Martin Bezouška

Mgr. Martin Bezouška
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
(v letech 2015–2021 také místopředseda RRTV)
Ve funkci:
16. května 2009 – 16. května 2015
Ve funkci:
24. května 2015 – 24. května 2021
Stranická příslušnost
Členství Nezávislí
Nestraník
do Senátu za NEZ (2004)

Narození 20. dubna 1955 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Martina Ema Gasparovič
Rodiče Bohumil Bezouška
Děti synové Jan, Patrik a Jáchym a dcera Anna
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Profese scenárista, novinář, spisovatel a filmový režisér
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Martin Bezouška (* 20. dubna 1955 Praha) je český scenárista a dramaturg, v letech 2009 až 2021 člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.[1]

Život

Narodil se v herecké rodině, jeho otec byl Bohumil Bezouška. Po absolvování gymnázia (19701974) vystudoval v letech 19751980 obor scenáristika a dramaturgie na FAMU (získal tak titul Mgr.). Už během studia vydal dvě prozaické knihy – Poslední polonahé prázdniny (Melantrich 1978) a Dlouhá samota (Mladá fronta 1980). FAMU absolvoval celovečerním filmem AEIOU (námět, scénář a režie spolu s Dušanem Kukalem), ten byl však deset let v trezoru a autorům hrozilo vyloučení ze školy.

V letech 19811991 se živil jako scenárista a dramaturg Filmového studia Barrandov. Od roku 1992 pracoval jako kreativní ředitel významných komunikačních a reklamních agentur – Young & Rubicam a Česká reklamní/TBWA (19921997), Ark/Thompson a Publicis (19992004) či Trilabit a Size (20062009). [2]

Mezi lety 1998 a 1999 byl ředitelem programu TV Prima a České televize. V letech 20052006 působil jako ředitel odboru komunikace na Ministerstvu kultury ČR. Od roku 2005 také přednáší na Katedře marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.[3][4]

Nikdy nebyl a není členem žádné politické strany. Pouze ve volbách do Senátu PČR v roce 2004 kandidoval jako nestraník za hnutí NEZÁVISLÍ v obvodu č. 16 – Beroun. Získal 5,12 % hlasů a skončil tak na šestém místě.[5]

V květnu 2009 byl zvolen členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, v dubnu 2015 tento post obhájil (nominovala jej ČSSD).[6] Druhé funkční období mu začalo 24. května 2015.[7] Na začátku června 2015 byl navíc zvolen místopředsedou RRTV.[8] Funkci zastával do května 2021.[9]

Martin Bezouška je rozvedený, bývalá manželka Martina Ema Gasparovič je herečkou. Mají spolu čtyři děti – Jana (* 1985), Patrika (* 1993), Annu (* 1996) a Jáchyma (* 1998).

Filmografie

Námět:

  • 1979 AEIOU
  • 1985 Muž na drátě
  • 1989 Dynamit
  • 1991 Někde je možná hezky
  • 1995 Jak chutná smrt
  • 2006 Maharal – Tajemství talismanu

Scénář:

Režie:

Dramaturgie:

Odborný poradce:

Odkazy

Reference

  1. Složení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jmenný přehled členů od roku 1992 [online]. Praha: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. 
  2. Martin Bezouška [online]. Vakát nakladatelství [cit. 2015-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-15. 
  3. Mgr. Martin Bezouška [online]. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [cit. 2015-04-15]. Dostupné online. 
  4. Martin Bezouška [online]. Česká televize [cit. 2015-04-15]. Dostupné online. 
  5. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. – 6.11.2004, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 16 – Beroun, Výběr: všichni platní kandidáti dle čísla [online]. Český statistický úřad, 2004 [cit. 2015-04-15]. Dostupné online. 
  6. Strany poslaly do mediální rady i expolitiky. ANO se ale zlobí na ČSSD. iDNES.cz [online]. 2015-04-10 [cit. 2015-04-15]. Dostupné online. 
  7. Členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Stav ke dni: 25.5.2015 [online]. RRTV [cit. 2015-05-28]. Dostupné online. 
  8. Členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Stav ke dni: 2.6.2015 [online]. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [cit. 2015-06-02]. Dostupné online. 
  9. RRTV má šest nových členů, těm bývalým se však musí odškodnit za nezákonné odvolání z roku 2003. Česká média.cz [online]. 2021-04-14 [cit. 2021-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-15. 

Externí odkazy

Zdroj