Marie Rút Křížková

PhDr. Marie Rút Křížková
PhDr. Marie Rút Křížková
	Marie Rút Křížková přebírá ocenění od Alexandra Vondry (10. dubna 2012)
Rodné jméno	Marie Šopejstalová
Narození	15. června 1936 ; Miličín; Československo
Úmrtí	4. prosince 2020 (ve věku 84 let) ; Čerčany
Povolání	spisovatelka, básnířka, literární historička, literární kritička, pedagožka a editorka
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	literární historie, literární kritika, školství, autobiografie, poezie a vydávání
Ocenění	Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2015); účastník odboje a odporu proti komunismu
Partner(ka)	Ota Ornest
Děti	Ester Janečková; Dagmar Křížková; Svatava Havlíčková
Příbuzní	Jiří Orten (švagr); Zdeněk Ornest (švagr); Filip Havlíček (vnuk)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Rút Křížková (15. června 1936 Miličín – 4. prosince 2020^[1]Čerčany) byla česká literární historička, pedagožka a redaktorka. Působila jako mluvčí Charty 77. Zásadní měrou se zasloužila o vydání díla básníka Jiřího Ortena.

Život

V mládí žila v Liberci, od roku 1972 žila v Praze.

V roce 1968 absolvovala dálkově FF UK, obor čeština – pedagogika, specializace literární historie (doktorát až v roce 1991). V šedesátých letech působila jako učitelka, za normalizace pracovala jako lesní dělnice a třídička pošty. Signatářkou Charty 77 se stala 13. ledna 1977, jako mluvčí působila od 2. února 1983 do 7. ledna 1984.

Profesně se věnovala zejména ediční přípravě a vydávání spisů Jiřího Ortena a české literární tvorbě v terezínském ghettu. Spolupracovala s pražským divadlem Miriam.

V rámci festivalu Ortenova Kutná Hora a stejnojmenné literární soutěže pro mladé básníky (jejíž poroty byla předsedkyní) založila a řídila edici První knížky, která každý rok představuje jeden básnický debut nadějného mladého autora.

Byla matkou herečky a moderátorky Ester Janečkové, kterou měla jako nemanželské dítě s Ortenovým starším bratrem Otou Ornestem.^[2] Její další dvě dcery jsou Svatava a Dagmar.

Výpis z jejího životopisu (Archiv bezpečnostních složek) uvádí: „Politicky jsem nikdy nepracovala. Teprve v září 1968 jsem vstoupila do KSČ, v roce 1970 jsem byla vyloučena“.^[3]

Dílo

Poezie

Je mojí vlastí hradba ghett? (na tvorbě se podíleli i Kurt Jiří Kotouč, Zdeněk Ornest. Jsou to básně, próza a kresby terezínských dětí) – tato kniha v roce 1995 získala americkou národní cenu jako nejlepší dílo o holokaustu.
Zaživa (Opožděný samizdat. Verše z let 1954 – 1967) (2005)

Próza

Svědectví, které nemohlo být vysloveno (svědectví z dob tvrdého komunismu, její výslechy, pronásledování a podobně. Vše je doprovázeno i oficiálními spisy StB) (2007)