Malesice

Malesice
Konečná autobusu v Malesicích
Konečná autobusu v Malesicích
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Plzeň
Okres Plzeň-město
Kraj Plzeňský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°46′21″ s. š., 13°18′5″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 791 (2021)[1]
Katastrální území Malesice (6,66 km²)
PSČ 318 00
330 33
Počet domů 227 (2021)[2]
Malesice
Malesice
Další údaje
Kód části obce 90824
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malesice (německy Malesicz) jsou vesnice a část statutárního města Plzeň, součást městského obvodu Plzeň 9-Malesice v okrese Plzeň-město v Plzeňském kraji. Nachází se na severozápadě města. Malesice jsou také název katastrálního území o rozloze 6,66 km².[3]

Historie

Obec Malesice je zmiňována již v roce 1239 v souvislosti se Zdeslavem, který ji držel. Později se stala součástí panství vzniklého v souvislosti s výstavbou nedalekého hradu Kyjov uskutečněnou patrně v letech 1297–1321.[4] Tento statek spolu s vesnicí získal v roce 1365 kladrubský klášter. Dalším majitelem se stal nejpozději roku 1462 Antonín Harsdorf, jehož syn Hanuš prodal roku 1489 Malesice Anně Šefránkové z Poutnova. Ta nechala roku 1503 zhotovit pro zdejší kostel svatého Jiří hodnotnou monstranci a zároveň ve své závěti z téhož roku poprvé zmínila zdejší tvrz. V dalších letech se vystřídala řada majitelů panství. Byli jimi hrabata Barbové z Wachsensteinu (1713–1753), za nichž byl postaven roku 1730 barokní zámek, a po nich Shirndingerové a Schönbornové.[5] Roku 1917 Malesice získal rytíř Karel Škoda. V roce 1938 byly Malesice připojeny k Velkoněmecké říši a 65 českých rodin bylo vystěhováno. Po druhé světové válce bylo z Malesic odsunuto nejen 35 zdejších německých rodin, ale i 160 říšských uprchlíků.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 502 494 568 553 590 579 610 425 432 415 438 418 448 712 791
Počet domů 58 61 64 70 76 77 98 95 105 95 94 112 122 198 227

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1869–2002 Malesice byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Stříbro, ale v roce 1950 v okrese Plzeň-okolí a v letech 1961–2002 v okrese Plzeň-sever. Dne 27. listopadu 2002 došlo k podpisu Dohody o připojení obcí Malesice a Lhota k městu Plzni, díky které se Malesice staly od 1. ledna 2003 součástí města Plzně jako devátý městský obvod. V letech 1961–2002 k obci patřil Dolní Vlkýš.[8]

Pamětihodnosti

  • Na okraji vesnice se nachází areál malesického zámku. V roce 1730 ho ve stylu vrcholného baroka nechal postavit Jan Petr z Wachsensteinu podle plánů architekta Jakuba Augustona. Dochovaná podoba zámku je výsledkem rekonstrukce po požáru v roce 1948, během které byla budova zvýšena o jedno patro.[4]
  • Kostel svatého Jiří
  • Kaple Panny Marie
  • Sousoší svatého Jana Nepomuckého
  • Fara

Dále se v katastrálním území Malesice nacházejí zbytky hradu Kyjov a přírodní památka Malesická skála.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Malesice: podrobné informace [online]. [cit. 2015-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  4. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 176. Dále jen Bělohlávek (1985). 
  5. ↑ Bělohlávek (1985), s. 203–204
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 317, 102. 

Externí odkazy

Zdroj