady měli třináct potahů, sedmnáct krav, šestnáct jalovic, 23 ovcí a 76 prasat. K vesnici patřilo 226 strychů orné půdy. Jeden z chalupníků provozoval šenk. Před koncem osmnáctého století se počet usedlostí zvýšil na 27 a v roce 1843 žilo ve 28 domech 143 obyvatel. Od roku 1886 se vesnice stala samostatnou obcí, ale neměla vlastní kostel ani školu.[5]

V těsném sousedství vesnice fungoval od počátku padesátých let devatenáctého století důl Jan vybudovaný A. Stöcklem. Brzy po otevření produkoval 1400 tun uhlí ročně a těžba zesílila po odvodnění terénu, které umožnilo těžbu svrchní sloje povrchovým lomem. Do roku 1887, ve kterém byl provoz dolu zastaven, se v něm vytěžilo asi sto tisíc tun uhlí. V roce 1918 ve stejné lokalitě otevřela Radonická uhelná společnost povrchový lom Anna Eleanora. Po vytěžení několika tisíc tun nekvalitního uhlí byl lom nejpozději v roce 1922 uzavřen.[7] Z lomu se zachovala zatopená jáma a zbytky železniční vlečky, kterou se uhlí odváželo k radonickému nádraží.[8]

Fragment můstku železniční vlečky

Během druhé světové války sloužil dům čp. 18 jako zajatecký tábor pro dvacet válečných zajatců z Francie.[9]Vysídlení Němců z Československa a zřízení blízkého vojenského újezdu způsobilo hlubokou stagnaci, v jejímž důsledku musela být zbořena značná část domů a dochovaná zástavba byla ještě na začátku 21. století ve zchátralém stavu. Zejména severní strana návsi si však uchovala určitou urbanistickou a památkovou hodnotu.[10]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 192 obyvatel (z toho 97 mužů), z nichž bylo osm Čechoslováků a 184 Němců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 151 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 150 Němců. I tentokrát byli všichni římskými katolíky.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[13][14][15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 170 143 156 152 165 192 151 95 63 55 48 31 33 32 29
Domy 27 30 28 28 29 30 31 29 16 13 14 13 13 14 14

Obecní správa

Miřetice jsou místní částí obce Radonice. V roce 1869 byly osadou Vintířova a při sčítání lidu v letech 1880–1890 byly pod názvem Miřetice u Radonice samostatnou obcí v okrese Kadaň. Do téhož okresu spadaly také v období 1900–1950, ovšem pod jménem Miřetice u Vintířova. Od roku 1961 se uvádí jako místní část Radonic v okrese Chomutov.[16]

Pamětihodnosti

Boží muka

Na jižní straně návsi stávaly rozměrné usedlosti, zatímco stranu severní zaujala menší hospodářství, z nichž některá snad vznikla rozdělením větších statků. Přímo na návsi a na její západní straně byla postavena řada chalupnických a domkářských domů. Jediným dochovaným domem s hrázděným patrem je bývalé čp. 13. Většina domů byla postavena v klasicistním a ekletickém slohu, ale dochovala se ve zmodernizovaných podobách (čp. 12, 14, 15 a 16). Nejhonosnějším domem je čp. 17.[10]

Na jižním okraji vesnice stojí památkově chráněná boží muka.[17] K domu čp. 28 je přistavěna obdélná kaple svaté Anny[18] ze druhé poloviny osmnáctého století.[19] Má zbouranou původní střechu se sanktusníkem a využívá se jako skladiště.[18] V mezi v polích na západ od vesnice stojí zděná výklenková kaple se zničenými fasádami.[20]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-24. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 90. 
  5. ↑ a b c VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Miřetice, s. 39–58. Dále jen Valeš (2001). 
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hasištejn – hrad, s. 129. 
  7. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 150. 
  8. ↑ Železnice Radonice odbočka-Miřetice Anna-Eleonora důl [online]. Zrušené a zaniklé železnice v ČR, 2014-12-10 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Valeš (2001), s. 21.
  10. ↑ a b PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl IV. Ústecký kraj. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 167–168. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  15. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 322. 
  17. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-02]. Identifikátor záznamu 153969 : Boží muka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  18. ↑ a b Kaple svaté Anny [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Miřetice u Vintířova, s. 397. 
  20. ↑ Kaplička [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj