Narodila se dne 3. října 1763 v Paříži do šlechtické rodiny Lamignonů jako druhé z šesti dětí rodičům Chrétienu-Françoisovi de Lamavoine de Bâville a Marii Elisabeth Berryer. Její otec i oba bratři byli politici. Pokřtěna byla v den svého narození 3. října v místním farním kostele sv. Sulpicia. Roku 1771 přijala své první svaté přijímání. V dětství žila v rodinné rezidenci Château de Tuboeuf v Saint-Michel-Tuboeuf, kde se sblížila se svoji babičkou z matčiny strany, která jí poskytla vzdělání. Byla také ovlivněna jezuitským knězem Louisem Bourdalouem, který byl jejím duchovním vůdcem.
Dne 9. února1779 se provdala za politika Édouarda Françoise Mathieu Molé (*1760), který pocházel z vážené šlechtické rodiny. Její nový manžel ji podpořil v touze po prostém životě ve službě chudým. Měli pět dětí, z nichž dvě dosáhly dospělosti:
Roku 1791 se s manželem a dětmi přestěhovala do Bruselu, avšak v lednu 1792 se museli kvůli novému zákonu o přistěhovalectví vrátit zpět do Francie. Během velké francouzské revoluce byl její manžel v letech 1792 a 1793 několikrát zatčen a opětovně propuštěn. Při posledním zatčení byl dne 20. dubna1794revolučním tribunálem odsouzen k trestu smrti gilotinou, kdy rozsudek byl vykonán o několik hodin později. Sama však také byla načas vězněna, kdy při manželově posledním zatčení byla uvězněna v paláci Conciergerie v Paříži.
Po smrti manžela byla i přes částečnou paralýzu vystěhována ze svého domova, načež žila se svými dětmi v podkrovním bytě na Rue du Bac v Paříži. V té době jí zemřela dcera Louise.
Její tehdejší duchovní vůdce Antoine Xavier Mayneaud de Pancemont, který se roku 1802 stal biskupem vanneským ji povzbudil k založení nové ženské řeholní kongregace, které zvažovala. S matkou a několika společnicemi se přestěhovala do Vannes, kde začala založení kongregace připravovat.
Kongregaci Sester lásky ze Saint-Louis založila dne 25. května1803. Kongregace je pojmenována po sv. Ludvíku IX. Francouzském a má za úkol výchovu chudých a opuštěných dívek. Do kongregace složením řeholních slibů sama vstoupila a přijala řeholní jméno Saint-Louis. Stala se také matkou představenou své kongregace. Roku 1804 jí a její kongregaci požehnal při své cestě na korunovaci Napoleona I. papežPius VII. Kongregace se pod jejím vedením nadále rozrůstala o nové členky a řeholní domy a roku 1816 byla králem Ludvíkem XVIII. schválena.
Zemřela dne 4. března 1825 ve Vannes, kde byly také uloženy její ostatky.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.