Masakry v Kazani

Masakry v Kazani
Jáma Kazani, která se nachází na okraji Sarajeva. Topalović a jeho síly ji používali jako popraviště a masový hrob.
Jáma Kazani, která se nachází na okraji Sarajeva. Topalović a jeho síly ji používali jako popraviště a masový hrob.
Historické období Válka v Bosně
Cíl Převážně bosenskosrbští civilisté
Mrtví lidé 150[1]–200[2][3]
Datum duben 1992 - říjen 1993
Místo Sarajevo, Bosna a Hercegovina
Pachatelé Mušan Topalović, 10. horská brigáda Armády Bosny a Hercegoviny
Souřadnice 43°50′50″ s. š., 18°26′8″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vraždy v kazanských jámách představovaly hromadné vraždy převážně etnických Srbů, žijících v obleženém Sarajevu, silami Mušana Topaloviće, velitele 10. horské brigády armády Republiky Bosna a Hercegovina během bosenské války.[4][5][6]

Zločiny

Pamětní deska Mušana „Caco“ Topaloviće v Sarajevu

Mušan Topalović, přezdívaný „Caco“, byl předválečný rockový hudebník a gangster, který se na začátku války stal velitelem jednotky se sídlem v Sarajevu.[7] Podílel se také na organizaci Vlastenecké ligy a polovojenských jednotek Zelených baretů.[8] Topalović byl spolu s Jusufem Prazinou, Ismetem Bajramovićem a dalšími jedním z klíčových zločinců, kteří měli za úkol bránit město během raných fází války.[9]Ramiz Delalić, který velel 9. horské brigádě v Sarajevu, a Topalović, který velel 10. brigádě, ovládali velkou část obleženého hlavního města.[10] Topalović ovládal oblast od Skenderije na levém břehu Miljacky na východ.[9] Uplatňoval absolutní moc nad čtvrtěmi, dával dohromady rekruty, provozoval pašování na černém trhu, unášel a vykupoval bohaté lidi, organizoval znásilňování, přiděloval prázdné domy a pravděpodobně popravil více než 400 srbských bojovníků a civilistů.[8]

V jednom zdokumentovaném případě byla šestičlenná rodina zastřelena automatickými zbraněmi, když se sešla k obědu, útočníky, kteří měli na sobě uniformy Vlastenecké ligy.[7][11]Jovan Divjak, etnický srbský generál sloužící v Armádě Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH), řekl, že místní úřady identifikovaly vrahy během několika hodin, ale policie zablokovala vyšetřování – stejně jako v mnoha jiných případech protisrbského násilí.[7]

Jáma Kazani se nacházela na hoře Trebević, pod pozicemi Armády Republiky Srbské (VRS), přibližně 1,5 kilometru (0,93 mil) jižně od centra města.[5] Caco a jeho muži ji použivali jako místo pro vraždy a jako masový hrob svých obětí.[6] Srbští civilisté byli obklíčeni, biti a poté zabiti, často tak, že jim byla podříznuta hrdla a byla jim useknuta hlava, než byla jejich těla zatlačena do jámy.[12][13]

27. května 1993 Divjak informoval bosenského prezidenta Aliju Izetbegoviće o zločinech spáchaných proti srbským civilistům v Sarajevu.[14] Poslal pětistránkový dopis, který nejen podrobně popsal vraždy prováděné polovojenskými jednotkami, ale také jmenoval více než tucet lidí, kteří byli uneseni a zabiti.[15]

Časopis Dani byl mezi prvními publikacemi, které psaly o Topalovićových zločinech proti sarajevským Srbům. Ve svém vydání z 29. ledna 1993 zveřejnil třístránkový článek o utrpení a postavení Srbů ve městě. Ve 22 hlášených incidentech bylo potvrzeno, že bylo zabito 39 lidí, z nichž všichni kromě dvou byli etničtí Srbové, zatímco národnost dalších dvou obětí nebyla známa.[16]

Zatčení

26. října 1993 zahájila bosenská vláda policejní akci s krycím názvem „Operace Trebević 2“ s cílem vypořádat se s kriminalitou ve vlastních řadách a vrátit do systému vojenské skupiny odpadlíků. Akce byla namířena proti 9. motorizované a 10. horské brigádě Armády Republiky Bosna a Hercegovina a jejím velitelům.[17] Bosenské policejní jednotky rozpustily Cacovu polovojenskou skupinu, zatkli 16 vojáků a Caca zabili; jeden bosenský generál ho označil za „nepohodlného svědka“ válečných zvěrstev.[15] Cacovi komplicové byli obžalováni, ale po procesu u vojenského soudu v Sarajevu dostali minimální tresty. Čtyři lidé byli odsouzeni k šesti letům vězení každý: Esad Tucaković, Zijo Kubat, Refik Čolak a Mevludin Selak, zatímco osm bylo odsouzeno na deset měsíců každý za neoznámení zločinu a pachatelů.[18] Celkem bylo za různá zvěrstva odsouzeno 14 vojáků, přičemž většina si odseděla několik měsíců.[15]

Tucaković popsal během svého procesu mučení a vraždu manželů Vasilije a Any Lavrivových.[pozn. 1] Poté, co popsal, jak Vasilije Lavriva udeřil a zabil podříznutím hrdla, pokračoval:

Vzal jsem svůj nůž – byl 40 centimetrů dlouhý – a odřízl jsem jí [Aně Lavriv] hlavu od těla. Její mrtvolu jsem strčil do jámy a její hlavu nechal na zemi. Poté jsem běžel do zákopu. Měl jsem krev na rukou a oblečení. Umyl jsem se, takže zabití dalších dvou lidí jsem neviděl. Když jsem se vrátil na velitelství brigády, bylo mi řečeno, že Caco byl s mou prací spokojen.[15]

Vztah bosenské vlády s Cacem a jeho polovojenskou skupinou se ukázal být komplikovaný, protože jejich obrana města během obléhání byla prioritou.[17] Alibabić a jiní obviňují, že Caco byl odstraněn ne proto, že by byl velitelem mimo kontrolu, ale proto, že se stal politickou odpovědností pro Izetbegoviće a jeho vnitřní okruh politických vůdců SDA, kteří byli spoluviníky jeho špinavé práce.[17] Caco byl slavnostně pohřben na mučednickém hřbitově Kovača během pohřbu organizovaného Zelenými barety v prosinci 1996, který přilákal velký dav asi 10 000 lidí, což způsobilo zděšení mezi liberálně smýšlející veřejností v Sarajevu a přimělo generála Divljaka, aby Izetbegovićovi napsal protestní dopis.[21]

Počet mrtvých

Vyšetřovatelé provedli exhumaci masových hrobů v jámě Kazani, přičemž po několika dnech bylo nalezeno 29 těl.[15] Práce však byly náhle zastaveny ministerstvem vnitra a již nikdy nebyly obnoveny.[15] "V jámě bylo jasně více než 29 těl," řekl Munir Alibabić, který byl v té době policejním šéfem Sarajeva a měl na starosti vyšetřování, "ale dostal jsem rozkaz zastavit veškerou práci. Když jsem se ptal ministra vnitra, řekl mi, že jde o prezidentský příkaz. Mám podezření, že najít velké množství těl bylo politicky nepohodlné."[15] Z 15 identifikovaných obětí bylo 10 Srbů, 2 Ukrajinci (Ana a Vasilj Lavrovovi), 2 Chorvati a jeden Bosňák.[20]

Celkový počet obětí zabitých v Kazani není znám, odhady se pohybují od několika desítek až po stovky.[22] Odhady obětí srbských civilistů zabitých v bosenskou vládou drženém Sarajevu vedené představiteli Federace Bosny a Hercegoviny říkají „nejméně 150“.[23] Akce polovojenských jednotek vedly tisíce Srbů k útěku z města, zejména v létě 1992.[23] Ke konci války se počet Srbů v Sarajevu odhadoval na několik desítek tisíc, méně než 20 % z těch, kteří žili ve městě v roce 1991.[23]

Připomenutí

Památník v Kazani byl oficiálně odhalen 15. listopadu 2021.

První veřejné uctění památky zločinů v Kazani uspořádala nevládní agentura UDIK v Sarajevu v roce 2014.[24] V roce 2016 bosenský politik Bakir Izetbegović, syn Aliji Izetbegoviće, vzdal hold sarajevským srbským válečným obětem návštěvou jámy Kazani a položením květin na okraji rokle.[25]

Památník

Několik bosenských nevládních organizací včetně UDIK po léta vyzývalo město Sarajevo, aby postavilo obětem zabitým v Kazani v centru Sarajeva pomník.[26] V prosinci 2020 městská rada Sarajeva zařadila památník obětem v Kazani do plánu pomníků, které mají být financovány a postaveny v roce 2021.[27] V květnu 2021 město vyhlásilo soutěž na návrh památníku obětem zabitým v Kazani.[28]

12. listopadu 2021 městská správa Sarajeva postavila pomník v Kazani. 15. listopadu Benjamina Karić, Milan Dunović a vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu Christian Schmidt odhalili pomník.[29] UDIK, který byl jedním z iniciátorů památníku, a rodiny obětí se odhalení nezúčastnily poté, co vyšlo najevo, že jména pachatelů budou na desce vynechána.[4][30] To byl jeden z hlavních požadavků UDIK, multietnické strany Naša stranka a rodin obětí během procesu návrhu.[31][32][33] Jiní, jako Asociace vítězů Zlaté lilie a Zlatého policejního odznaku, Asociace veteránů Vlastenecké ligy, Asociace generálů Bosny a Hercegoviny, SDA a výbory kantonu z řad sociální demokracie, podpořili opomenutí pachatelů.[34][35][36][37][38]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V dřívějších publikacích jsou obě oběti označovány jako srbský pár a jsou uvedeny jako Vasilij a Ana Lavrivovi.[15][19] Následně byli identifikováni jako občané Ukrajiny a jejich příjmení bylo uvedeno jako Lavrov.[20]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazani pit killings na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LJUBAS, Zdravko. Fate Unknown: The Long Search for Sarajevo's Missing Serbs [online]. BIRN, 1 August 2019. Dostupné online. 
  2. ↑ FBIS Daily Report: East Europe, Issues 74-84. [s.l.]: The Service, 1996. 
  3. ↑ International Human Rights Reports, Volume 7. [s.l.]: Human Rights Law Centre, Department of Law, University of Nottingham, 2000. 
  4. ↑ a b DZAFERAGIC, Nejra. Sarajevo Unveils Memorial to Victims of Kazani Pit Killings. Balkan Insight. 15 November 2021. Dostupné online. 
  5. ↑ a b RISTIC, Mirjana. Architecture, Urban Space and War: The Destruction and Reconstruction of Sarajevo. [s.l.]: Springer, 2018. Dostupné online. ISBN 978-3-31976-771-0. S. 194. 
  6. ↑ a b Moll 2015, s. 14.
  7. ↑ a b c GRIGOROVA MINCHEVA, Lyubov; ROBERT GURR, Ted. Crime-Terror Alliances and the State: Ethnonationalist and Islamist Challenges to Regional Security. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-13513-210-1. S. 80. 
  8. ↑ a b MANN, Michael. The Dark Side of Democracy: Explaining Ethnic Cleansing. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-52153-854-1. S. 418. 
  9. ↑ a b BURG, Steven L.; SHOUP, Paul S. The War in Bosnia-Herzegovina: Ethnic Conflict and International Intervention. [s.l.]: M.E. Sharpe, 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-56324-308-0. S. 138. 
  10. ↑ MAGAS, Branka; ZANIC, Ivo. The War in Croatia and Bosnia-Herzegovina 1991-1995. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-13634-092-5. S. 191. 
  11. ↑ SCHINDLER, John R. Unholy Terror: Bosnia, Al-Qa'ida, and the Rise of Global Jihad: Bosnia, Al-Qaida, and the Rise of Global Jihad. [s.l.]: Zenith Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-61673-964-5. S. 104. 
  12. ↑ WILKINSON, Tracy. New Confessions of Barbarity Surface in Sarajevo. Los Angeles Times. 28 November 1997. Dostupné online. 
  13. ↑ EVANGELISTA, Matthew; TANNENWALD, Nina. Do the Geneva Conventions Matter?. [s.l.]: Oxford University Press, 2017. Dostupné online. ISBN 978-0-19937-979-8. S. 222. 
  14. ↑ OHR SRT News Summary, 02 Dec. 1997 [online]. Office of the High Representative. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d e f g h HEDGES, Chris. Postscript to Sarajevo's Anguish: Muslim Killings of Serbs Detailed. The New York Times. 12 November 1997. Dostupné online. 
  16. ↑ Semir Mujkić. Časno novinarstvo [online]. Žurnal, 2019 [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c ANDREAS, Peter. Blue Helmets and Black Markets: The Business of Survival in the Siege of Sarajevo. [s.l.]: Cornell University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-80145-704-3. S. 94–96. 
  18. ↑ Edvin Kanka Ćudić. Laži i obmane [online]. Danas, 2020 [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ PORUBCANSKY, Mark J. Elusive Truth Begins to Surface as Bosnia Licks Its Wounds. Los Angeles Times. 26 April 1998. Dostupné online. 
  20. ↑ a b New Search for Bodies Urged at Sarajevo's Kazani [online]. BIRN, 7 March 2014. Dostupné online. 
  21. ↑ Moll 2015, s. 24-26.
  22. ↑ Les victimes serbes oubliées de Sarajevo. La Croix. Agence France-Presse, 8 July 2016. Dostupné online. (French) 
  23. ↑ a b c DONIA, Robert J. Sarajevo: A Biography. [s.l.]: University of Michigan Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-47211-557-0. S. 323. 
  24. ↑ Edina Kamenica. Priča koja ne govori samo o zločinu: Moji roditelji nemaju grob, zaklali su ih na Kazanima [online]. Oslobođenje, 2020 [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Bosnian Muslim leader pays tribute to Sarajevo Serb victims [online]. Agence France-Presse, 13 June 2016. Dostupné online. 
  26. ↑ Više udruženje zahtijevaju izgradnju memorijala u Sarajevu za žrtve ubijene na Kazanima [online]. Patria, 2020-10-05 [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. 
  27. ↑ Izgradnja spomenika na Kazanima u planu Gradskog vijeća Sarajeva za 2021. godinu [online]. Detektor, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ Grad Sarajevo objavio tender za podizanje spomenika na lokalitetu Kazani [online]. Detektor, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ (FOTO) Postavljen spomenik na Kazanima: Ko je počinio zločin? [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  30. ↑ BEGIC, Jasmin. Sarajevo to Build Massacre Memorial without Naming Perpetrators. Balkan Insight. 27 October 2021. Dostupné online. 
  31. ↑ Spomenikom se mora pokazati poštovanje [online]. Oslobođenje, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  32. ↑ Naša stranka traži da spomenik na Kazanima sadrži da su žrtve ubili pripadnici Armije RBiH [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  33. ↑ Ovo je konačni prijedlog Naše stranke za tekst spomenika na Kazanima [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  34. ↑ Zlatni ljiljani o prijedlogu teksta Naše stranke za spomenik na Kazanima: Ovo je sramota [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  35. ↑ Patriotska liga BiH: Zločin na Kazanima su počinili pojedinci koji su djelovali autonomno, ne ARBiH [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ FB / Udruženje generala BiH podržalo prijedlog Benjamine Karić za Kazane [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  37. ↑ KO SDA: Ne smije se optuživati časna Armija RBiH, zločin na Kazanima su počinili odmetnuti pojedinci [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  38. ↑ SDP podržao izvorni tekst na spomeniku na Kazanima: Ne može se zločin pripisati Armiji BiH [online]. Klix, 2020-12-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • The Fixer: A Story from Sarajevo (2003) − Joe Sacco
  • Ratni zločini na Kazanima: presude (2016, 2020) − UDIK
  • Sarajevo’s most known public secret: Dealing with Caco, Kazani and crimes committed against Serbs in besieged Sarajevo, from the war until 2023 (2015, 2016, 2024) − Nicolas Moll

MOLL, Nicolas. "Sarajevska najpoznatija javna tajna": Suočavanje sa Cacom, Kazanima i zločinima počinjenim nad Srbima u opkoljenom Sarajevu, od rata do 2015. Sarajevo: Friedrich Ebert Foundation, 2015. Dostupné online. ISBN 978-9958-884-43-6. 

Zdroj