Markus Sittikus von Hohenems (salcburský arcibiskup)
| Marcus Sitticus von Hohenems Markus Sittikus IV. z Hohenemsu | |
|---|---|
 Portrét s vedutou zámku Hellbrunn
| |
| Narození |
24. června 1574 Hohenems  Habsburská monarchie
|
| Úmrtí |
9. října 1619 Salcburk Habsburská monarchie
|
| Povolání | katolický kněz, duchovní a teolog |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Jakub Hanibal I. z Hohenemsu a Klára Medicejská |
| Funkce |
arcibiskup salcburský kardinál |
| Citát | |
| Numen vel dissita iungit. | |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Markus Sittikus hrabě z Hohenemsu (též Marcus Sitticus IV. de/von Hohenems, 24. června 1574, Hohenems – 9. října 1619, Salcburk) byl rakouský šlechtic a římskokatolický duchovní, který byl v letech 1612–1619 salcburským knížetem-arcibiskupem a kardinálem.
Život
Hrabě Markus Sittikus z Hohenemsu pocházel ze šlechtického rodu pánů z Emsu. Narodil se jako čtvrté z pěti dětí Jakuba Hanibala I. hraběte z Hohenemsu (1530–1587) a jeho manželky Hortensie z Borromea (1551–1578), kteří byli oddáni roku 1565 v Římě. Jeho starší bratr Kašpar získal výhodu dědice panství.
Markus byl již od dětství předurčen pro duchovní dráhu. Jako třináctiletý od svého strýce, kardinála Marka Sittika Altemse obdržel kanonikát při biskupství v Kostnici, dále v roce 1589 kanonikát v Salcburku a roku 1605 kanonikát v Augsburgu, poslední dva po intervenci svého bratrance Volfa Dětřicha z Raitenau, po němž byl také zvolen salcburským knížetem-arcibiskupem[1] a kardinálem.[2] S rodovým erbem užíval heslo "Numen vel dissita iungit." (česky: Božská síla spojuje rozdělené.)
Sídla
Kromě arcibiskupského paláce a zámku Mirabell si dal v letech 1610-1615 postavit v jižním okolí Salcburku soukromou rezidenci zámek Hellbrunn se zahradami, v níž se věnoval svým renesančním zálibám v přírodních vědách, hudbě, sběratelství výtvarného umění a kuriozit i vodním atrakcím v parku.
Portréty
Poprvé byl vyobrazen na malbě od nizozemského malíře Anthoniho Beyse z roku 1577, a to jako dvouletý chlapec na skupinovém portrétu s rodiči a sourozenci. Obraz je nyní v majetku Městského muzea a galerie ve východočeské Poličce.[3] Druhý oficiální portrét pochází z galerie salcburských arcibiskupů v Salcburku. Na třetím se dal namalovat s vedutou svého zámku Hellbrunn a na čtvrtém jako hudebník a patron hudby v hudebním sále zámku Hellbrunn.
Odkazy
Reference
Literatura
- heslo Hohenembs, Marx Sittich IV. ve Wurzbachově "Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich", sv. 9, Wien, Verlag L. C. Zamarski 1863, s. 191.
- Heinrich von Zeißberg, heslo Marx Sittich v Allgemeine Deutsche Biographie, sv. 20, Leipzig, Duncker & Humblot 1884, s. 532-533.
- Peter Fuchs, heslo Marcus Sitticus (Marx Sittich IV.) Graf von Hohenems, Neue Deutsche Biographie 16, Berlin, Duncker & Humblot 1990, s. 131.
- Werner Rainer: Marcus Sitticus. Die Regierung des Fürsterzbischofs nach der Chronik von Johannes Stainhauser, Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde, 29. Ergänzungsband, Salzburg 2012, ISBN 978-3-200-02639-1.
- kol., Erzbischof Marcus Sitticus von Hohenems 1612-1619, Katalog der Sonderausstellung, Salzburg, Dommuseum 2012.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Markus Sittikus z Hohenemsu na Wikimedia Commons
- (německy) Údaje o Hohenemsovi na stránkách "Austriaforum"
- (anglicky) Archbishop Markus Sittikus von Hohenems na www.catholic-hierarchy.org
|
Předchůdce: Volf Dětřich z Raitenau |
|
Arcibiskup salcburský 1612–1619 |
|
Nástupce: Paris von Lodron |
