Matyáš Šlik

Matyáš Šlik
hraběcí podoba rodového erbu Šliků
hraběcí podoba rodového erbu Šliků
Narození 1410
Úmrtí 16. září 1487 (ve věku 76–77 let)
Loket
Povolání progenitor
Choť Kunhuta ze Schwarzenbergu[1]
Děti Kašpar II. Šlik
Mikuláš Šlik
Konstancie Šliková[2]
Jeroným I. Šlik[3]
Anna Šliková z Pasounu a Holíče[3]
Rodiče Jindřich I. Šlik a Konstancie z Collalto a San Salvatore[3]
Rod Šlikové
Příbuzní Kašpar Šlik a Jindřich II. Šlik (sourozenci)
Štěpán I. Šlik, Jeroným II. Šlik, Vavřinec Šlik, Jindřich II. Šlik a Valpurga Šliková[3] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matyáš Šlik (německy Mathäus Schlick, či také Matthes Schlick, asi 1400 – 16. září 1487) byl český šlechtic, pán na Lokti, Falknově, Ostrově a Holíči, byl český šlechtic, místodržitel a purkrabí. Byl bratrem kancléře Kašpara Schlicka.

Život

Matyáš Šlik pocházel z vlivného českého šlechtického rodu Šliků. Narodil se v Chebu jako jedno z osmi dětí podnikatele a rádce Jindřicha Šlika a Konstancie z Collalta markraběnky z Trevisa.

Od roku 1431 sloužil jako tajemník krále Zikmunda. Byl spoludědicem města a panství Loket, který byl jeho rodu udělen jako náhrada za ztrátu italského města Bassano.

V roce 1432 se zapsal na univerzitu v Bologni a o rok později byl jmenován proboštem ve Staré Boleslavi. 31. května 1433 byli on a jeho bratr Kašpar císařem Zikmundem v Římě na mostě přes Tiberu povýšeni do rytířského stavu. O několik měsíců později byl Matyáš jmenován falckrabětem.

Básník Osvald z Wolkensteinu ho zmiňuje jako účastníka cesty do Říma během útoku na Ronciglione.[4]

Dne 27. ledna 1434 se stal císařským baronem,[5] 31. října 1437 byl jmenován říšským hrabětem z Pasounu (Bassano del Grappa) a v roce 1449 hrabětem z Holíče. V letech 1436–1436 působil jako guvernér a správce měst Loket a Cheb.[6] Kašpar Šlik a jeho bratři si měli falšováním dokumentů přivlastnit různé tituly a majetky.[7] V roce 1435 Matyáš a jeho bratr Kašpar Šlik jako dar od císaře Zikmunda obdrželi panství Falknov (Sokolov) a Jindřichovice, avšak teprve potvrzením císaře Albrechta z 22. ledna 1438 se převod vlastnictví stal legálním. V roce 1436 mu císař zastavil zlatou obětinu erfurtských Židů.

Po smrti staršího bratra Kašpara Matyáš v roce 1449 převzal purkrabský úřad v Lokti. Běkem 38 let jeho vlády tvrdou rukou došlo ke konfliktům s chebskými občany, kteří se postavili otevřeně proti němu. Byl obviňován z arogance a touhy po moci.[8]

Během husitských válek, ve kterých se Matyáš Šlik coby člen katolické unie postavil proti králi Jiřímu z Poděbrad, byla Šlikova území zničena a vypleněna.

V roce 1462 zakoupil panství Hartenberg. V 1471 se pokusil postoupit léno Loket a Ostrov saskému kurfiřtovi, čemuž však loketští občané zabránili. Při rozdělování dědictví v roce 1472 získal Matyáš alodiální panství Loket, Falknov a Jindřichovice a jeho synovec Václav Šlik panství Hartenberg, Luby (Schönbach) a Cheb.

Závěr života

Kostel sv. Václava v Lokti pod královským hradem, místo posledního odpočinku Matyáše Šlika.

Matyáš Šlik zemřel v den sv. Ludmily roku 1487 a byl pohřben v loketském kostele sv. Václava po levé straně oltáře.[9] Nápis na jeho náhrobku zněl:

„ „qui justo titulo Dominus Eindogae ad quinquaginta duos annos possedit, cuius anima sit in pace!“ “

Dědictví po něm bylo rozděleno mezi jeho tři syny, Mikuláše, Jeronýma a Kašpara.[10] Ti si také rozdělili hraběcí panství na linie falknovskou, loketskou a ostrovskou, z nichž posledně jmenovaná existuje dodnes.[11]

Rodina

Hrabě Matyáš Šlik se oženil s Kunhutou ze Schwarzenberka († 2. září 1469 v Chebu), dcerou Erkingera I. ze Seinsheimu svob. pána ze Schwarzenbergu. Manželé měli několik dětí:[12]

  • Mikuláš († 1522), ⚭ Barbora Schenková z Tautenburka († 1546)
  • Anna, ⚭ Bušek ze Seebergu
  • Kašpar (asi 1437–1505), ⚭ Alžběta z Gutenštejna
  • Jeroným († 1491), ⚭ ? z Zelkingu
  • Konstancie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mathäus Schlick na německé Wikipedii.

  1. ↑ August Sedláček: Šlik. In: Ottův slovník naučný.
  2. ↑ Šlik.
  3. ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  4. ↑ Cola di Rienzo. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. ↑ Anton Grassold. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ↑ Alfred Pennrich. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-95507-085-4. 
  8. ↑ Josef Pilz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ Johann Siebmacher, Otto Titan von Hefner. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  10. ↑ Adolph Franz Berger. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-662-33999-2. 
  11. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ Frank Baron Freytag von Loringhoven (Hrgb.): Europäische Stammtafeln. Stammtafeln zur Geschichte der europäischen Staaten, Band IV, Verlag von J. A. Stargardt, Marburg 1968, Tfl. 78.

Literatura

Související články

Externí odkazy

  • Schlick, Matthäus in der Deutschen Biographie, datum přístupu 04.06.2020.

Zdroj