Marta Šilarová

Marta Šilarová
Narození 2. října 1905
Krouna
Úmrtí 26. ledna 1943 (ve věku 37 let)
Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen
Choť Bedřich Šilar
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Plaketa obětem II. světové války v Chocni
Ss Cyril and Methodius Cathedral Names 01

Marta Šilarová, rozená Nekvindová (2. října 1905 Krouna – 26. ledna 1943 Mauthausen),[1] byla účastnice 2.odboje, která zahynula v koncentračním táboře v Mauthausenu jako jedna z obětí heydrichiády kvůli ubytování parašutisty ze skupiny Intransitive.

Život

Marta Nekvindová se narodila ve východních Čechách v obci Krouna u Hlinska do evangelické rodiny. Vdala se za Bedřicha Šilara a přestěhovala se do Němčí u Chocně, kde měla rodina hospodářství. Starala se o něj a o své 4 děti společně s 75letým tchánem. Její muž pracoval jako úředník u firmy Hynek Gotwald v Brandýse nad Orlicí,[2] která měla za 2.světové války například dodávat moskytiéry pro Erwina Rommella či sedačky do letadel Luftwaffe.[3]

Heydrichiáda

K zatčení Marty Šilarové došlo během Heydrichiády 4. června 1942, její muž byl zatčen již 1. června 1942 kvůli přechovávání parašutisty ze skupiny Intransitive. Její dva členové Václav Kindl a Bohuslav Grabovský se po opuštění seskokové lokality na Rožmitálsku v noci z 29. dubna na 30. dubna 1942 vypravili do východních Čech, kde měli kontakty na spolupracovníky obdržené již v Londýně. Kindl zamířil do Zaječice za starostou Bílkem, Grabovský byl zpočátku v Chrasti u Stanislava Dejdara a Antonína Mandíka. Oba výsadkáři se později přesunuli na Moravu a také se stali různou mírou spolupracujícími konfidenty gestapa. Manželé Šilarovi byli nejprve vězněni a vyslýcháni na gestapu v Pardubicích, později je převezli do věznice na pražský Pankrác. Odtud je odvezli do Terezína a poté do koncentračního tábora Mauthausenu 15. ledna 1943. Popraveni byli 26. ledna 1943, Bedřich Šilar střelou do týla, Marta Šilarová v plynové komoře.[4][5][6][7]

Děti

Jejich 4 děti – Miluše, které bylo 11let, Jiří, jenž měl v té době 10let, Slávek, který byl osmiletý, a čtyřletý Milan – byli po zatčení rodičů ušetřeny perzekucí či odvlečení na převýchovu do Německa pravděpodobně díky německy mluvícímu starostovi obce Janovi Stoupeneckému, který měl přesvědčit gestapo. Zůstaly žít v obci nejprve s dědem a s pomocí sousedů, později se o ně starala i sestra Marty Šilarové, Marie Nekvindová z Krouny, která byla její dvojče, a neměla vlastní rodinu. Byla těžce tělesně postižená, děti vychovávala až do jejich dospělosti. Po válce děti dostaly dohromady sirotčí důchod 180 Kč.[4]

Vyznamenání in memoriam

Marta Šilarová i její muž obdrželi 25. září 1946 Československý válečný kříž in memoriam.

Reference

  1. ↑ Kniha pokřtěných evang. reform. sboru v Krouně 1896-1908 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové. Dostupné online. 
  2. ↑ VĚRTELÁŘ, Jan. Nezapomínat na tyto lidi by mělo být důležitým úkolem národního svědomí. Svitavský deník [online]. 2011-01-31. Dostupné online. 
  3. ↑ DOMORÁDOVÁ, Lucie. Firma Hynek Gottwald – jeden z průkopníků kovového nábytku v českých zemích. Brno, 2011. 68 s. bakalářská práce. Filozofická fakulta MU. Vedoucí práce Dagmar Koudelková. Dostupné online.
  4. ↑ a b VĚRTELÁŘ, Jan. Doba zmaru a naděje. S. 11–13. Krounský zpravodaj [online]. Roč. 2010, čís. 4, s. 11–13. Dostupné online. 
  5. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 80 let [online]. Fronta.cz. Dostupné online. 
  6. ↑ Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20. Dostupné online. 
  7. ↑ ČECH, Pavel. Odboj v období 2. světové války v okrese Chrudim. , 2011. 41 s. bakalářská práce. Fakulta filozofická Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Václav Veber. Dostupné online.

Zdroj