Marcel II.
|
Jeho Svatost Marcel II. | |
|---|---|
| 222. papež | |
 Papež Marcellus II. (Marcel II.)
| |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 9. dubna 1555 |
| Uveden do úřadu | 10. dubna 1555 (intronizace) |
| Pontifikát skončil | 1. května 1555 |
| Předchůdce | Julius III. |
| Nástupce | Pavel IV. |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1535 |
| Biskupské svěcení |
10. dubna 1555 světitel Giovanni Pietro Carafa 1. spolusvětitel Jean du Bellay 2. spolusvětitel Rodolfo Pio |
| Kardinálská kreace | 19. prosince 1539 |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Marcello Cervini degli Spannochi |
| Datum narození | 6. května 1501 |
| Místo narození |
Montefano,  Papežský stát
|
| Datum úmrtí |
1. května 1555 (ve věku 53 let) |
| Místo úmrtí |
Řím, Papežský stát
|
| Místo pohřbení | Grotte Vaticane |
Seznam papežů nosících jméno Marcel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcellus II. (Marcel II.) (vlastním jménem Marcello Cervini degli Spannochi) (6. května 1501, Montefano – 1. května 1555, Řím) byl papežem v roce 1555. Aktivně se zúčastnil Tridentského koncilu a jako papež se pokusil reformovat církev a napravit světský životní styl mnoha duchovních.
Život
Marcello Cervini se narodil roku 1501 v Montefanu. Papež Pavel III. ho jmenoval kardinálem. Jako papežský legát se zúčastnil Tridentského koncilu.[1]9. dubna 1555 byl zvolen papežem a 10. dubna korunován. Po volbě nezměnil své jméno a do dějin vstoupil se jménem Marcellus II.[2] Byl doposud posledním papežem, který si ponechal své původní křestní jméno jako jméno papežské.
Pontifikát
Brzy po zvolení papežem zakázal pořádání nejrůznějších oslav a jiných zábav. Byl tvrdým odpůrcem nepotismu, jeho příbuzní nesměli do Říma ani jezdit. Korunovaci si přál bez zbytečných výloh, peníze na ni určené věnoval chudým. Během velikonočního týdne chodil sloužit mše pěšky.[3]
1. května 1555 zemřel. Pohřben byl ve vatikánských katakombách (ve Svatopetrském chrámu) v prosté rakvi.[3][4] Po jeho smrti se stalo zvykem, že se o velikonoční neděli zpívala mše Missa Papae Marcelli pro šest hlasů, kterou složil Giovanni Pierluigi da Palestrina.
Odkazy
Reference
- ↑ GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 170–171. [Dále jen Gelmi. Papežové.].
- ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 500. [dále jen Rendina. Příběhy papežů.].
- ↑ a b Rendina. Příběhy papežů, str. 500
- ↑ Gelmi. Papežové, str. 173
Literatura
- KOWALSKI, Jan Wierusz. Encyklopedie papežství. Praha: [s.n.], 1994.
- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8.
- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha: Mladá fronta, 1994. 326 s. ISBN 80-7207-574-8.
- MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od Sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-3-2.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcellus II. na Wikimedia Commons
- Osoba Marcellus II. ve Wikicitátech
- (anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Marcellus II
| Papež | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Julius III. |
1555 Marcellus II. |
Nástupce: Pavel IV. |
